Oni a Silvio

"Tak jsem zas na koni", řekl Berlusconi. Italsky "loro" je "oni, ony, ono"; oni mafiánští kumpáni, ony ženy, ona moc a ono bohatství. Skvělý Toni Servillo je mi ve své roli "nesympatický" jak ostatně každý politik, ať již před dosažením kýženého politického postavení, kdy "dělá všechno pro lidi", i po jeho dosažení, kdy už neskrývá, že dělá všechno "jen pro sebe". A tak mě filmem spíš provázela myšlenka, co o tom soudí sám Paolo Sorrentino, pro kterého je v jistém smyslu tento film vyvrcholením jeho tvorby. Nepřišel jsem na to: zachovává si sice od něho odstup, ale něčím mocným ho zřejmě musel přitáhnout. Místy působí jako klaun či loutka, místy zase jako bohorovný znalec života. V tomto smyslu jsem jen senátorem č. 7. (03.04.2021)

Velmi zajímavý snímek, který trochu vykrádá Vlka z Wall Street a přitom zůstává plně typicky Sorentinovská. Spousta krásných a vtipných přitom zároveň smutných záběrů. Film je jakoby rozdělen do dvou částí, přičemž mají spolu pramálo společného. Délka neodpovídající, ale přitom ve výsledku stále efektní film, co řekne to co má a moc nenudí (krom natahovaného konce). Herecky brilantní, hudba též skvělá, Ikdyž na Mládí nemá. Za vidění film rozhodně stojí, ale podruhé už si to narozdíl právě od Mládí nepustím....70%. (14.01.2019)

Zhruba ve čtyřiceti procentech záběrů Sorrentinova nového filmu jsou vidět ženská prsa a zadky (a nic moc jiného). Nejvíce během prvních padesáti minut, pohybujících se na pomezí Vlka z Wall Street (nechybí ani přednáška o účincích určité drogy), Spring Breakers a Caliguly od Tinta Brasse (dekadence pro dekadenci samou). Ke sdělení nezbytného by stačilo tak deset procent. Stejně je to v Sorrentinově novince se vším. Jde o film, který stejně jako jeho protagonista, obávající se stáří, smrti a zapomnění, hledá smysl. Myšlenkové prázdno předkládá v opulentním balení, což sice samo o sobě nese určité sdělení, ale nepotřebujete to sledovat dvě a půl hodiny stále dokola. Loro přitom současně mnoho motivů nedotáhne (např. nikam nevedoucí vytváření paralel mezi chtíčem a touhou po moci, potažmo politikou a exploatací cizích těl, počínající prologem, kdy jedna z postav vymyslí svůj plán při pohledu na Berlusconiho vytetovaného na zádech ženy, se kterou souloží). Spíše než zkrácení by filmu možná paradoxně prospělo, kdyby byl o hodinu delší (tzn. jako při svém rozdělení na dvě části, uvedené v italských kinech) a odůvodnil to, co působí samoúčelně a prázdně. Žádné zásadní poznání nevyplyne ani ze závěrečné syntézy hledisek představených v první a druhé ze tří přibližně stejně dlouhých kapitol, do nichž je film rozdělen (v té první se Berlusconi skoro neobjeví). Loro ještě nápadněji než Sorrentinovy předchozí filmy připománá pásmo perfektně rytmizovaných videoklipů napěchovaných výbornými nápady (jediné setkání se skutečným světem pro smetánku nastává, když před nimi exploduje popelářské auto), které spolu ale moc nekomunikují a neskládají se do konzistentního tvaru, který by nesl alespoň trochu relevantní sdělení a jen neopakoval to, co Sorrentino dokázal úderněji vyjádřit v Božském. Když se vyprávění v závěru konečně zaměří na tragédii opravdových lidí, je rámováno se stejným nepřirozeným patosem, jakým se vyznačuje zbytek filmu, vyprávějící o lidech falešných. Ze strany režiséra mrhání talentem, pro diváka mrhání časem. 65% (30.10.2018)

Bohužiaľ - moje obavy sa naplnili. Jedna vec je nadchýnať sa nad tým, aký pestrofarebný, výrazný a rozpoznateľný, svojrázny a vyhranený štýl a rukopis autor za svoju kariéru nadobudol a druhá vec je priznať si, že neponúka nič nové, než práve len tento už dobre známy a do až vyumelkovanej podoby vyšperkovaný štýl. A nič iné. Tento "film" je po stránke dramatickej, naratívnej, štrukturálnej a emočnej prázdny. Mám pocit, že inak zručný a nápaditý režisér, ktorý stojí za jedným z najoriginálnejších a najlepších seriálov všetkých čias a ktorého dva filmy (This must be the place a Veľká nádhera) sú naozaj kvalitné a neprerečiem voči nim pol krivého slova, sa zacyklil, vykráda sám seba a dve a pol hodiny nám servíruje ligotavé, lesklé, voňavé - no prázdne bubliny. Pritom sa na žiadnu postavu emočne nenapojím, nič ma nedrží pri deji, nič ma nečaká za najbližším "príbehovým" rohom a po osemstej nahej modelke dokonca začínam pochybovať, či mám rád nahotu vo filme (pričom som bol až doteraz 30 rokov presvedčený, že to je na filmoch to najlepšie). Ak bol zámer autora ukázať, že všetkého veľa škodí a keď sa to preháňa s čímkoľvek, človeku sa to zunuje, podarilo sa mu to až na meta-úrovni: práve sa mi pán Sorentino a jeho štýl dokonale zunoval. (16.09.2018)

Trefné, přesné, výstižné. Komplexní satirický obraz současných mocipánů i (a zejména) těch kdo jim vládnout umožňují a kdo je volí, panoptikum ziskuchtivých kuplířů i přičinlivých objektů vášní, snažících se využít svojí sexualitu nevybíravě a s maximálním nasazením. Řada scén dokumentujících zdatného obchodního ducha, bodrou "lidovost", až patologicky nulovou sebereflexi i bezskrupulózní vypočítavost je nezapomenutelných ("obracení" senátorů, "prodej" bytu, setkání "u kaktusů"). Tento snímek skvěle charakterizuje nejen podobu současné italské politiky a Silvia Berlusconiho - jeho daleko obecnější platnost je očividná a já už jen čekal, kdy se Servillo na diváky obrátí a se svým neodolatelným úsměvem zvolá "Čau, lidi!" (21.11.2018)