Oni a Silvio

Už to prostě není, co to bývalo. Loro je naprosté plácání se ve zvolené formě. Vypadá to, jako když se Sorrentino snaží za pomoci naprosto stejných postupů natočit mix Božského a Velké nádhery, ale naprosto zásadním způsobem se mu to nedaří. Výsledkem je neskutečně úmorných 150 min, které ve své sebezahleděnosti navazují na Mládí a ukazují, jak vypadá tvorba filmaře, kterému jeho vlastní autorská forma vlezla na mozek. Sorrentino v podstatě točí všechny svoje filmy pořád stejným způsobem. Jeho přístup po celou dobu balancuje na hraně sebezničení kýčem, ale ještě donedávna dokázal sám sebe držet na uzdě. Kýč dokázal přetvořit v poetično a zvolenou formu podřídit filmu jako celku. Mládí a Loro podle všeho ukazují, že Sorrentino už překročil pomyslnou hranici příčetné filmařiny, a že se bude nadále stále hlouběji a hlouběji nořit do svého vlastního, kýčem přesyceného ega. 4/10 (15.01.2019)

...tentokrát byl Mistr velmi vázán žijící ikonou italské politiky - ohled na lavírování mezi provokativností interpretace a přiměřeností a lidským taktem nakonec působí proti umělecké svobodě. V Mladém papeži se Sorrentino vyřádil na konto anonymní instituce, neanalyzoval žádného konkrétního papeže - a dopadlo to výborně. Tady si kousl do živého a potkal se s publicistickou linkou komentáře a politickou satirou, kterou do vyššího levelu umělecké reflexe nevytáhne ani Ježíš, kterého v závěru vynáší jeřáb z rozbořeného kostela... (17.12.2018)

Hromadný orgasmus, ó veliký. Smějící se bizár. Bohatýr - satyr. Bouřlivý požitkář mondénní nahoty moderní doby. Baron v rauši, co serval slušně efektní, hříšné konfety. Naservíroval lynchovské móresy. Jehož vlastní, smyslně bombastické pózy smetly, rozprášily hlas suverénův do stěn suterénu. Divadelník a jeho ovečky, bez ovací. (01.07.2020)

Skvěle blazeovaný Toni Servillo se role AB po italsku zhostil vynikajícím způsobem, což však nelze říct o režii. V Itálii se snímek promítal ve dvou částech po zhruba 100 minutách, u nás se uvádí zhuštěná 150minutová verze, která je ale překvapivě prázdná. /// Sorrentino se částečně vrací k fantastické úvodní scéně z Velké nádhery. Dokonalá těla se hýbou do rytmu hudby v obscénních kreacích, v mezičase souloží na pokojích či fascinovaně hledí na západ slunce v nehybné scéně, jako kdyby se staly výřezem z kýčovitého obrazu. Bohužel předlouhé scény nikam nevedou, po chvíli je vyloženě nudné vlnící se těla sledovat. Sorrentino dokáže zobrazit krásu a chatrnost tělesné schránky jako nikdo jiný, jenže tentokrát už jen opakuje již viděné a nepřináší nic nového. Žádná z postav není skutečnou postavou, jsou jenom neživotnými figuranty, kteří zaplňují prostor před kamerou. Ve filmu neexistují žádné alespoň trochu propracované vztahy mezi protagonisty kromě manželů. Některé postavy mají reálné předobrazy, jiné jsou zcela smyšlené. Problémem však je, že osoba, která nás zajímá nejvíce, se objeví na plátně až téměř po hodině. Excentrického zhýralce je tak pohříchu málo./// Chvíli se mluví o chtíči, pak se uplácejí senátoři. Chybí rozvíjení motivů, vztahující dialogy i gradace. Má byt „Loro“ (jak se film v originále jmenuje a znamená to „oni“, ale také „zlato“) politickým dramatem, které chce ukázat soukromý život zásadní postavy italských dějin? Má to být kritická sonda o střetu zájmu a sílícím populismu napříč planetou? Nebo jen bakchanáliemi, které začínají první lajnou v podvečer a končí unavenou souloží nad ránem?/// Ve scéně s krysou je cítit závan Sorrentinovy mocné dekadentní magie, která však už vyvanula. [Kino] (10.12.2018)

SPOILER: Spíš než na celého Berlusconiho jsem byla zvědavá, jak se italská tvorba celkově popasuje s tématem.. Předesílám, že zpracování je fakt precizní.. Skvělá výprava, suprové lokace, kamera, hudba, obsazené "topmodelky", skvěle podaný zmíněný Silvio, takže po audiovizuální stránce není na filmu nic k vytknutí.. Bohužel příběh je roztříštěný, mělký, povrchní, suchý, děravý a celkově nesrozumitelný.. Na začátku poznáváme hlavního hrdinu a jeho záměr, aby se po cca první půlhodince ztratil a odbyl si ještě pár výštěků do tmy.. Střídá ho linie s Berlusconim, která je sice šťavnatější a humornější, ale je bohužel prokládána "slepými postavami", které jsou pro diváka neuchopitelné (souvislost, motivace, pointa jejich zjevní), takže tyhle odklonky silně nudí.. Upřímně jsem čekala něco víc syrovějšího a trošku víc soft porna.. Chudák Silvio si na plátně ani jednou neštrejchnul.. Stopáž v tomhle podání byla smrtící.. Ale prostě Toni Servillo měl svou dávku šarmu, i když z něj téměř celou dobu tvůrci dělali spíše kašpara a šaška.. |Kasárna Karlín| (06.01.2019)