Oni a Silvio

Hodně podivnej film. Jako začátek dokonalej, něco ve stylu Vlka z Wall street. To sem si říkal, že to bude sanzační podívaná. Samý drogy, mejdany a nadržený ženský. No, ale jakmile se na place objevila hlavní postava, tak to všecko šlo do kopru. Nevím, proč to tvůrci takle zazdili. Při tom by to mělo s postavou gradovat, ale uplnej vopak. TAkže ze života Silvia sem si toho moc neodnesl. Jo, tenhle týpek prožil asi nesmírně vesmírně zajímavej příběh, kterej se bohužel vůbec neobjevil v tomhle filmu. Takže jedná velká škoda. (30.11.2019)

Skvěle blazeovaný Toni Servillo se role AB po italsku zhostil vynikajícím způsobem, což však nelze říct o režii. V Itálii se snímek promítal ve dvou částech po zhruba 100 minutách, u nás se uvádí zhuštěná 150minutová verze, která je ale překvapivě prázdná. /// Sorrentino se částečně vrací k fantastické úvodní scéně z Velké nádhery. Dokonalá těla se hýbou do rytmu hudby v obscénních kreacích, v mezičase souloží na pokojích či fascinovaně hledí na západ slunce v nehybné scéně, jako kdyby se staly výřezem z kýčovitého obrazu. Bohužel předlouhé scény nikam nevedou, po chvíli je vyloženě nudné vlnící se těla sledovat. Sorrentino dokáže zobrazit krásu a chatrnost tělesné schránky jako nikdo jiný, jenže tentokrát už jen opakuje již viděné a nepřináší nic nového. Žádná z postav není skutečnou postavou, jsou jenom neživotnými figuranty, kteří zaplňují prostor před kamerou. Ve filmu neexistují žádné alespoň trochu propracované vztahy mezi protagonisty kromě manželů. Některé postavy mají reálné předobrazy, jiné jsou zcela smyšlené. Problémem však je, že osoba, která nás zajímá nejvíce, se objeví na plátně až téměř po hodině. Excentrického zhýralce je tak pohříchu málo./// Chvíli se mluví o chtíči, pak se uplácejí senátoři. Chybí rozvíjení motivů, vztahující dialogy i gradace. Má byt „Loro“ (jak se film v originále jmenuje a znamená to „oni“, ale také „zlato“) politickým dramatem, které chce ukázat soukromý život zásadní postavy italských dějin? Má to být kritická sonda o střetu zájmu a sílícím populismu napříč planetou? Nebo jen bakchanáliemi, které začínají první lajnou v podvečer a končí unavenou souloží nad ránem?/// Ve scéně s krysou je cítit závan Sorrentinovy mocné dekadentní magie, která však už vyvanula. [Kino] (10.12.2018)

Vizuálna stránka ide opäť na maximum a ja musím priznať, že ma po tejto stránke Sorrentinov veľkolepý a pompézny štýl stále baví. No ako celok to už bohužiaľ začína byt príliš málo na celosvetovo uznávaného režiséra. Pretože od takých očakávam, že ich filmy nebudem vedieť vypratať z hlavy minimálne niekoľko dni. A Lora tam už nemám. Ak je dezert iba priemerný, nezachráni ho ani chutná čerešnička navrchu. *Videné na MFF Cinematik, 2018. (01.10.2018)

Hm, Kadakove komentare, to je kurva des bes.Uboha a lacna napodobenina verbala, presne to je Kadak. Naviac bez vtipu, bez originality a s krcovitou snahou o humor. K filmu nenapise ani hovno konkretne, len tie blaboly ako "dokonce jsme tam měli najatýho Billa Gatese, aby nám otvíral dveře na hajzl a když kolem plul Dan Bilzerian, vysypal nám na palubu lodní kontejner plnej děvek, aby nám prej zpříjemnil večírek". Biedny, mizerny a prachsprosty humor, lebo jak to ja uz dlhodobo tvrdim, humor je vec vazna. A s humorom opatrne -. je to ako krehka vaza, ktora sa lahko rozbije. Preto tu zadny nebude, proste ma nic radobyvtipne nenapada. Kazdopadne ako Sorrentinovsky kvalitna rezia tam je, kulisy na urovni, film som si dobre uzil, len 150 minut - na to je najlepsia plechova prdel, ktoru samozrejme nemam. mam len klasicku prdel a aj to este rozdelenu na dve polky. O Berlusconim by sa kludne dalo natocit kludnych pohodovych 120 minut. Fakt ako niektore pasaze su len ovatovane, bez vacsieho zmyslu. Preco davam slusny priemer, je ze Sorrentino hodne filmuje kozy a prdelky - a to ja rad. Vecierky Bunga bunga su uz svetozname - a ja na ne teda rozhodne verim. Oplatilo sa vidiet aj ten pravy surovy cynicky mechanizmus moci zalozeny na strate hodnot, na ponizovani atd : 69 % (01.12.2018)

Už to prostě není, co to bývalo. Loro je naprosté plácání se ve zvolené formě. Vypadá to, jako když se Sorrentino snaží za pomoci naprosto stejných postupů natočit mix Božského a Velké nádhery, ale naprosto zásadním způsobem se mu to nedaří. Výsledkem je neskutečně úmorných 150 min, které ve své sebezahleděnosti navazují na Mládí a ukazují, jak vypadá tvorba filmaře, kterému jeho vlastní autorská forma vlezla na mozek. Sorrentino v podstatě točí všechny svoje filmy pořád stejným způsobem. Jeho přístup po celou dobu balancuje na hraně sebezničení kýčem, ale ještě donedávna dokázal sám sebe držet na uzdě. Kýč dokázal přetvořit v poetično a zvolenou formu podřídit filmu jako celku. Mládí a Loro podle všeho ukazují, že Sorrentino už překročil pomyslnou hranici příčetné filmařiny, a že se bude nadále stále hlouběji a hlouběji nořit do svého vlastního, kýčem přesyceného ega. 4/10 (15.01.2019)