The Haunting

The Haunting of Hill House je pro mě osobně příjemným překvapením. Hororový žánr až na pár výjimek téměř vynechávám a hororové sériály mě už skoro vůbec nelákají. O to větší radost mi tento desetidílný seriál udělal. Flanagan ukázal, že mu žánrové řemeslo není cizí a vykonstruoval perfektní mozaiku hororovo-psychologických jevů, kde hlavní roli hrají rodinné vztahy výborně napsaných a zahraných postav. Laciné lekačky jsou omezeny na minimum, aby dokázaly vždy v pravý čas překvapit a notně okořenit místy uvadající děj. Hluchých míst je ale i díky tomu po málu. Za to může především styl vyprávění příběhu, kdy se prolínají časové linie a také úhly pohledu na danou situaci. Škoda je, že vrchol seriálu přichází mezi díly 6-8. Finále mě pak lehce zklamalo. Nezbývá ale nic jiného než uznat, že Netflix stále boduje a Haunting of Hill House je nefalšovaná pecka. (13.11.2018)

1. série Tomuhle já říkám konečně čistokrevný seriálový hororový počin. Flanagan se občas vytáhnout umí, i když jeho styl není zrovna můj cup of tea, protože má tendenci své horory převádět do rodinných dramat a často vybírá až krajně nesympatické protagonisty. V The Haunting ale funguje všechno na jedničku. Scénář, tempo, herecké výkony, dramatická linie, časové prolínání ale co hlavně, hororová stránka a mrazivé scény. Tenhle seriál je sice trochu komplikovaný a chce si to pořádně ujasnit v postavách, ale pokud nebudete sledovat epizody s velkým odstupem, zaručuju, že dostanete atmosferický, hutný zážitek, který budete mít ještě dlouho v paměti. Snad bude druhá série kvalitativně stejná. Těším se. 2. série Bly Manor bylo jako na houpačce. Každý díl mě bavil úplně jinak, takže celá tato série byla oproti Hill House dost nekonzistentní, což mě štvalo asi nejvíc. Vždycky mě nějaký díl hrozně bavil a z dalšího jsem měla zase rozpaky, ba dokonce jsem se nudila. Herecky to bylo ale super. Victoria Pedretti se mi vryla pod kůži a bylo skvělý hádat, co se s ní bude dál dít. To je další věc na téhle sérii, je strašně těžké jí předpovídat. Někdy jsem nevěděla pořádně, jestli jsem v obraze. Na druhou stranu je tam dost věcí, které si tak nějak zasloužily dovysvětlení, nebo aby se jim věnovalo více pozornosti. Přišlo mi, že se každou chvíli otevřela nějaká nová kapitolka, aniž by se dokončila ta předešlá. Tím se dostávám k tomu, že některé ty linie byly zdlouhavé a nezáživné. Hill House měl prostě asi větší spád a držel se tak nějak pořád na jedné koleji, za to Bly Manor neustále odbíhalo do různorodých koutů. Netvrdím, že to bylo špatně a byla jsem na to tak nějak nachystaná, protože Flanaganův rukopis už mám nastudovaný poměrně slušně a ne vždy ho dokážu řádně zkonzumovat. Režijně je to ale skvělý, exteriéry a interiéry byly radost, ale po hororové stránce bych asi ještě řádně přitlačila. (20.08.2019)

Zpětně mi přijde, že The Haunting of Hill House byla mnohem větší sázka na jistotu, než The Haunting of Bly Manor. Přítom druhá sezóna je chytřejší a s mnohem zajímavějšími myšlenkami, než první technicky perfektní příspěvek. A teď co je víc? Pocit strachu prakticky s každým dílem a nebo poměrně chytrý romantický příběh s prvky gotického hororu? (14.10.2020)

Na poli hororových seriálů jsem byl řekl bych skoro nováček a nevím to určitě, ale tohle je možná vůbec úplně první. Přes trošku horší první díl jsem ale dál tomuhle strašidelnému domu šanci a na konci nevím, co bych vychválil víc. Jestli scénář, herce, zpracování, protože tohle vše tvoří naprosto deset sourodých dílů, které jsou vyprávěny velmi originálním způsobem, který nenudí, je hodně napínavý a hlavně, když skončí jeden díl, máte co největší chuť si pustit další. Prostě těžce návyková věc, na kterou se podobně, jako v Silent Hillu přes den celkem pěkně kouká a po setmění nahání husí kůži. Jedno z nejpříjemnějších překvapení za tenhle rok. A navíc od režiséra, od kterého bych to teda vůbec nečekal. Klobouk dolů. (01.11.2018)

Hororová puzzle skladačka. Podobne ako v seriály Ztraceni sa tu striedajú časové roviny, len teda v oveľa kratších intervaloch. Zároveň sú do toho našrubované niektoré princípy z filmov Memento a Znamení. Z dielu na diel dostávate nové a nové časti skladačky a postupne tak zisťujete súvislosti. Samotná hororovosť funguje predovšetkým v čase venovanom detstve postáv. Čím sa seriál pozitívne odlišuje v rámci štrašidelného žánru je fakt, že postavy majú rôznorodé a dobre vymyslené charaktery. Neskutočne mňa však sral otec, ktorý poskytuje informácie ako keby sa práve naučil rozprávať. Navyše nejako okolo 8 dielu sa neschopnosť vykoktať rozširuje na celú rodinu a bohužiaľ sa zo strašidiel postupne stávajú akési hosťujúce postavy, ktorých sa vlastne už nikto nebojí. Zostáva teda už len rodinné drama o starých, dlho prehliadaných ranách. (27.07.2019)