Bolesť a sláva

Salvator Mallo, filmový režisér, který stále zůstává tvůrčí, ale kterému jeho pochroumané zdraví a tudíž i psychika nedovolují znovu usednout do režisérského křesla, se ve vzpomínkách vrací do svého dětství a ke své zesnulé mamince. Ačkoli ho trápí mnoho fyzických bolestí a v životě se rozloučil s mnoha lidmi, touto ztrátou trpí více, než je ochotný si přiznat. Ať už ve svých vzpomínkách, ve své tvorbě, nebo v reálném životě, Salvator se vrací k lidem, kteří pro něho něco znamenali. Právě tyto scény jsou nejintimnější, nejdojemnější, a dodávají filmu neobvyklou jemnost. Je potřeba také vyzdvihnout dekor, hru s barvami a to, jakým způsobem je Almodóvar zakomponovává do každého záběru. Od efektu kresby do vody v úvodních titulcích, přes barevné a strakaté oblečení, k různým mozaikám (modrá bazénová mozaika podobná kuchyňským kachlím). Celkově se jedná o vizuální a emotivní pohlazení po duši s poměrně překvapivým koncem. (15.02.2020)

Na Almodóvarovi je krásné, že své filmy točí jako volný autorský seriál. A pokud opět spolupracuje s Antoniem Banderasem a Penélopkou Cruz, tak je to jako shledání se starými známými. Čili základní komfortní pocit je zaručen. Vše ostatní je podružné a přesto opět skvělé, autobiografické, plné nostalgie, vzpomínek, filmového zákulisí... Nechybí nečekané lásky. Za mě spokojenost. (03.07.2022)

to by ani nebyl Almodovar aby snímek nedotáhl k dokonalosti.Vsadil na Banderase ,který je v herectví chameleon a dobře udělal.Banderas dokázal vytěžit ze všech situací.Namátkou připomenu stále infantilní vztah syna k matce.Kvalitní dialogy ,žádná slátanina.Utajovaný milostný vztah.Milník v dětství.Fakt pohodové pokoukáníčko.Mihla se Cruz...ŠKODA ŽE SE KVALITNÍ FILMY Z EVROPY NEDAJÍ SEHNAT NA DVD.Pár jich mám a ty si pouštím často.Bližší evropská košile než holyvúdský kabát.Tak to zkrátka mám. (31.05.2022)

„V nocích, kdy souběžně cítím vícero bolestí, věřím v Boha a modlím se k němu. – Když cítím jen jednu bolest, jsem ateista.“ Film o životě a efektu motýlích křídel, který evokuje spíše do vlastního ocasu kousajícího se hada, svlékajícího jednotlivé vrstvy kůže. Barevná nenucenost a šedivá obsažnost společně navozují dojem díla, jež otázky spíše odpovídá než klade. Silná autorská vize zde ale paradoxně není v rozporu s diváckou možností vkládat si do něj některé vlastní představy, interpretace…; film se díky tomu dokáže dostat docela pod kůži. Retrospektivní hra s retrospektivou, retrospektivní hra s divákem, můj první kontakt s Almodóvarem. (18.01.2020)

„O nocích, kdy souběžně mívám různé bolesti, věřím v Boha a modlím se k němu. Když cítím jen jednu bolest, jsem ateista.“ Aneb když se vám vybaví vzpomínky, které zažehnou novou jiskru…Od Almodóvara jsem už nějakou tu chvíli nic neviděl, tak jsem byl zvědavý, jak na mě nejnovějším počinem zapůsobí. A zřejmě má očekávání byla příliš vysoko. S tím, že se určitá témata v jeho filmech opakují (a tento není výjimkou) problém nemám, takový Woody Allen to tak má také. Ale chybělo mi víc šťávy, emocí či třeba „divnosti“, tedy věcí, kterých mi režisér nabídl dost v jiných svých snímcích. Taková Cruz má až trestuhodně málo prostoru, takže to musí všechno táhnout Banderas, s jehož postavou jsem ovšem trochu zápolil (chvílemi se mi do něj dařilo vcítit, místy mně naopak byl dost vzdálený). Ale zásadní problém s filmem mám ten, že zatímco výjevy z minulosti mě bavily, u těch současných můj zájem spíš opadal (krom rozhovorů s matkou, kterých bych snesl i víc). Hudba či kamera film zvedají na lepší průměr, výš ale nejdu. (29.12.2019)