Bolesť a sláva

Pedro nám stárne - a už dávno to nie je to, čo bývalo :( Zlatá éra Pedra Almodóvar je už asi za nami, hoci oproti jeho dvom posledným filmom (Julieta a Los amantes pasajeros) to bol aspoň čiastočný návrat k jeho predchádzajúcemu majstrovstvu. Atmosféra filmu bola typicky almodóvarska - a to bolo na tom to najlepšie. Koncept kontrastu medzi dvomi životnými etapami Salvatora sa mi páčil, aj keď som čakal nejakú zaujímavejšiu pointu (táto bola skôr taká light poetická). Každopádne, napriek zaujímavému scenáru, som čakali niečo oveľa lepšie a svižnejšie. Občasný lyrický pátos tomu tiež moc nepomohol. A pritom to zozačiatku vyzeralo celkom nádejne... Nuž, od Pedra sa asi už niečoho výnimočného zrejme nedočkáme (aj keď by som sa v tomto naozaj rád mýlil). (14.09.2019)

„O nocích, kdy souběžně mívám různé bolesti, věřím v Boha a modlím se k němu. Když cítím jen jednu bolest, jsem ateista.“ Aneb když se vám vybaví vzpomínky, které zažehnou novou jiskru…Od Almodóvara jsem už nějakou tu chvíli nic neviděl, tak jsem byl zvědavý, jak na mě nejnovějším počinem zapůsobí. A zřejmě má očekávání byla příliš vysoko. S tím, že se určitá témata v jeho filmech opakují (a tento není výjimkou) problém nemám, takový Woody Allen to tak má také. Ale chybělo mi víc šťávy, emocí či třeba „divnosti“, tedy věcí, kterých mi režisér nabídl dost v jiných svých snímcích. Taková Cruz má až trestuhodně málo prostoru, takže to musí všechno táhnout Banderas, s jehož postavou jsem ovšem trochu zápolil (chvílemi se mi do něj dařilo vcítit, místy mně naopak byl dost vzdálený). Ale zásadní problém s filmem mám ten, že zatímco výjevy z minulosti mě bavily, u těch současných můj zájem spíš opadal (krom rozhovorů s matkou, kterých bych snesl i víc). Hudba či kamera film zvedají na lepší průměr, výš ale nejdu. (29.12.2019)

ARTE POPULAR /// Už i Pedro Almodóvar dospěl do bodu, kdy je spíš než na cokoliv jiného čas na 8½: Film o filmaři, který neví, co točit, nebo dokonce zda vůbec, ale ví moc dobře jak: Překvapuje mě že ne pracuješ. Vždy jsem si myslela, že jsi jeden z těch, co neodejdou do důchodu. / Já taky. To v duchu nutkavého modu operandi. Příběh o neurotických, hypochondritických, nově snad trochu seniorštějších buznách na heroinu, obložený plátky příhodných noticek, které zarezonovaly Amdóvarovou imaginací. A jelikož Almodóvar své filmaření často nějakým způsobem tematizoval, nejen prostě provozoval (třeba v hitchcockovském La mala educación), větší důraz na postavu režiséra s výrazně autobiografickými prvky nepředstavuje distinkci, která by znemožnila zahrnout Bolest a slávu do množiny Španělových důchodových děl jako jeden z mnoha. Filmy jako tento dávají možnost zhodnotit kvalit pozdních počinů výrazně autorských tvůrců. Osobně k nim mám srdečnější vztah, než k agresivním mladistvým erupcím, u nichž snaha dokazovat brilanci vede ke tlačení na pilu. Third flush není horší než ten první. Anebo jedinečná chuť včerejších hranolků - nic pro každého, pravda, ale svébytná kvalita rozhodně. Pro diváka, který netrpí utkvělou představou nutnosti nepřetržité tvůrčí revoluce (a dokáže si vychutnat studené pomfrity) nabízí Bolest a sláva, jakkoliv to zní nanicovatě, vítané prohloubení režisérových obvyklých motivů v samozřejmé formě bez potřeby ohromovat, když se uprostřed svých tklivých příběhů ocitá on sám se svou vadnoucí chutí podnikat cokoliv kromě hulení cracku, namlouvajíce si, že tak bojuje s bolestí zad, a čtení fajnových chytrých knížek v luxusním starém domě uprostřed Madridu. Nechává plně na vás, zda věnujete pozornost potenciálně bulvární vrstvě nebo zajímavé zprávě o úskalích tvůrčí práce tváří v tvář vkrádající se impotenci; nenapadá mě nikdo další, kdo by nechával tak velký velký prostor podobnému rozhodnutí; pro každého všeho dost, pro všežravce hostina. V kině mého dětství to vždy voní po moči. A jasmínu. V tom mém po plísni nevětraného sálu. (26.03.2020)

I já musím ocenit nesmírnou hloubku tohoto díla, které dle mě po všech stránkách zasluhuje číslo 10. Je to tak, že na sledování filmu musí být člověk dobře naladěn a napoprvé jsem to nedal. Byl jsem roztěkaný, nepozorný a v půli jsem film s titulky vypnul, protože jsem měl jinou práci. Vrátil jsem se k němu až nyní a vychutnal si český dabing, a i když nebyl dokonalý, ponořil jsem se do filmu až "po uši". Výborné herectví téměř všech, jednotlivé postavy jsou vykresleny tak dokonale, originálně a do detailu vybranými herci. Tím nemyslím jen Salvadora a Jacintu, ale i Alberta, Federica, Eduarda i malého Salvadora, Mercedes a takto bych mohl jmenovat skoro všechny "aktéry" tohoto pro mě krásného dílka a jak píše gibsont, tento film nebude asi pro každého, především roztěkaného diváka, ať už mladšího, nebo i staršího ... 4x10 (28.10.2023)

Z filmu Bolesť a sláva si budem pamätať Banderasove oči, hýrivé extravagantné farby a poličky na knihy a hudbu, ktoré by som presne v tej verzii chcela mať doma. Pedro Almodóvar má 70 rokov a tak k tomu filmu aj pristupujem. Ak chce ďalej fungovať, musí nájsť dôvod a nakopnúť vášeň. Vášeň sú spomienky, réžia, filmy a osvedčení herci - šarmantná Penelope Cruz a sugestívny Antonio Banderas. Táto zmeska vytvorila lahodný a opojný kokteil, ktorý chutí. Či Salvator Mallo zosobňuje postavu Almodóvara asi nemá význam riešiť. Režisér je už roky známy svojím excentrickým prejavom, kontroverziou a príbehmi ovenčenými osobnou skúsenosťou. Zdá sa, že aktuálne je v etape starnutia a do popredia sa dostáva melanchólia, vo filme sa mení tempo a dynamika. Niečo je však nemenné. Jeho celoživotná tvorba sa neustále nesie v duchu záujmu o medziľudské vzťahy a rôzne podoby lásky. V najnovšom filmovom diele Bolesť a sláva je veľmi osobný a divákovi ponúka starý známy matroš - omamné látky. Lásku. Crack a hašiš. Vzťahy. Veľmi pekná rovina a citlivo nasnímaná je láska syna k matke, založenej na úcte. Láska materská, starostlivá a ochraňujúca. Láska homosexuálna s jej erotickou a zmyslovou rovinou. Výraznejšou a ústrednejšou je však téma závislosti. Závislosť ako určitá forma neslobody až temnoty, s ktorou sa však dá vyrovnať. O vlastnú slobodu treba neraz aj bojovať, a nie vždy je to príťažlivý a príjemný boj. Salvator Mallo sa v závere rozhodol potlačiť svoje "smiešne" túžby a pokračoval v živote svojom vlastnom a nie takom, ktorý chcú od Vás iní. (26.05.2020)