Midsommar

Fantastické, keby nebolo zopár menej presvedčivých hereckých výkonov, tak idem do plna. Takto si predstavujem mysteriózny horor s námetom - partička mliečniakov niekam príde, najprv tralala a potom sa začnú diať veci, že sa nestihnú čudovať. Tiež sa mi páčil spôsob podania príbehu, kde formálna stránka na istých miestach pripomínala umenie, ale nič prehnané, také akurát. Možno trocha škoda, že sa nepritlačilo na hororové prvky, ale znepokojivé to bolo aj tak dosť. Už od príchodu (ten úvod nič moc, len na poznanie postáv) do tej dediny sa režisérovi podarilo vyliať mi na chrbát nepríjemný pocit niečo na spôsob "tu niečo nehrá, toto neskončí dobre" a ten vydržal až do konca. Pritom koniec stojí za zamyslenie. Určite ide o jeden z mála hororov, z ktorých si divák aj niečo odnesie. Na hranici 4-5 hviezd. 89/100 (09.10.2019)

Ari Aster si prostě po Hereditary řekl, že teď všechny vytrollí a vznikl Midsommar. Prvních deset minut ještě jede v Hereditary vibe, pak zvrat, všechno se rozsvítí a začíná rozkošně bizarní komedie. Tři čtvrtě kina se po celou dobu smálo, i té přestřelené brutalitě, která nepůsobí tísnivě, spíš směšně, takže pokud to byl záměr, ok, funguje to. Nemůžu říct, že bych se nezasmál a nebavil. Dokonce i těch 146 minut uteklo nečekaně rychle. A je tam pár scén, které člověk ještě v ničem neviděl (a jsou zábavný), ale ten film mi nic nedal. Z Hereditary jsem měl alespoň tísnivej pocit. Tady jsem se dvě a půl hodiny bavil a nic víc. Asi to má být tak trochu alegorie na hroucení vztahu, ale... meh. (07.08.2019)

Přiznávám se, že jsem jel na " Slunovrat " do kina se smíšenými pocity. Na jednu stranu jsem byl natěšenej díky pozitivním ohlasům i díky traileru, který dokázal dostatečně navnadit. Na druhou stranu mě ale odrazovala poměrně dlouhá stopáž. Jak jsem do kina jel, tak z kina i odjíždím. A to se smíšenými pocity. Stopáž filmu mi sice nakonec nepřipadala tak dlouhá, hlavně díky tomu, že děj dokázal celkem zaujmout. Horší už to bylo s koncem filmu. To co ze snímku ve finále nakonec vylezlo nebylo podle mýho gusta. Navíc mi místy " Slunovrat " připadal jako komedie. A evidentně jsem nebyl sám. Párkrát jsem se totiž nejenom já, ale i celej sál hlasitě smál. Což podle mě u tohoto snímku nebylo záměrně. Když to shrnu, tak jsem od " Slunovratu " čekal daleko víc. Film sice nabízí pár silných scén a momentů, díky nimž se dá v pohodě přežít i delší stopáž, vše ale kazí ( podle mě nepovedenej a nehodící se ) konec. Ve výsledku si tak u mě tihle milovníci halucinogenních drog vysloužilo slabší 3 hvězdy. Komentář zakončím jako jeden nejmenovaný ( bývalý ) uvaděč počasí na ČT. " Slunce v duši ". (02.08.2019)

Pro mě stejně vyumělkované, jako předchozí režisérův film. Má to podobný nádech, ten štyl tam je, tentokrát i silný potenciál vynikajícího pohanského hororu, ale Ari Aster hraje prostě jinou ligu, tu zámořskou, proto nám nabízí, pod lákavým hávem dávných severských rituálů, klasickou béčkovou vyvražďovací frašku na americký způsob (hodinové řešení vztahů nevztahů, pak zmizí jeden, druhej, třetí...atd. taky nechybí v partě jeden nigga navíc). To vše s trapně pestrobarevným pláštěm tajemna ve stylu kde si, co si, žádná spojitost, to je jedno...Neuvěřitelně ledabyle odvyprávěno, chvílemi až legrační, dokonce předpověditelné, což je u tohoto žánru asi to nejhorší, zaměřeno spíše na detail roztříštěné lebky a obličeje, než na hloubku obsahu, délku filmu jsem už vůbec nepochopil, je zcela k ničemu...být Švéd, tak se snad i naseru, v této souvislosti mě nepadalo, že v rukou skandinávského režiséra by tento námět dopadl určitě jinak. [Kino Citadela - Litvínov] (19.08.2019)

Naprosto neuvěřitelný film, jedinečný divácký zážitek, a současně šílené psycho a zlá noční můra. Už Děsivé dědictví mě loni nadchlo, ale u Slunovratu prostě nenacházím slov pro to, co se mnou ten film udělal. Je to strašně zajímavé vizuálně (místy člověk skoro nestíhá sledovat, co všechno se v obraze děje, viz třeba všechny ty hýbající se květiny v závěru), interpretačně (v tom filmu se dá tolik věcí vykládat tak různě a dlouho o všem přemýšlet) i dějově - ačkoli to má skoro 2,5 hodiny, vůbec mi to nevadilo, protože se tam neustále děje něco znepokojujícího nebo fakt hodně divného, některé scény jsou doslova šokující a těžce mnou otřásly, a celkově jsem ohromen, kolik práce muselo být za tím, vytvořit celý ten bizarní svět komunity (která na mě působila spíš jako sekta) se všemi těmi jejich fascinujícími rituály, tradicemi, kostýmy, architekturou a nástěnnými malbami - ten, kdo tohle všechno vymyslel, byl prostě geniální. Btw. při sledování jsem si mnohokrát vzpomněl na film Rituál, ta podobnost je zcela nepřehlédnutelná; teprve po zhlédnutí Slunovratu jsem si zde přečetl, že režisér uvedl Rituál jako svůj inspirační zdroj. UPDATE 4.12.2021 - Napodruhé po 2 letech mě to kupodivu už tak nebralo. Asi je to tím, že už jsem znal, jak to celé dopadne, takže jsem měl spíš prostor si tam všímat věcí, které mi poprvé unikly, než abych se do toho naplno ponořil jako poprvé - a potom mi hlavně přišlo, že se tam strašně dlouho nic neděje, ten film má doslova nekonečně dlouhý úvod, a celkově si dává se vším strašně načas, a nepřišlo mi to nově už skoro vůbec strašidelné (nikoli nutně absencí tmy, jako spíše tím, že se tam podle mě prostě nic strašidelného neděje - ta komunita měla prostě nějaká svá pravidla, a ti pitomí Američani - v mně osobně dost nesympatickém hereckém obsazení - na ně prostě doplatili a vůbec tam neměli jezdit - v tomto ohledu se dá o tom filmu téměř až říct, že je to v podstatě standardní teenagerská vyvražďovačka, kdy partička studentů vyrazí do přírody a tam jeden po druhým nakonec umírají). Když jsem se zde navíc dočetl, že si tím filmem režisér řešil svůj bolestivý rozchod s holkou a že motiv rozkladu vztahu Dani a Christiana je zde zcela ústřední, zatímco já jsem ho osobně měl tendenci vnímal jako veskrze nadbytečný nebo minimálně okrajový, tak to celý film v mých očích ještě víc deklasovalo, a celkově jsem si u toho bohužel potvrdil, že dvakrát do stejné řeky skutečně nevstoupíš. (28.09.2019)

Režisér Ari Aster odhodlane kráča stopami Polanského, Friedkina a Kubricka, v šľapajách predstaviteľov „inteligentného hororu“ založenom na psychologizácii a kinematografických kvalitách (invenčná práca s kamerou). Samotný pojem inteligentný či intelektuálny horor je paradoxný, lebo horor je postavený na čomsi intuitívnom, pudovom a atavistickom, zatiaľ čo intelekt evokuje civilizačnú uhladenosť, poriadok. Apolónsky a dionýzovský princíp sa navzájom vylučujú, resp. sa vzájomne rešpektujú len do určitej miery. Toto je problematika na diplomovku, nie na komentár do čsfd, preto to nebudem rozvádzať, iba poviem, že intelektuálny horor môže byť funkčný len sčasti. Jednoducho nemôžete mať pôžitok z prvotnopospolného chaosu vedúceho k hororovej satisfakcii a intelektuálnu katarziu zároveň. Rosemaryno dieťa či Osvietenie sú vynikajúce filmy, ale nie dobré horory. Žasnete nad skvele odvedeným remeslom a nad dobre budovaným napätím, ale skutočná hororová ejakulácia sa nekoná. Je to obdobné situácii, keď vám niekto povie fenomenálny vtip a vy sa nezasmejete, lebo vedomie, že ste práve počuli čosi geniálne vymyslené je z nejakého dôvodu silnejšie než váš zmysel pre humor. Ari Aster sa psychologizáciou náruživo zaoberá v neúmerne dlhej expozícii, pri presahoch do hrôzy na ňu rezignuje, spreneveruje sa starostlivo budovaným väzbám na logiku a racionálne myslenie. Výsledok je nefungujúci, lebo divák prestáva veriť filmu, v ktorom sa porušuje určitý nastavený princíp. Napr. aj keď sú hrdinovia opakovane konfrontovaní  so znepokojujúcou realitou, zostávajú,  pritom môžu kľudne odísť z nebezpečného miesta, nikto im v tom nebráni. Film dopláca aj na neoriginálnosť námetu - Asterov predchádzajúci počin "Hereditary" bol omnoho lepší i vďaka svojej originalite. (26.06.2023)

Ari Aster už plně vyložil karty na stůl a ukázal nám svůj tvůrčí rukopis, Slunovrat se veze na vlně jeho předchozího Děsivého dědictví, ale čistokrevným hororem je snad ještě méně (chvílemi téměř připomíná procedurální etnologické drama, v němž drastické scény jsou jen tak mimoděk), vlastně se dost přibližuje jedné ze svých nepopiratelných předloh, Rituálu, a to chvílemi možná až moc. Každopádně napsané a natočené je to velmi zajímavě, Aster moc dobře ví, kam dát kameru a jak rozmístit herce na scéně, aby vytvořil vizuálně lahůdkové záběry. Navíc naprosto mistrně zobrazuje prostředí, v němž se divák i hlavní postavy musí nutně cítit jako nevítaní cizinci a okoření snímek i vcelku notnou dávkou humoru (postava hraná Willem Poulterem je naprosto k popukání i v jinak dost vážném příběhu). Je to sice poměrně předvídatelné v osudech stěžejních postav (což zřejmě byl záměr), přesto jde o technicky brilantní filmařinu, na níž se člověk rád dívá i ty dvě a půl hodiny, které poměrně rychle utečou, a chvílemi s otevřenou pusou sleduje, jaké to „WTF“ si Ari Aster pro diváky připravil. (25.07.2019)

Umělecky orientovaný rituál. Schéma pro diváka není nikterak nové. Americká omladina je nalákána do evropských končin,  kde následně padne do osidel (kultu) maniaků. A tentokrát  se jede na letní pohanský festival pořádáný ve Švédsku. A jede se na vlně hezkého a sluncem zalitého počasí, kdy zemědělcům nezaprší a nezaprší. A maďarská krajina je vydávána za švédskou. A zklamáním je tentokrát to, že než se film rozhoupe k té  hororové části, trvá  to neúměrně dlouho. Ačkoliv režisér Ari Aster si velmi  zakládá na tom, aby film nebyl tím  tuctovým hororovým zbožím, co je dopředu značně odhadnutelné. Se stopáží to bravurně přehnal. Lidové tanečky a krojové slavnosti, svérázný  folklór, fanatické proslovy uzavřené komunity, obřadní záležitosti, to všechno je sice hezké, a dejme  tomu i neokoukané, jen to jaksi hororový divák  příliš neocení, navíc je znát i umělecký záměr, který moc velký  dojem neudělá. Aster umí  pracovat s kamerou, od počátku na ni klade velký důraz. O moc pozadu nezůstává ani hudební složka, která podtrhuje postupnou bezvýchodnost situace. Dokonce  jsem měl i pocit, že i takový  Lars von Trier by se z (morbidního) výsledku zaradoval. A filmu nechybí explicitnost, divačky jistě  ocení i erotiku v podobě obnaženého pyje. A jasná slunná obloha, jakou se celou dobu film prezentuje, vyznívala až  originálně. Florence Pugh v hlavní roli mě  překvapila, jak nemá  sexappeal, hrála nevýrazně a její rodinná tragédie byla  otravná. Každému  bylo hned jasné, proč byla švédským kamarádem pozvána do jeho vlasti. Zajímavější byly mužské charaktery. Jack Reynor, Will Poulter a spol. prokázal hereckou kvalitu. Aster částečně nudil svou přebujelou "lidovou tvořivostí", hororová část byla sice výživnější, ovšem už  jsem viděl uspokojivější záležitosti. 150 minut nebylo naplněno úplně optimálně. A režisér si odmítal přiznat, že točí horor. Pořád do toho míchal dramaturgicky podiv(uhod)né hovadiny. Bylo to zbytečně roztahané a málem i nudné. 6/10 (05.09.2021)

„Staroba, hniloba, tíseň a plíseň... mladého ducha labutí píseň.“ Velmi inspirativní. Jeden by měl chuť konvertovat zpátky k pohanství. Bibli na nočním stolku vyměnit za knihu Rubi Radr a místo krucifixu pověsit nad dveře figurku ze slámy. Vzít si příklad z těch vesničanů, dožít se v plném zdraví 72 let (tedy já bych navrhoval 77, jinak si důchodu moc neužijeme, až nám zvednou odchod na 70) a pak skočit do posvátné Macochy. Čímž by člověk vystrčil zadek na strašidlo smrti a udělal fakáč na všechno to umírání ve strachu, bolestech a plenkové hanbě při snaze oddálit nevyhnutelné, za bohulibé asistence lékařů. Na všechnu tu šílenou bolest např. v terminálním stadiu rakoviny nebo na plíživou a strašidelnou ztrátu duše při Alzheimerovi. Umřít uprostřed severské komunity fajn lidiček, zdravej, šťastnej a smířenej? No nekupte to. Ale abych nekončil tak drsně, ponechávám zde ještě můj původní, rozverný komentář: "V masovém koláčku chlup, pubický. Tvé sémě mám co by dup, navždycky." Bohatě ilustrovaný herbář a pohanský manuál "Psychiatrem snadno a rychle", s přiloženým cédéčkem "Orgasmické hekání a šílené kvílení nahých stařen." Máš trauma jako řemen, sladká dívenko civilizační? Nepomáhají prášky, psychiatři ani tvé vlastní studium psychologie? Zobni houbičky, dej si věneček z lučních květů do vlasů, zatancuj si s námi vesele a zapal medvěda! Don't worry, be happy... (05.03.2022)

Kurevsky znepokojujúce! [ VUE Cinema, Redditch, UK ] (07.07.2019)

SPOILERy! Z môjho pohľadu všetky výčitky počas sledovania smerovali k logike chovania postáv, konkrétne, či by to takto naozaj mohlo byť, a či by po tom, čo videli, naozaj boli schopní tam ostať a nezdrhli skorej tou najrýchlejšou trasou. Pomerne uveriteľne (a detailne) to v komentári vysvetluje užívateľka lake-lake, odporúčam naň kliknúť. A auto tiež rozhodne v tom čase už nestálo na mieste, kde ho zanechali. To je ale všetko len jeden druh pohľadu. Nikde totiž nie je napísané, že sa to muselo vyvýjať takto. Londýnsky pár sa kultu vzoprel a bol potajomky zavraždený pri prvej príležitosti. Za celý čas vlastne nič nenarušilo plán Slnovratu tak, ako bol zamýšlaný. Len raz, keď jeden z chalanov omylom pomočil pohrebisko a to tiež takmer dopadlo tragicky, aby to nakoniec jeho zavraždenie iba oddialilo o pár ďalších scén, v duchu nenarušenia plánu Slnovratu. Navyše boli permanentne pumpovaní halucinogénmi, čo je teda hlavne u postavy Dani, v spojení s traumou z nedávneho úmrtia celej rodiny, značne účinná kombinácia pre rozklad psychiky. V tom záverečnom momente, keď sa predsa len rozhodne ísť a pozrieť sa, jej to dovolené je, pretože Plán to narušiť nemôže, naopak, či už chcene alebo nie, jednalo sa o jej posledný klinec do rakvy. Výkon Florence Pugh mi prišiel uveriteľný dostatočne, a aj po počiatočnom rozčarovaní z reálnosti veci, mi to po spätnom premietnutí celé dáva zmysel. Akurát by som ešte viacej rozobral dejovú linku s dizertačkou, nech je to košer komplet. Aster režisér odviedol opäť výbornú prácu. Ešte teraz na nete narážam na ďalšie a ďalšie easter eggy z Hereditary, a Midsommar musel zabrať času a námahy ešte viac. Už iba toto všetko vymyslieť a zrealizovať, aby to nepôsobilo repetitívne a nechcene smiešne, ale hlavne gradujúca hudba, ktorá je v podstate sama o sebe motorom deja a hlavným zdrojom nepríjemných pocitov a napätia. Takže scenáristicke možno diskutabilné, hudba a kamera na výbornú, réžia dvojnásobne. A Wickerman, pri všetkých pohanských bohoch, predsa vychádzal z presne opačného princípu. (12.10.2019)

The Wicker Man pro diváky artových drasťáren, který svým celkovým pojetím představuje hrdě vztyčený prostředník mainstreamovým hororům (včetně jejich publika). Nepochybuju o tom, že pro spoustu lidí to bude dlouhá nuda s pár těžce WTF momenty. Způsob, jakým Aster ve svém teprve druhém filmu po celou dobu sebevědomě pracuje s komplexními ústředními motivy (střet rozdílných kultur, reflexe toxického vztahu) a hlavně atmosférou, přičemž nejednou převelice znepokojivé dusno zlehka ředí jemným a zcela nenuceným černým humorem, je přinejmenším pozoruhodný. Ten hodně specifický (úchylný) styl by mohli docenit fanoušci např. některých věcí od Cronenberga, Polanského (Rosemary má děťátko, Nájemník), případně Aronofského. ___ Po druhém zhlédnutí zvedám na 5, protože tohle je regulérní mistrovské dílo. Těžko stravitelné, cynické, zlomyslné, ale ohromně promyšlené, svébytné a na mnoha místech fascinující. 90 % (25.07.2019)

Čerstvo po projekcii priebežne za štyri. Slnovrat sa musí nechať uležať v hlave podobne ako Hereditary a najlepšie si ho pozrieť ešte znova. Aster je proste na poli žánru takým autorským objavom ako kedysi Shyamalan. V podstate v každom zábere cítiť jeho režijný rukopis a rozprávačský štýl. Taktiež je už jasné, že sa vyžíva v rôznych kultoch, som zvedavý, aký na nás vytasí do tretice. Slnovrat si môžete už užiť aj ako materiál pre porovnanie motívov, tém, obrazov a kameramanskej akrobacie s Hereditary, ak by vás čírou náhodou nechytil príbeh, alebo aj ak vás chytí. Jeho expozícia sa odohráva takmer celá v tme, aby ste následne sledovali takmer dve hodiny na slnku. Lokácie sú vybraté excelentne, človek má dojem, že je s postavami na tom istom mieste. Istým problémom sa môže ukázať, že s nimi nebudete až tak schopní prežívať ich pocity. V tomto prípade to bude veľmi individuálne. (30.07.2019)

Když opomenu enormně otravně napsanou postavu hlavní hrdinky tohoto příběhu, tak toho není mnoho, co by se dalo vytknout. Velmi příjemná exkurze do severské sekty, s jejíž rituály a zvyky si musel dát scénárista a režisér v jedné osobě poměrně dost práce. Na popředí je skoro až sluníčkářské chování a na pozadí jsou tvrdé rituály, kde se hodně čerpalo ze zvyků vikingů, takže si na své přijdou i ti největší fajnšmekři, protože takový krvavý orel se nikdy neomrzí. Celkově se jedná o hodně hravé a originální dílo, kterému se toho dá hodně odpustit. Nechybí samozřejmě všemožné zaběhlé stereotypy při výběru sestavy hlavní party kamarádů, kde nechybí klaun, zkoumal a ani nikdo další a postavy odcházejí na věčnost v pořadí, na které jsme všichni zvyklí. I přes částečnou předvídatelnost má děj velmi příjemný vývoj a dlouhá stopáž není obtěžující. S uměleckou stránkou snímku to tvůrci výborně odhadli a nepůsobila na mě rušivým dojmem, naopak tomu celému vylepšovala atmosféru. Především nešlo přehlédnou velmi hravou kameru. Rozhodně nejde o tomto filmu mluvit jako o filmu, který sedne každému a pravděpodobně se diváctvo rozdělí na dva nesmiřitelné tábory. Orgasmus jsem z toho neměl, ale líbilo se mi to.. [70 %] (11.01.2021)

Kvalitní psycho. (24.09.2019)

V určitou chvíli, když už si budete lámat hlavu nad tím, kam to všechno spěje, otevřete jenom tak tlamu dokořán a s linoucí se slinou z koutku a se slznou v oku budete chtě nechtě sledovat všechno to dění až do neuvěřitelně rozpálenýho finále, který určí, jestli prožíváte "bad trip" nebo filmový blaho. Od toho se pak bude odvíjet, jestli si vybudujete averzi ke Švédsku, nebo zda se rozhodnete vést normální vztah. Midsommar je neskutečně působivě podanej příběh - o ztrátě, odcizení a rozchodu, jehož hlavním prvkem jsou obrazy a jejich významy - kterej ale funguje i jako přímočarej rituální horor. Jak se na to budete dívat, takovej zážitek si odnesete. Konec filmu je mimochodem nejúžasnější happyend v historii filmového plátna! (26.09.2019)

Ari Aster na mne zapůsobil už s Hereditary, ač se mi tedy netrefil zrovna do vkusu, byl to kvalitní, znepokojující Horor. S Midsommar už je to o level výše a líbilo se mi to víc. Ještě teď, při psaní komentáře mám husí kůži. Rozhodně to není pro 15 leté děvčátka a chlapečky, ale pro zkušenější Hororové fanoušky. Aster se svojí atmosférou, mě dokázal znejistit a už teď se rozhodně těším na jeho další tvorbu. Silný zážitek ! Silná čtyrečka ! (30.09.2019)

Ani já jsem tomuto neobvyklému švédskému hororu neodolal. I navzdory trailerům člověk moc neví, co od toho čekat. Rozjezd je pomalý a vůbec by neškodilo film ještě zkrátit. To, co ze začátku vypadá jako nevinný výlet do malé švédské vesnice se časem stane hrou o přežití. Mají zde totiž vlastní zvyky a tradice, které cizinci nemohou pochopit. Do této situace se dostane naše skupinka hlavních postav. Po pár náznacích musí být jasné, že tam není něco v pořádku. Podaří se vůbec někomu z této šílené vesnice dostat a jaký má vůbec onen rituál smysl? "Rozhodne královna." (29.03.2020)

Hodně nadprůměrná, místy dost naturální věc o tom, že všechno v životě má svoje začátky a konce. Jen tady je to natočeno místy hodně netradičně a ze začátku i nečekaně. Jak se blíží závěr, tak už vlastně tušíte, jak to celé dopadne, ale přece jen si v koutku duše, říkáte, co když to nakonec skončí jinak. Možná jindy s jiným režisérem, ale s tímhle ne, tenhle na rozpadu (nejen) tohohle vztahu pracuje tak intenzivně, že Vás z toho místy až mrazí a na konci až skoro sežehne. Ještě teď mám z toho mravenčení v zádech a to jsem si do včerejška myslel, že při sledování něco málo vydržím. Ari Aster mi tímhle filmem ukázal, že na tom budu muset ještě hodně zapracovat. (Skoro pět). (04.12.2019)

Ač nesnáším herce Willa Poultera, tak jeho zmatené obočí podalo v tomto filmu nejlepší výkon. Jednu hvězdu si to zaslouží za několik komediálních prvku, kdyby to bylo točené jako komedie určitě by to bylo lepší. Takový scénář může napsat jen psychicky narušený člověk, protože zasadit do děje hlavní postavy s IQ houpacího koně jsem neviděl. Viz postupné zabíjení hlavních postav a ostatním to není vůbec divné. Všichni kdo dali víc, jak 2 hvězdy by si měli povinně zajít k psychiatrovi. (28.09.2019)