From Saturday to Sunday
Réžia:
Gustav MachatýKamera:
Václav VíchHudba:
Jaroslav JežekHrajú:
Ladislav Herbert Struna, Magda Maděrová, Jiřina Šejbalová, Karel Jičínský, Rudolf Antonín Dvorský, F. X. Mlejnek, Mimi Erbenová, Jan Richter (viac)Obsahy(1)
Dvě mladé písařky hledají v sobotní návštěvě nočního podniku vzrušující vybočení z únavné všednosti. Méně zkušená Mary raději uteče z náruče postaršího elegána a po nočním bloudění se seznámí se sympatickým typografem... Milostný románek se zvýrazněnými sociálními motivy natočil režisér Gustav Machatý v elegantně kosmopolitním stylu. Písně Vítězslava Nezvala a Jaroslava Ježka "Teď ještě ne" a "Slovník lásky" patří ke klasice českého popu. Na filmu spolupracoval jako architekt Alexander Hackenschmied - později mezinárodně proslulý dokumentarista. NFA také archivuje francouzsky namluvenou kopii o délce 1836, 5 metrů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (40)
Scénář je viditelně nedotažený, ale zachraňuje ho Machatého typické poetické ladění a filmařské hrátky se skládáním prostoru z detailů a diegetického zvuku mimo rám. To první je příjemné na sledování a to druhé mě svojí geniální hravostí bavilo. Ačkoli se jedná o dnes už naprosto běžné postupy, v začátcích zvukového filmu byly možnosti experimentů se zvukem naprosto neomezené pro každého režiséra, tudíž i Ze soboty na neděli je v tomhle stále pozoruhodným a ačkoli své možnosti nevyužívá na maximum, tak ve většině scén rozhodně ano. A jelikož to je krátké, vystačí to. Ne ideálně, ale vystačí. A osobně mám rád filmy pocitovky o nočním potulováním městem, takže se mi to trefilo do nálady už jen těmito scénami. Slabé 4* ()
Z filmu Ze soboty na neděli se line majestátní vůně ideálu romantismu básníka Vítězslava Nezvala. Ušlechtilá vznešenost zdánlivě trpí poetickými gesty naivního idealismu. Ale pomocí stísněné atmosféry existencionálně-mravního napětí, psychologické naléhavosti obrazu a přirozené bezprostřednosti a rozpolcenosti postav v zajetí chtíčů se tato nevýhoda stává výrazovým triumfem, který vstupuje až do nejhlubšího nitra očekávání, nejistoty a strachu ústřední dvojice. Gustav Machatý a kameraman Václav Vích dodali srozumitelné úchvatné tváři uměleckého díla nejdůležitější část psychologického podněcování a uchvacování diváků a jednoznačně tím určili ráz i vývoj. Hlavní postavou příběhu je spořádaná mladá písařka Máňa alias Mary (velmi zajímavá Magda Maděrová) v protichůdných pocitech pokušení, morální rozhořčenosti, důvěřivosti, selhání, bezradnosti a zoufalého výkřiku útěku před hanbou, selháním a společenským zostuzením. Ty nejstísněnější stavy zatajují dech v sugestivně vylíčených obrazech existencionální marnosti. Hlavní mužskou postavou je osamělý sazeč Karel Benda (velmi dobrý Ladislav Herbert Struna) v jedinečném zobrazení chtíče. Chvilkový upřímný boj chtíče se slušností je předem prohraný. Dlouhá osamělost a fyzická nenaplněnost dodávají sílu a odvahu k autoritativnímu chování a konečnému vítězství tělesné touhy. Naděje a strach se prolínají, děsí v předsudcích a neklid chaosu duše vydává ty nejhlubší a nejpodmanivější stavy duše i jejího postupného rozkladu. Z dalších rolí: Mánina nočním životem otrkaná kamarádka a písařka Nany (dobrá Jiřina Šejbalová), poživačný pokušitel dívčí nevinnosti a továrník Ervín (pozoruhodný Karel Jičínský), či jeho věrný druh nočního života rozkoší Pavel (Rudolf Antonín Dvorský). Film Ze soboty na neděli je především psychologické drama, které strhujícím způsobem ovládá hlubiny vnitřních světů, a ty se následně dostávají do příkrého rozporu s morálkou i životním očekáváním a nadějí. ()
Machaty opet pracuje s odvaznym tematem. Film ma velmi dobrou kameru a dokaze navodit atmosferu, jak luxusnich restaurantu, tak zakourenych spelunek. Povedlo se i damske obsazeni Maderova-Sejbalova. Zajimavy film. ()
... predovšetkým pršalo ....... a popritom sa prihodili nejaké z tých najobyčajnejších všednodenných udalostí - niekto šiel piť, iný tancovať, ďalší z práce.... - zachytené Machatým hneď na počiatku éry zvukového filmu u nás tými najvýbojnejšími zvukovými experimentmi a dovtedy najsilnejším prienikom avantgardy do filmu. Bohužiaľ, triviálnosť a naivitu deja nedokázali potlačiť ani tie najnápaditejšie formálne zložky. ()
Tento spíš zajímavý než poutavý pamětnický film jsem viděla dneska prvně. Je to jeden z našich nejstarších zvukových snímků a těch více než 80 let je na něm znát. Příběh je prostinký, velmi zvolna plynoucí, ale jeho provedení a nasnímání je na svou dobu vskutku nevšední a velmi působivé. Herecké výkony jsou překvapivě civilní. I když se Struna zhostil své role se ctí, viděla bych jako věrohodnějšího představitele charismatického milovníka někoho pohlednějšího, třeba Rolfa Wanku. Tento film bych doporučila spíš náročnějším divákům, kteří docení jeho kvality, protože moji vnuci by ho jistě strhali jako nudný. ()
Mám problém docenit formální kvality filmu, které samy o sobě nevyniknou, pokud člověk nezná kontext ostatních děl doby a/nebo nedostane před projekcí uměnovědnou přednášku. Ani s ní bych si to ale moc neužil, protože bez ohledu na technickou inovativnost nebo jinakost tohoto díla mi přišel jeho děj nebetyčně blbý, a pokud je jednou z jeho hlavních devíz práce se zvukem v raném období zvukového filmu, ty ozvučené záběry na prostředí mi přišly občas až samoúčelné, jak se občas stává tvůrcům, kteří pro novotu a nadšení z nějaké technologie hledají způsob, jak jí do díla nacpat co nejvíc, a trochu to přepálí. Taky nejsem zrovna příznivcem tohoto stylu hudby, takže slyšet ukňouraný Slovník lásky pošesté už mi hodně lezlo krkem. Co se samotného námětu a děje týče, moc mě bavil začátek, kdy se Nany chová k pánům jako k užitečným blbcům a vodí si je na malíku ve stylu Sedmikrásek, a párkrát jsem se i upřímně pobavil (Pozvali mě do separé...), ale jakmile začne seznamování Máni a Karla, oči se mi jenom protáčely. Říkejte si, co chcete, ale ten děj JE červená knihovna. Lakonicky řečeno všichni chtějí šukat, ale musí dělat, že šukat nechtějí, aby se neřeklo. Jestli to bylo myšelno v nadsázce nebo naopak s plnou vážností, kdy doba neumožňovala vyšší explicitnost než záběr na kotník a občasné "ach", je vlastně jedno. V závěru jsem se smál znovu, ale tentokrát už jenom nad hloupostí a přepjatostí. Ze soboty na neděli tak pro mě má hodnotu hlavně dokumentární, protože mi přišlo zajímavé koukat se takhle (i se zvukem) na život lidí před skoro 100 lety. ()
Film se mi líbil mnohem víc než Extáze, netradiční snímání zde nepůsobilo rušivě a samoúčelně, naopak zdůrazňovalo atmosféru. Třeba ten záběr v hospodě, chlapík ležel obličejem na stole a jak dýchal, lehce to nadzvihávalo okvětní lístky vedle položené kytice. Krása. Ovšem z příběhu jako takového jsem měl poněkud depresi. Mně ten vztah Máni (nomen omen) a Struny (který se hodí typově na kasaře, rozhodně ne na milovníka) připadal poněkud nízký a ubohý. Rozhodně bych neřekl, že to byla pravá láska, prostě si ti dva pod tíhou prázdných, nelehkých a nudných životů snažili vsugerovat, že se do sebe zamilovali, když už je náhoda svedla k sobě. No a závěr je z pohledu dnešní, a možná i tehdejší doby poněkud nereálný a vyumělkovaný. Upřímně, nedokážu si představit, že by si někdo kvůli člověku se Strunovou vizáží bral život. ()
Na svou dobu je zde použitá poměrně kvalitní a ostrá kamera, se kterou si kameraman dává pořádnou práci, divák tedy může zhlédnout spousta detailů (což na počátku třicátých let moc běžné nebylo). On vlastně film celkově příznivě vybočuje, uchvacuje nejen kvalitní kamerou, ale i kvalitními herci (především už tehdy výtečná Šejbalová, ale ani ostatní herci nejsou pozadu, možná jen s výjimkou Maděrové, je vidět, že to je její první a na dlouhou dobu poslední role) a rovněž i námět je velmi moderní. Ženy zde nehrají druhé housle, ale jsou emancipované, moderní (vyholují si podpaží) :) a cílevědomé. Na počátku třicátých let to muselo být příjemné osvěžení mezi tím vším sladkobolným brakem. ()
Osobně si Ze soboty na neděli cením daleko více než proslavené, ale ve srovnání s tímto filmem spíše "zpátečnické" Extase. Machatý se zde odhodlal k na svou dobu velmi invenčním zvukovo-obrazovým experimentům. V nepředvídatelných okamžicích rozbíjí filmový prostor do řady překvapivých detailů, čímž dosahuje originálních kontrapunktů obraz-zvuk (slyšíme rozhovor, ale v záběrech vidíme detaily nablýskané limuzíny apod.). Leckdo by snímku vytýkal kýčovitost v podání milostné zápletky, ale ani zde bych neviděl problém. Vždyť úsměvné lyrické líčení je možná i záměrně sympaticky naivní a prosté. Ke všemu film obsahuje velice chytlavé šlágry od J. Ježka. Pakliže se vám naskytne příležitost zhlédnout, rozhodně nepropásněte! ()
Z historického hlediska je to jistě vzácný film. Nezval byl sice dobrý básník, o to ovšem slabší scenárista. Místy se tváří film tak naivně, až směšně. Některá dramatická místa fungují a poloha cudnosti, byť s amatérskou herečkou byla celkem koukatelná. I komposice J. Ježka má něco do sebe - mnohé motivy byly opravdu líbivé. Z úcty ke tvůrcům a k dobovým podmínkám dávám čtyři hvězdy i přesto, že mi tam některá obrazová kompozice vadila a rušila celkový dojem. ()
Bylo by to dílo na úrovni Extase a Erotikonu, vlastně k jejich kvalitě nemá příliš daleko. Ale, i když je to pro mě překvapivé, vzhledem k autorům scénáře, velká škoda některých dialogů... občas jsem se musel smát tam, kde jsem jistě neměl. Jde vidět, že Gustavu Machatému sice zvukový film prospěl, ale více by jeho styl vynikl bez dialogů, nebo s lepším scénářem. To je ovšem ke slabinám filmu vše. Právě ten zvuk a jeho využití je tady to nejzásadnější, Machatý opět předběhl dobu a ukazuje nám svůj talent, kdy pomocí zvuku buduje nejen atmosféru, ale i celé scény. Klasicky u jeho filmů mu k tomu opět dopomáhá výborná kamera, vypisovat tu jednotlivé výtečné záběry je zbytečné. I když je scénář prostý, má spoustu zajímavých detailů a díky nim není film pouze drama, ale také komedie (mám na mysli komedii, tam kde měla komedií být, nikoliv ony dialogy...), tedy jsem se i zasmál, třeba taková ranní rozcvička. Další co považuji v dění za velice zajímavé je pohled na "obě strany", tedy jak mezi smetánku, tak mezi chudší lid, do klasické hospody té doby. Tohle nám mnoho filmů jistě nenabídne, navíc je vše podané tak jak to pravděpodobně bylo, bez ideálů. Herecké obsazení je taktéž dobré, i když jsem si musel chvíli zvykat na "civilní" výkon Magdy Maděrové a stejně tak ze začátku nesedl ani Ladislav Herbert Struna s vizáží spíše bankovního lupiče. Ale oba mi nakonec přišli do filmu vhod, ono proč ne. Samozřejmě výborná a v uších mi stále znějící je hudba Jaroslava Ježka, do filmu se hodí, navíc občas odlehčuje jeho vážnost. Gustav Machatý natočil další nadčasový filmový skvost a to i přes výtku v úvodu komentáře. "Co si o mně pomyslíte? A co teprv vy o mně!" 80% ()
Gustav Macatý. ()
Váhal jsem nad pěti hvězdičkami, ale jednu jsem ubral, přestože jde o film skutečně avantgardního pojetí. Některé okamžiky tam jsou podány trochu nevěrohodně, hlavně ta otrava svítiplynem, jinak ale je vidět, že Machatý byl v dramatické tvorbě světovým režisérem, který byl ovlivněn francouzským i sovětským filmem s nevšedním použitím kamerčy a střihu všeobecně. Uměl výborně řídit práci herců, zvláště Magda Maděrová hrála velmi přirozeně, což se už nedá říci o L. H. Strunovi. K tomu všemu připočtěme scénář Vítězslava Nezvala (podle své knihy) a hudbu Jaroslava Ježka, a už je tu dílo, které stojí za pozornost! ()
Tento výtvor okolo mňa len tak prefičal. U mňa spadá do kategórie: Uvidím náhodou, myslím si, že naň rýchlo zabudnem a on mi z neznámich príčin v hlave zostane. Na mňa pôsobí zvláštne až magicky. Pritom tam nič také nie je. Niekedy som mal ale naozaj pocit, že sledujem začiatok porna. :D Veľmi ma prekvapilo, že tu niekto mal podobný pocit. Veľmi zvláštny film. Naozaj veľmi zvláštny. ()
Film natolik se vymikající meziválečné tvorbě u nás, že mu i přes drobné chyby musím dát plný počet. ()
Opravdu nádherně natočený film, skvost počátků zvukového filmu u nás. Mezi ostatními filmy té doby vyčnívá podobně jako např. Občan Kane mezi hollywoodským brakem. Líbí se mi práce s detaily (třeba bohatý muž je často zastoupen záběry na svůj luxusní automobil, dále tisícikoruna atd.), krásnou atmosférou se může pochlubit scéna v kostele a rovněž i scény v nočních podnicích. A pak ty narážky na zvukové přístroje - nezapomínejme, že v roce 1931 stál zvukový film pořád na počátku své cesty. Úžasná je rozcvička v rozhlase, kdy vidíme tlustého moderátora, jak sedí v křesle a čte : "Nebuďte tak líní". Jeden z vrcholů kariéry Gustava Machatého (bohužel neznám jeho zahraniční díla, což je velká škoda). ()
Tohle by nedala dohromady ani Vlasta Javořická. Půl hodiny čumíme v zábavních podnicích, pokud tak můžeme tu druhou nálevnu tak nazvat, a pak se na nás vysype překotně celý příběh. Za tem dám dvacet, ale jinak to nestálo za nic. ()
Originální snímek, naprosto odlišný od soudobé produkce, u mě navozoval dojem filmu ze 60. let. Příběh je tu velmi jednoduchý - mladá dívka se jde bavit s mnohem společenštější kamarádkou, opije se, ale když ji chtějí vzít na hotel, uteče a skončí v hospodě. Tam se jí ujme mladý muž, u nějž přespí, a i pak se to odvíjí podle očekávání. To vše ale podtrhuje skvělá kamera, zajímavé záběry a dokonale plytké a absurdní dialogy, které jsou pronášené takřka bez emocí nebo mimo záběr. ()
Film, kde absenci dlouhých dialogů nahrazuje bravurní režijní styl Machatého. Místo dlouhých rozprav je možné si povšimnout detailních záběrů kamery a zvukových ruchů. Díky tomu charaktery dostávají určitou plastičnost a atmosféra filmu lyrický nádech. ()
Filmové umelecké dielo, ktoré v niektorých prvkoch predbehlo dobu o 20 rokov. ()