Divokosť v srdci

David Lynch je opravdu blázen. Ono bláznovství samo o sobě nemá daleko ke genialitě, proto všichni žasneme nad jeho tvorbou. Stačí, aby vysadil prášky a vznikne nadupaný film, který nikdo nechápeme, ale jsme spokojeni. Tady tomu tak zcela není, příběh se pochopit rozhodně dá, ale typickou Lynchovskou stopou zůstávají odlišnosti a podivnosti, bez kterých by to prostě nebylo ono. Cage hraje jak může a ta role mu prostě sluší, je prostě jiný. Laura Dern se osvědčila u Modrého Sametu, tak ji režisér povolal i tady a opět docela dobrá volba. Zvláštní Williem Dafoe připomínající Stevea Buscemiho byl slizký, jak to jen šlo. K obsazení mám pouze jednu výhradu, a to Isabellu Rossellini, která s emi tam vůbec nehodila. Sečteno podtrženo, Wild at Heart je další Lynchovskou lahůdkou, u které myslel na diváka a nenechal ho utopit v příběhu. Dobře a jednoduše napsáno, ještě lépe odehráno. (01.05.2008)

S tímhle filmem končím se sledování Lynchových filmů. Ono už ani není moc na co koukat, a to je v mém případě jen dobře. Psycho atmosféra, ďábelský Nicolas Cage a neskutečně dementní příběh a rádoby inteligentní myšlenkový cyklus. David Lynch opět dokazuje, že je naprosto dokonalý magor. Přivrženci ať se na mě nezlobí, názor jako názor..né? (27.12.2009)

V srdci nosím spíš Mulholland Drive či Modrý samet a Zběsilost jsem (ač Lynchův fanda) několikrát vypnul po úvodní čtvrthodině, přesto ale nakonec stála za to. Zatím jsem schopen jen trochy dojmologie: přes všechny násilnické excesy se mi zdála podezřele přehledná, pohádková, neměl jsem ten pocit tajemna jako u výše jmenovaných snímků. Snad mi chybí ty typické rudé závěsy a trpaslíci... Víc po další projekci. (13.01.2008)

Videl som zhruba polovicu Lynchových celovečerných filmov, nestrhol ma (ani neurazil) ani jeden, ale Wild at Heart bol suverénne najhorší. Nicholas Cage je maniakálny, Laura Dern neskutočne živočíšna a mal som chuť si pozrieť nejaký vážne sa berúcu road movie o hlúpej naivke a bad boy, ale táto prepálená podivnosť šla totálne mimo mňa. (10.03.2024)

Lehká love story s těžce hororovými prvky. David Lynch nám ukazuje přesně, to co by každý soudný režisér promptně vystřihl a s tímto „vystřihnutým“ materiálem pak nakládá mimořádně sofistikovaně, zcela podle svého gusta. Výsledkem je surreálná směs krve a slz. Ve svém nejhlubším nitru čirá romance byla po cestě k divákovi očividně mnohonásobně brutálně znásilněna a zohavena, přesto ze své podstaty nic neztratila a víceméně úspěšně doklopýtala k „nelynchovskému“ konci. Je to maximálně podivný film, který vám bude připadat tím komplikovanější, čím víc mu budete chtít porozumět. Zapomeňte na klasickou filmařskou práci s charaktery, u Lynche hrají stejnou roli tělesné a duševní stránky člověka, jako mytizovaná místa a události. Jejich postupné odhalování je pak jenom vyvrcholením strastiplné cesty, na které můžete snadno zabloudit do slepé uličky (kde na vás pravděpodobně vyskočí úchyl s velmi bizarní perverzí). Slizské lidské zrůdy a zrůdičky, které míjí zdánlivě neposkvrněnou mileneckou dvojici, zde slouží jako pouhopouhé metafory obvyklých překážek lemujících cestu k pravé lásce. Samozřejmě lze příběh vnímat ve stovce jiných rovin a následně dlouze debatovat nad jejich významem, ale právě tohle je ten druh umění, které mě svou snahou o sdělení věcí tak prostých a krásných stylem tak komplikovaným a nadneseným, spíš nudí a otravuje, než děsí a znepokojuje. Občas je méně více a u romancí by to myslím mělo platit dvojnásob. 70% Zajímavé komentáře: hirnlego, Superpero, tron, H34D, Radko, Eddard, liuk, misstake, TotalFilm (13.04.2006)