Divokosť v srdci

První film, který jsem od Davida Lynche kdy viděl. (Šel jsem na to 3x, a pokaždé mě velice bavilo sledovat postupně se vyprázdňující kino.) Společně s Blue Velvet Lynchův nejlepší kousek. Doporučuji těm, kdo mají rádi svérázné rebelské hrdiny a rock´n´roll, nevadí jim trocha drsné brutality a bláznivé romantiky. K tomu je třeba samozřejmě připočítat i typicky lynchovské obskurnosti a jeho fascinaci temnotou. (21.04.2005)

Hodně jsem se obával, co mi David Lynch zase naservíruje. Podle námětu mi ale připadalo, že z tohodle filmu žádný myšlenkový mišmaš snad vzniknout nemůže, i když u Lynche člověk vážně nikdy neví. Každopádně dostalo se mi opět strašně divného filmu, s divnými postavami, divným příběhem a vyloženě divnou a nepříjemnou atmosférou, která na mě ještě dlouho po skončení doléhala. Jenže divný může znamenat i originální, zajímavý, poutavý, tísnivý, kultovní.. A přesně takhle já Zběsilost v srdci vnímám. Je to další netradiční Lynchovina pro náročnějšího diváka, která ale má své kouzlo a výbornou režii, díky níž je tentokráte všechno to zvláštní a mystické jen ku propěchu věci. A navíc má i skvělé obsazení v čele s mladým Cagem, pružnou Laurou Dern a odporně slizským Willemem Dafoem, na jehož slovní svádění asi jen tak nezapomenu, i když bych docela chtěl. Lynch rozhodně umí, mrzí mě, že pro jeho "mindfuck" skvosty už takové pochopení nemám.. (04.02.2013)

Ďalší zhulene uletený a príjemne (?) nenormálny Lynch. Extravagantný, delikátny, jemne kontroverzne šokujúci, omamný, hypnoticky ladený na neskorú letnú večernú hodinu, sexuálne svojský, pomaľovaný červeným rúžom a oblečený v hadom saku, zabývaný neuveriteľnými vedľajšími postavičkami (Crispin Glover a jeho šváby, štekajúci Harry Dean Stanton), flashbackmi presýtené, obdarované Ozom a Willemom Dafoeom. Lyncha skutočne nemožno viniť z absencie fantázie a osobitosti. Netrúfam si ale ŽIADNY z jeho projektov masovo odporúčať. Teda samozrejme až na Príbeh Alvina Straighta. (20.12.2005)

Road movie, množstvo vyfajčenych cigariet, kabát znázorňujúci individualitu a vieru v osobnú slobodu, štýlový hrdina / rebel milujúci rock 'n roll? Že by bol práve toto môj šálok kávy? No samozrejme, že áno. Druhý pokus o nakúsnutie do Lynchovej tvorby sa vydaril v tom najlepšom možnom smere. Som na seba skutočne hrdý, že som takúto "fajnšmekrovskú" lahôdku zvládol ihneď na prvý krát bez nechápavého krútenia hlavou. Na čistých päť to síce nebude, no i tak s hodnotením vôbec neváham. Časom dám určite repete.) (30.12.2011)

V srdci nosím spíš Mulholland Drive či Modrý samet a Zběsilost jsem (ač Lynchův fanda) několikrát vypnul po úvodní čtvrthodině, přesto ale nakonec stála za to. Zatím jsem schopen jen trochy dojmologie: přes všechny násilnické excesy se mi zdála podezřele přehledná, pohádková, neměl jsem ten pocit tajemna jako u výše jmenovaných snímků. Snad mi chybí ty typické rudé závěsy a trpaslíci... Víc po další projekci. (13.01.2008)