Príbeh Alvina Straighta

Alvin Straight, starý muž „Na ceste“. Slimačím tempom ukrajujúci meter po metri, kúsok po kúsku zo svojej púte, ktorá môže byť v jeho živote posledná. Vydáva sa na cestu plnú nostalgie, bolestných spomienok na mladosť, ktorá pominula, hriechov, ktoré treba napraviť, múdrostí, ktoré treba povedať, cestu za svojím bratom, s ktorým sa nevideli dlhých 10 rokov. Tichým spoločníkom mu bude rozľahlá americká krajina, nekonečné polia, ktoré akoby nemali konca. Ľudský, taký je v prvom rade tento príbeh Davida Lyncha, prostredníctvom ktorého postavil krásny pomník hercovi Richardovi Farnsworthovi, aby mohol pár mesiacov potom, trpiaci rakovinou, ukončiť svoju pozemskú púť a vydať sa na púť večnú. Poetický film s majstrovskou atmosférou, taká je táto smutná odysea o spätosti človeka s prírodou, ktorá trvá od nepamäti. Divák, dobrodruh, tak môže snívať, nechať sa dojímať a spomínať na príbehy, v ktorých sa hrdinovia nechceli podriadiť zažitej konvencii, či už to bol Christopher McCandless, ktorého životný príbeh opísal Seann Penn, v skvelom opuse Into the Wild alebo spisovateľ Jack Kerouac, ktorý strávil výrazné obdobie svojho života „On the Road“. (07.11.2009)

Velmi atypický Lynch. Lynch mě tímto snímkem ubezpečil, že když na to přijde, tak umí být dosti všestranným režisérem. Kdybych si jeho jméno nepřečetl v kolonce režie, tak bych zde jeho styl nepoznal. Společným rysem s předchozími snímky je snad jen neuvěřitelně citlivý backhand. Matoucí je ovšem absolutní absence násilí. Již na první pohled je jasné, že se tímto směrem snímek ubírat nebude. Krásný příběh o pohádkovém dědečkovi, který se rozhodl na sekačce na trávu absolvovat takovou až meditační výpravu, při které stihne ovlivnit, ba dokonce zachránit některé lidské osudy. Do toho všeho hraje skutečně impozantní hudba. Dlouho jsem neviděl snímek, který by mě dokázal tak intenzivní způsobem pohladit po duši a zahřát u srdce. Nádherný a hluboký snímek plný jednoduchých, zato však velmi hlubokých světových pravd. Tento snímek ke všemu napsal sám život. Za trošku slabší považuji úvodní pasáž a těžce otravnou lehce retardovanou dceru pohádkového dědečka. Naštěstí nevstupovala do děje příliš. Od započatí cesty zcela bezchybné. Nejvřeleji doporučuji a nevěřil jsem, že tohle někdy napíšu, ale těším se, až si pustím další Lynchův film. (23.01.2018)

Pro mě nejcivilnější film Davida Lynche, který ho podle mě natočil jako poctu Richardu Farnsworthovi a všem starým lidem. Film nemá žádné Lynchovi standartní metody, šílená vizuální stránka je pryč, nedořečená tajemství a nevyřčené záhady se tu neobjevují, jen sledujeme starého muže na cestě na jeho traktůrku. Úžasný výkon Richarda Farnswortha(který si po premiéře filmu ustřelil hlavu) a celkově příjemná atmosféra filmu. (28.10.2006)

David Lynch nám netradične ponúkol nádherný príbeh odpustenia a ľudského uvedomenia si samého seba. Starý Alvin sa vracia k svojmu chorému bratovi, aby ho ešte zastihol medzi živými a jeho jazda sekačkou naprieč Štátmi je nádhernou oslavou života a zmúdrenia. Richard Farnsworth na sklonku vlastného života prejavil neuveriteľný cit pre svoju postavu. (12.03.2024)

Před těmi nejpodstatnějšími a nejvnitřnějšími vazbami se můžeme schovávat jak dlouho chceme a stejně nás nakonec dostihnou. Přesně na tyto vazby útočí Lynch - a úspěšně. Podmanivě rozehrává příběh jednoho člověka se zajímavými vedlejšími postavami kolem něj, nechá diváka příjemně odpočinout, příběh plynout a dokonce si udělá legraci i sám ze sebe (ploužící se žluté čáry). Jediná pasáž, kdy příběh ztratí náboj, je opravování sekačky u "hodných cizích lidí", kde se Alvin nevyrovnává s rodinnou neshodou, ale s dávným traumatem, a to mi ke zbytku příběhu moc nesedělo. Jinak mě ale Straight Story pocitově hodně dostal a za tohle překvapení si zaslouží jen chválu. (17.02.2007)