Lost Highway

Proč tomu člověku někdo nepomůže? Třeba Barry Gifford? :-DDD No nic, já jen, je škoda, že se tak záhy zbláznil, ještě mohl dokázat velké věci, buďme rádi, že ač pozbyl většinu smyslů, zachoval si alespoň dobrý hudební vkus a cit pro vycizelované záběrové úhly, dokonalé jak ve své ohavnosti, tak v kráse. Fakt, že Lost Highway jsem nesla mnohem statečněji, než Mulholland Drive - jehož finále na mě dopadlo tíhou, srovnatelnou s bezmocí důchodce, dožadujícího se odstoupení od smlouvy po obchodní transakci na předváděcí akci s obědem zdarma - přičítám připravenosti rezignovat na své obvyklé nároky a tudíž i benevolentnímu přístupu, přesto, z důvodu vyššího principu mravního, nemohu dát víc, než 40%, nebylo by to fér k autorům, co se obtěžují své příběhy vypointovat. P.S. Hezké od Tomcata.C, že nám poskytnul interpretaci, nic to však nemění na tom, že o film, ke kterému potřebuji sáhodlouhý manuál, nestojím... (07.09.2013)

No jo, typický David Lynch. Jen on dokáže pochopit své vlastní dílo, my se můžeme jen dohadovat. (28.02.2010)

Hodně zajímavé, ale vůbec jsem to nepochopil. Takže jsem si našel různé vysvětlení filmu a docela to smysl dává. Vlastně je to perfektní, ale sám bych na to ani náhodou nepřišel. Asi nejlepší vysvětlení komentář uživatele Tomcat.C (22.06.2013)

Je to zbytečně utahané a dlouhé, navíc Patricia Arquette mi tedy moc sexy nepřišla. Klíčem k filmu jsou jedna situace a jedna věta. Situace, že chlapovi se už nepostaví, případně nemá pořádnou erekci. A věta, že "Rád si pamatuji věci po svém". (Tak, jak jsem si je zapamatoval.Ne nezbytně tak, jak se staly.) Zkrátka - celý film je lynchovina o obyčejné krizi středního věku (schválně, kolik bylo Lynchovi let, když to točil? :-)) (20.01.2019)

Film jsem, jak jinak, nepochopil, ale dívat se na jednu fantasmagoridní figurku vedle druhé mě nějakým záhadným způsobem neskutečně naplňovalo a uspokojovalo :-) Lynch je prostě černokněžník, co si to z tý svý sesli řídí všechno po svém, aniž by se ohlížel na chudáka diváka a pleskne mu to do obličeje způsobem takovým, že už je jen na něm, jak (a zda-li) se s tím vypořádá. Ty dvě a čtvrt hodiny jsou vražedný, ale vražedný příjemně morbidním způsobem. Navíc potěšila cameo rolička Marilyna Mansona a Twiggyho Ramireze jako prodejných děvek. (19.07.2012)

K Lost Highway jsem si hledal cestu strašně dlouho, a vlastně ji hledám pořád, i teď, po třetí projekci. Z toho, co jsem od Lynche dosud viděl, mi to přijde nejslabší. Takový mezistupeň mezi Twin Peaks/Fire Walk With Me (s nímž spojitosti vidím v první, Pullmanově, půlce filmu) a Mulholland Drive (s nímž zase spojitosti vidím ve druhé, Gettyho, půlce filmu). Nakonec mi to přijde i docela pochopitelné (Tosim to vystihl...), byť se to tváří jako jeden z Lynchových nejnepochopitelnějších filmů (pomineme-li Inland Empire). Úžasná Patricia Arquette (i když převážně hraje tělem), zábavný Richard Pryor a tradičně perfektní muzika. Za velké plus považuji fakt, že i přes tu dlouhou stopáž to nijak nenudí. (31.12.2013)

We've met before, haven't we... 100% (27.12.2006)

For ME 97% (23.01.2008)

Tři hvězdy s odřenýma ušima, pořád je to sice Lynch, ale tenhle kousek mě teda příliš neoslovil. Film nezačíná nijak oslnivě, i když samotný úvod je vcelku napínavý. Dělalo mi však problém líné dějové tempo a hlavně absence obvyklého "lynchovského" náboje, Bill Pullman vypadá jako když dva dny nespal a Patricii Arquette mám kvůli její skvostné roli v True Romance sice v oblibě, ale typově mi do Lynchova fimu vůbec nesedla. Pak přijde geniální scéna s napudrovaným podivínem na večírku a já se zaradoval, že "to" konečně začne. Ale nestalo se. A po proměně ve vězeňské cele, která mě opět trochu navnadila, se to vleče dál. A vleče a vleče a vleče... Nuda. Chvíli jsem si lámal hlavu, jak (a jestli vůbec nějak) to vlastně mistr myslel, ale pak jsem to vzdal, protože upřímně řečeno je mi to úplně jedno. A taky filmová hudba byla myslím zvolena naprosto nevhodně, mám sice hodně rád Lou Reeda, nevadí mi Marylin Manson a moje zdejší první setkání s Rammsteiny na mě kdysi zapůsobilo, nicméně tenhle druh hudby se mi do Lynchova filmu fakt vůbec nehodí. Takže docela zklamání, jsem prostě konzervativní ctitel poetiky Blue Velvetu a Twin Peaks. (08.04.2013)

Jazzový hudebník Fred Madison žije v chladně zařízené přepychové vile se znuděnou ženou Renee. Řada nevysvětlitelných okolností přivede Freda do vězení za vraždu manželky. Fred se ale ve vězení mění na mladého automechanika Peta, který znovu potkává svou manželku, tentokrát jménem Alice. Děj filmu lze interpretovat mnoha způsoby, není však možné ho každému uspokojivě vysvětlit, každý vám bude tvrdit že je film nesmyslný. Každopádně jde o schizofrenní snímek, kde se jedna postava mění na druhou a prožívá tak kompletně odlišný život s tím, že se ve své hlavě pomocí 'tajemného muže' pohybuje v různých časových liniích. Tento tajemný muž, je snad nejvíce zneklidňujícím prvkem. Jde o démonickou postavu, která se mnohdy vyskytuje na dvou místech najednou, bez motivu se obrací proti člověku, jemuž předtím pomáhala, a rozumí všemu kromě pravé tváře hlavního hrdiny. Je to zamotané, každý musí pochopit sám. Davida Lynche ale ne každy pochopí. Je to šílenec nebo génius? Těžko říct, zvlášt když genialitu a šílenství leckdy nelze přesně odlišit. V tomto snímku jasně dokazuje, že je přeborník. Neskutečně ponurá atmosféra, schizofrenní děj, těžká industriální hudba a brutální násilí. To, že film nepochopíte, paradoxně vůbec nevadí, dvě hodiny na to vydržíte koukat a ani se nepohnout, a to je podstatný. - "We've met before, haven't we?" (25.08.2019)

Když se ve filmu objeví Bill Pullman, tak člověk sleduje výborný temný film se vším co mám rád na Lynchovi. Dlouhá scény, minimum slov, nepochopitelné zvuky, tajemnou hudbu. Prostě krása. Zvláště scéna s telefonátem domů!!! Ale pak se najednou objeví Balthazar Getty a pro mě film strácí něco ze svého kouzla. Už na vás nečíhá tajemství za každým rohem. Jako by Lynch trochu dal nohu z plynu. Škoda. Závěr se zase pořádně rozjede a to mě těší. Kdyby nebylo toho volnějšího prostředku, tak bych s 5 hvězdičkami neváhal, takhle jsem byl nucen jednu ubrat. (26.03.2006)

Mám rád filmy, u kterých musíte sledovat každý záběr, každou větu, abyste byli schopní rozluštit pointu příběhu nebo myšlenku režiséra. Mám hodně rád film Lynchův Mulholland Drive, ale tady jsem byl ztracen už hodně a bohužel nemám potřebu se nad tím hlouběji zamýšlet. Nebylo tu takové kouzlo, které by mě k tomu nutilo. Nejsem schopen to zcela přesně vyjádřit, ale např. Mulholland Drive měl své osobní kouzlo, něco, co vás nutilo se v tom šťourat a řešit každou scénu, vracet se v ději a přemýšlet nad tím, co jste viděli. U Lost Highway takovou potřebu nemám, film mě na tuto touhu nijak nenavnadil. Dávám tedy s klidným srdcem a čistým svědomím poctivé tři hvězdy s takovým malým + :-) (22.01.2014)

Viem pochopiť ... neviem pochopiť... vadí nevadí... moment! - je to o schizofrenikovi, hurá, to som ale chytrák... HOVNO! (25.01.2020)

Niekedy sa spomienky stávajú tým čím nie sú. Niekedy ste vďaka nim ešte viac stratenejší, než ste si ochotný priznať a to tiež len kvôli tomu, lebo vám trvá príliš dlho uvedomiť si, že za to čo sa vám deje môžete vlastne vy. Lost Highway bol vždy pre mňa filmom, pri ktorom má všetko nejaký poriadok a ktorý spája určitá dejová línia a ktorý obsahuje postavu, ktorá je rovnako zmätená ako my sami a ktorá sa snaží zo všetkého čo sa okolo nej deje, nájsť niečo čo by jej pomohlo pochopiť prečo. Lenže keď to už vyzerá že sa dostávame k vysnenému cieľu, stane sa niečo, čo nás prinúti pochybovať ešte viac. David Lynch v tomto smere nemá vôbec žiadny problém zahrať si s tým čo je reálne a čo nie. Jeho dialógy nepôsobia nadnesene, alebo geniálne, ale jeho postavy vďaka tým prvoplánovým veciam doslova ožívajú. Sledovať ich nás na určitú stranu desí, lebo obsahujú niečo známe, niečo čo máme aj my a na druhú stranu je to niečo neskutočné, niečo čo je plné famme fatalle krások, zničených mužov a nádhernej hudby, gangstrov a lásky a túžby a smrti a nádeje. Lost Highway je jedným z vrcholov druhej polovice Lynchovej tvorby, hlavne tým, že pocit z filmu je silnejší a rozpačitejší ako snaha o pochopenie, čo sa to vlastne pred nami odohrávalo. (24.09.2010)

Abych film úplně pochopil, musel jsem si najít a přečíst vysvětlení.Pak to dává smysl, ale nemůžu se ubránit tomu, že je to hodně zbytečně složitý.Ale na druhou stranu to má svoje kouzlo a Lynch má svůj styl.Film je to určitě zajímavý a i přesto že mi docela dlouho nedával moc velký smysl a poměrně dlouhou stopáž, nenudil.Takže po vysvětlení z toho mám o dost lepší pocit než bezprostředně po konci.Určitě je to po Mulholland Drive další Lynchův film ke kterému se nejednou rád vrátím a napodruhé si ho vyhutnám o dost víc. 75% (29.04.2012)

moje první setkání s tvorbou Davida Lynche a jsem více než spokojen ! ... sice prostřední třetina filmu je trochu slabší, ale to nic nemění na tom, že se celkově jedná o pozoruhodný snímek.. a i když jsem ho (alespoň z části) pochopil až po prečtení nějakých "možných vysvětlení" na internetu, tak jej i přesto musím ohodnotit 5 hvězdičkami:) (26.06.2008)

Mám pocit, že niečo som pochopil. Ale väčšina zostala nevyriešená. Toľko možností a tak málo času na ich overenie. Lynch v skvelej forme. (16.09.2009)

Mistr filmu David Lynch má zajisté na svém kontě lepší dílka než je Lost Highway, přesto má tento snímek také dostatek kvalit a (pro mě) neodolatelnou atmosféru. Viděl jsem ho několikrát a úsporně jsem se ho snažil pochopit, stále mi však něco nesedělo. Možná to bylo záměrem, možná nejsem dostatečně inteligentní. Přesto hlavně musím pochválit atmosféru filmu. Ta je budována právě na zmatenosti, nelogičnosti a donutí vás se k filmu vrátit. Je báječné jak Lynch dokáže na nepochopitelnosti přilákat tolik lidí a asi všichni vzpomínáme na debaty o smylu filmu aneb - Pochopils to? Já teda ne...Navíc dobrá hudba, nejen klasický Badalamenti, ale zároveň Rammstein či Marylin Manson, kteří do filmu celkem sednou... (08.04.2004)

něco tak podivného a přitom tak skvělého jsem snad ještě neviděl . Lynch je génius!! (09.04.2007)

Nemůžu říct, že bych zcela porozuměl , ale ono o to vlastně ani nejde, síla Lynche je v momentech, v jednotlivých záběrech, atmosféra tohoto snímku je perfektní, tísnivá, schyzofrenní, což perfektně ladí s rozštěpeným příběhem, navíc film má vášeň a smyslnost. (05.12.2008)