Lost Highway

Nedalo mi neprečítať si na internete jednu z vysvetľujúcich teórií Lost Highway. Znela vcelku pochopiteľne a uveriteľne a verím, že to tak aj bolo. Nebudem hovoriť pointu. Chcem tým povedať, že ma táto teória nepresvedčila o geniálnosti filmu, skôr naopak mi pripadá ešte o niečo slabší, keď som iba tušil, o čom by to mohlo asi tak byť. Tieto články nečítam, pokiaľ ma film nejak extra nezaujal, pretože vtedy chcem na všetko prísť sám. A vadí mi použitý rádoby cool soundtrack s vtedajšími "drsnými" rock stars typu Raimmstein. Oslovovať mladé publikum takýmto spôsobom je pod Lynchovu úroveň. (17.06.2012)

Tak jsem si zde definitivně potvrdil, že David Lynch je kokot. Narozdíl od ještě sračkoidnějšího díla Mulholland Drive zde alspoň nemusíte čekat až se vše vysvětlí na konci, ale dáváte si vše dohromady postupně. Asi 3x jsem během filmu usnul, takhle moc je atraktivní. Asi tak 10x se ve filmu šoustá. Proč se na film podívat? Snad pouze díky dokonale tajemnému Robert Blakeovi a pěknému soundtracku. Samozřejmě si myslím, že jsem film pochopil a že je vlastně strašně primitivní. Že bych si tím byl však jistý, tak to ani náhodou. S druhým zhlédnutím bych se samozřejmě ujistil, ale k tomu se rozhodně nechystám. Rozhodně se alespoň jedná o film, který má nějakou kostru. To se třeba o takovém Mulholland Drive říct nedá. Nic to ovšem nemění na faktu, že Davida Lynche stále nesnáším, protože vytváří kokotiny, které aranžuje tak, aby jako kokotiny nevypadaly. Tohle prostě není umění, ale vychcanost. 2* (03.08.2012)

Film, kterej otevírá nový dimenze vnímání a čistí hlavu od starých nánosů klišé, který se tam během dlouholetýho sledování filmů usadily. A hraje k tomu zatraceně přesná muzika. To si nechám líbit (ještě aspoň desetkrát). (24.11.2006)

Pane Lynchi, přestaňte nám prosím stále deformovat už tak křehkou realitu!!! Mimochodem - první třetina filmu je nejděsivějším hororem, jaký jsem viděl (a to i přesto, že jsem vůbec nevěděl, co se děje). (09.05.2009)

David Lynch mě opět dostal. Nechápu vůbec nic. Postavy mění podobu. No asi nemá moc cenu o tom přemýšlet... Ale Rammsteini tam mají jeden song. :) (19.02.2013)

Po Mulholland Drive můj druhý Lynch. Už jsem se snad ani nesnažil pochopit, oč jde, a nechal jsem ten film na sebe působit. Potěšila hudba (velké plus za R+), malé role Buseyho a Ribisiho a vcelku slušná atmosféra. Za mne Mulholland Drive rozhodně lepší... 60% (04.07.2013)

Lynch musel něco fetovat. Všechny jeho filmy jsou tak zmatené píčoviny, nemající hlavu ani patu. A největší prdel je, že to 99% nechápe, ale vychvalují to do nebe. By mě teda zajímalo, čí si ten film diváky získal. (26.06.2018)

70%. Po druhém shlédnutí už mě to bohužel tak moc nevzalo... I přes to, že jsem jej napodruhé viděl na DVD a ne v ripu, na velké obrazovce místo monitoru a poučenější a schopen si všímat stop, které mi před třemi lety unikly. (04.01.2006)

Přiznám se že jsem tenhle film tak ůplně nepochopil,přesto i po letech dokáže u mě navodit pocit tajemna a položit si otázku "Jak hluboká je temná strana lidské duše?" Soundtrack co stojí za poslech:David Bowie – I'm Deranged, (18.03.2009)

Kdybych usnul po prvních dvaceti minutách a probudil bych se někdy v osmdesáté minutě, nevěřil bych, že je to ten stejný film. Totální výměna postav a dějů strašně mate a říkáte si, kdy se tam ještě, a jestli vůbec, vrátí zas Bill Pullman, který láká všude na plakátech, říkáte si, tohle je snad něco jiného, než jsem čekal, hledáte, kdy se objeví ta slibovaná lost highway, hledáte, jestli jste něco nezapomněli vy sami, nebo co všechno vám uniklo a kdo za to může. A to je totální převod jakéhokoli psychického stavu jakékoli postavy z tohoto filmového světa na vás, nejspíš zejména dvou hlavních mužských postav, vy sami máte schizofrenii a chaos ve vzpomínkách, byť jsou jen pár minut, pár scén staré, v myšlení, v hlavě... Jestli tohle není napětí, nejtotálnější napětí, totální thriller, chyba je u vás. Každý si ten film dělá sám, nikdo ho nevede, vše záleží na vaší hlavě, a tu má každý jinou, to je postmoderní, to je velice zvláštní a nesrovnatelné. (08.09.2009)

Informace, kterou jsme se dozvěděli na začátku filmu: Fredovi hrabe. Informace, kterou jsme se dozvěděli uprostřed filmu: Peteovi hrabe. (Pete je ale jen jakousi vnitřní projekcí Freda, takže jsme se vlastně nikam neposunuli.) Informace, kterou se dozvídáme na konci filmu: Z Petea je opět Fred a stále mu hrabe. The End. Mr. Lynch posílá srdečné pozdravy. (30.11.2011)

Môj rovesník David Lynch ostáva naďalej v mojej pamäti ako režisér jediného skvelého filmu (Modrý zamat). Filmu, ktorý mal všetko to, čo od filmu očakávam. Ostatné, a v plnej miere to platí aj pre práve dopozeranú Lost Highway, mi pripadajú ako krížovky, ktorým nejaký lajdák poplietol text. Nepatrím k najhlúpejším, a preto film ktorému nerozumiem, nepovažujem za dobrý. Interpretácie armády kvalifikovaných vykladačov ma nezaujímajú. Veď mnohé z nich prekvapujú aj postupne sa priznávajúceho Davida Lyncha. Uznávam, že mnoho sklíčok ma zaujalo, ale čo z toho, keď ani po uložení všetkých nevznikol zrozumiteľný obraz? (09.03.2017)

Jeden z nejlepších Lynchových filmů i přes nepochopitelný děj udržuje divákovu pozornost. Důležitější než děj tu jsou emoce, představy a duševní stavy hrdinů, což vede k tomu, že film vypadá jako sen. Tradičně patří pochvala i Angelu Badalamentimu za hudbu. (12.01.2003)

Ufff, totálně halucinogénní jízda! Silně psychedelický příběh s bizardními postavy, naprosto ujetými zvraty a podivnými mysteriózními střípky tady ke mě připlouval v ještě větší míře, než jsem i od filmu Davida Lynche očekával... Ač Lynchovy novější počiny Mulholland Drive a Inland Empire na mě zapůsobily o cosi víc, i tuhle podivně zvrácenou noční jízdu po surrealistických stezkách ztracené dálnice, jenž zavedla cestujícího do hodně bizardního zážitku zločinu a trestu, jsem si často právě pro tu tajemnost, stylovost a surrealičnost vychutnával. A vůbec mi při tom v onom snovém procitnutí před obrazkovou nevadilo, že jsem smysl děje místy nepobíral, protože řada střípků i celkový prožitek mi to vynahradily. On se tento film v mnoha scénách tváří svou poetikou jako zcela normální thriller, přičemž na podivnosti zde hodně přidává i řazení scén a jednotlivých zvratů. Akorát nemohu si pomoct, pro mě občas zde došlo i na výrazně slabší místa, kde film jakoby na chvíli ztrácel na jinak skvěle vybudované atmosféře a taky těch erotických scén bylo zde na můj vkus zbytečně moc. Takže tentokrát dávám jen 4 hvězdičky, ale už teď tuším, že Ztracená dálnice nebude filmem na jedno zhlédnutí a ještě se jí časem budu chtít minimálně jednou projet znovu, nejen díky výbornému soundtracku. [80%] (25.06.2021)

Nechci sepisovat spoiler, ale rozhodně je hlavní dějová linie luštitelná, symbolika prvků již méně. Nicméně, jak sám Lynch říká, akustické vjemy v podobě hudby nám nevadí v abstraktní formě (píseň je od slov někdy velice vzdálená), ale u filmu si to vychutnat neumíme, cokoliv abstraktního a nepochopitelného odvrhujeme. Lynch se pouští do atmosférického tance v psychologickém thrilleru plném symbolických vyjádření a parafrází epiky v lyrickém zachycení. Skláním klobouk, na podruhé shlédnuto s odstupem šesti let hodnotím 90 %. (31.10.2015)

Haaaúúúúúú. Samozrejme som to nepochopil, ale to asi nikto, a vôbec ma to netrápi. Od Lyncha som videl zatiaľ len jeho "normálnejšie" filmy (Modrý zamat a Zbesilosť v srdci - ktoré sú skvelé), ale toto je NĚCO! Formálne naprosto dokonalý filmový zlepenec snáď všetkých existujúcich žánrov (obsahuje prvky krimi, thrillera, mysteriózneho filmu, komédie, romance... a dokonca aj gore hororu :-)) s famóznym soundtrackom, ktorý je minimálne tak rozmanitý a absolútne neuveriteľnou Patricou Arquette. Nechcem sa tu zbytočne utápať vo chválospevoch, ale je to fakt úžasný film. Kláňam sa pane Lynchi, you´re the MAN. 10/10 (02.11.2005)

Opravdu velmi složitý a ne zrovna úplně pochopitelný thriller (co taky čekat od Lynche). Je těžké to hodnotit protože, to každý vnímá jinak. Pochválit mohu snad jen kameru a atmosféru. Zbytek už je na divákovi. Já k tomu jen napíšu, že jsem to nepochopil ale hezky se na to kouká. (23.01.2007)

Geniální surrealistická schizofrenní podívaná. To se nedá vysvětlit (ani to nemá cenu) to se dá prostě jenom zažít. (27.01.2007)

Zatiaľ najlepšia Lynchovka čo som videl. Mám svoju teóriu, o čom tam išlo, ale to vôbec nie je dôležité - atmosféra je brutálne účinná aj sama o sebe. Akýsi prechod medzi "normálnym" MODRÝM ZAMATOM a nádherne nenormálnym MULHOLLAND DRIVE... (02.04.2008)

Tak tohle byla teda řádná pecka do hlavy. Lynchovina jak vyšitá, nechyběly rudé závěsy, tajemné ženy, bizarní postavy (včetně Marilyn Mansona) i samotného Mistra, potoky krve a hlavně úžasná hudba (asi začnu poslouchat Rammstein). To, že jsem nepochopila, o co vlastně šlo, mi žíly netrhá, už si zvykám, že to není až tak nutný. Surrealita tohoto díla byla dovedena k vrcholu tím, že se mi titulky rozcházely s obrazem (v závěru až o 2 minuty). Na umělecký zážitek to nicméně nemělo vliv. Jo a nikdy se nebudu na nikoho lepit s autem... (30.04.2010)