Maják
The Lighthouse
The Lighthouse
The Lighthouse
The Lighthouse
VOD (4)
Obsahy(1)
Režisér a scenárista Robert Eggers, který na sebe strhl pozornost žánrových fanoušků i vyznavačů artových sfér debutem Čarodějnice, opět spřádá důmyslně vystavěné dílo, které provází pověst strhující divácké podívané, osobité autorské vize i hypnotického klaustrofobního dramatu. Robert Pattinson a Willem Dafoe podávají fenomenální výkony coby strážci titulního majáku ve vyprávění zasazeném na konec devatenáctého století. Soužití větrem a lety ošlehaného, i notně vypitého námořníka a jeho nového nezkušeného asistenta se začne propadat do šílenství a paranoie, zatímco novic poodkrývá okolnosti záhadného osudu svého předchůdce. Strhující kompozice černobílé kamery v kombinaci s precizní zvukovou režií utvářejí přízračnou, ale současně uhrančivou atmosféru, do které se spolu s postavami propadnou také diváci. Eggers vytvořil vrcholně estetickou a všechny smysly atakující podívanou, která v sobě snoubí vytříbenou krásu i dravou krutost. (Kinoaero.cz)
(viac)Recenzie (483)
Psychologická štúdia šialenstva so symbolikou tragédie Prométhea v komornom až archaickom prevedení. Viac než o príbeh alebo dej samotný ide o atmosféru, s ktorou sa Eggers ako vždy pekne vyhral. Ako mysteriózna dráma to funguje, ako horor veľmi nie (avšak silne evokuje horory, ktoré vznikali v počiatkoch filmu, a možno aj to bol zámer autora - priniesť staré v omladenej verzii). Duo Pattinson a Dafoe výborné. ()
Intenzivní, klaustrofobický zážitek s dvěma úžasnými hereckými výkony...Oba pánové se fakt utrhli ze řetězu, obzvlášť Willem Dafoe občas hraje, jako kdyby ho posednul nějaký mořský démon. Ten čtvercový formát je navíc skvěle využit a spousta záběrů skrz různé čtvercové otvory atd díky němu vypadala fakt dobře (občas trochu jako nějaká temná verze Wese Andersona), navíc to pomáhalo v navození stísněné atmosféry. Jo a stejně jako v Eggersově prvotině jsem si moc užil tu starou angličtinu. 9/10 ()
Pojetí filmu je naprosto fantastické! Jak mám rád širokoúhlé formáty, tady bych neměnil ani za nic! Nádherný čtvercový formát pojme vše, venkovní záběry jsou úchvatné a jinak tomu není ani v interiérech, čemuž samozřejmě dopomáhá dokonalé využití světla a nádherné "dobové" efekty. Z tohoto pohledu je Maják i poctou filmu celkově, divák se ocitne v první polovině dvacátého století, tedy samozřejmě s přítomností zvuku. Ten je podobně jako kamera maximálně využit, především zvukové efekty jsou výborné, zvuk skutečně obklopí, zavře... a siréna houká. Například "snové" scény nabízí dokonalé prolnutí výše zmíněného a jsou také jedny z nejsilnějších ve filmu, mořská panna obzvlášť. Z dalších nemohu opomenout trefně sestříhanou alkoholickou scénu, kdy se do deprese přidá občasný vtip a povedené námořnické písně. A dál už jen temnota, horor... racci, pohřbívání za živa, poslední záběr na Thomase Howarda a zase racci, nebo až shakespearovská (co se herectví týče) kletba Thomase Wakea! Willem Dafoe svým výkonem opravdu občas působí jako ze hry Williama Shakespeara, oproti řekněme "více šílenému" projevu Roberta Pattinsona je to znát. Každopádně oba dávají postavám to potřebné, oba jsou výborní! Navíc tento můj pocit je jistě hodně ovlivněn i použitou řečí... "námořní" angličtina je dokonalá, líbivá a zase do atmosféry filmu nádherně zapadá. Co se jeho příběhu týče, už bych se opakoval, nepřetržitá temnota a deprese, čím blíže závěru, tím drásavěji. Ale jednu krátkou poznámku si neodpustím, výborná mi přišla i první "méně šílená" polovina filmu, ve které byl do detailu představen náročný život na majáku, včetně práce, nebo spíše převážně práce. A že celkové vyznění nedává smysl? Hm, když někteří myslí... 95% ()
Zatím asi největší překvapení roku! Před filmem jsem se bála, že to bude na mě moc ,,artové´´ - u společnosti A24 člověk nikdy neví, buď je to skvělé překvapení, nebo absolutní blbost. Naštěstí v tomto případě platí to první. Sledovala jsem s napětím tento krásně natočený snímek (černobílost byla určitě výhodou), který stál na výkonu jen a pouze dvou herců v podobě Dafoea a Pattinsona. Mimochodem, Pattinson mě začíná film od filmu přesvědčovat, že není jen upírem z Twiligh ságy, ale především skvělým hercem, který má co ukázat. Ze spousty scén jsem myslela, že budu mít noční můry, celkově bych nikdy nemohla hlídat maják, protože bych se asi zbláznila. Ale tohle všechno nahrávalo tomu, že jsem odcházela z kina nadmíru spokojená. ()
Maják je bez debat hereckým koncertem obou hlavních protagonistů. Je fascinující sledovat, co ze sebe oba herci dokázali vymačkat (v některých scénách doslova - např. Robert Pattison zuřivě masturbující s figurkou mořské panny v ruce není něco, co by člověk běžně viděl a očekával). Bohužel film sám o sobě si příliš rochní v různých analogiích, odkazech na stará díla a autory (Odysea, Moby Dick, legenda o Promethovi či o Posedidonovi/Proteovi atd. atd.) a utápí se v jinotajích i v použití "nedůvěryhodného vypravěče". Ve výsledku to vytváří intelektuálský guláš, který může znamenat skoro cokoliv a je těžké ho nějak pevně uchopit. Možná jde o příběh o sžíravém pocitu viny, ale možná je to taky příběh o dvou ožralcích nebo fantasy s motivem řecké mytologie nebo...těžko říct. Pro mě osobně už bylo kousíček za horizontem pochopitelnosti. ()
Muži jsou z Marsu a ženy jsou na pevnině. ()
Vyzerá to sľubne. Tajomné prostredie. Nádherná kamera, skvelé herecké prejavy, po chvíľke dokonca zaujímavo rozohratá psychológia dvoch ústredných postav. Divák sa začne tešiť a... No a nič. Tu to celé končí. Film sa celú dobu hraje na niečo mysteriózne ale divák sa nikdy nedozvie Čo. Ďalší rádoby artový snímok, ktorý sa bohužiaľ len pokrytecky tvári, že si je istý tým, o čo mu ide. Dva hviezdy za Pattisonové hlášky o prdoch a rozfláknutú čajku, ktorá si o to ozaj koledovala. ()
Surrealistická artovka jako víno..sorry spíš jako ostrej petrolej, kterej si dáte i bez chleba, když jste na pokraji šílenství. Hororová jednohubka jak vystřižená z podivných černobílých záznamů z dob, kdy se objevil první film. Zajímalo vás někdy, jak to vlastně chodí na těchto opuštěných ostrovech s majákem, chránící zbloudilé lodě v bouřích a mlze? Tady se nabízí a hned taková stylovka v úzkém, černobílém formátu. Dva hlavní protagonisté Willem Dafoe mě tolik s jeho přeuměleckým stylem vyprávění nepřekvapuje jako spíš hezoun Pattinson, který mi udělal radost z role, kterou si tu s nechutnou bravurou střihnul. Správně naladěný divák si užije neotřelý vizuál na pomezí fantaskního světa Julesa Verna. Psychického vypětí a gradace životních příběhů zapomenutých námořníků v obludně zbouřeném oceánu plném děsu a smrti doprovázený strašidelným zvukem, který vás znervózňuje a nepříjemně dráždí do morku kostí. Doporučuji s řádnou basovou aparaturou. Velká pochvala za další neortodoxní zážitek Robertu Eggersovi a jeho týmu. 85% ()
Pro mě to byla vycházka do blázince plná nechutných scén, ohánějící se nálepkou artový snímek. Artové to bylo, to ano. Herecké výkony byly skvělé. ()
Film o šplouchání na maják. ()
Již když jsem četl popisek a viděl pár ukázek, tak nějak jsem tušil, že to nebude úplně můj šálek kávy, nicméně jsem si myslel, že to aspoň bude film na dvě hvězdičky. Jak šeredně jsem se zmýlil. Onu tu jednu pomyslnou hvězdu by si bezesporu Pattinson a Dafoe zasloužili. Sehrát takovou roli a odříkat naprosto nesmyslné dialogy je opravdu umění. Hercům se klaním, ale režisér a scénárista by měli být okamžitě posláni do Bohnic. Je škoda, že se uvolňují finance na natočení takovýchto naprostých výplachů. Nemá to děj, nemá to nápad, chybí nějaká větší zápletka, rozuzlení příběhu na konci. Film jde snad všemi směry proti proudu a je to naprosto příšerná podívaná, kdy jsem se díval každou chvíli na hodinky. Když vidím to hodnocení a film v červených číslech, tak není divu, v jaké společnosti dnes žijeme. Už se ani nedivím té propagandě a hnusu, co přichází ze západu, když lidé s radostí oslavují tento naprosto nekoukatelný počin. ()
| A24 | Super artovina. Forma ma pekne vtiahla to deja. Najsilnejšia stránka filmu sú ale herecké výkony dvoch ústredných hercov. Prvej polovici vládol Dafoe, druhej zas Pattinson. Obaja excelentní. | Majstrovský art, skľúčujúco kĺbiaci horor a psychologický triler, ktorý funguje dokonale. Okulahodiaci vizuál, forma, herci, zasadenie, réžia, zakončenie, témy, 4:3, čiernobiely obraz. Je tu toho proste príliš. A mne sa to páči až príliš. | Hodnotenie: 9/10 | ()
Fantastický Willem Dafoe a jeho hra s každým vysloveným slovem mne uchvátili. Robert Pattinson se také snažil seč mohl, ale přece jenom tomu něco scházelo. Stejně tak i něco málo chybělo, abych filmu dal plný počet hvězd. Nicméně i tak jsem byl příjemně překvapen a záběr na Dafoeův obličej, jak (díky obstarožnímu poměru stran) při deklamaci zaplnil celou obrazovku, si budu pamatovat hodně dlouho. ()
Temný experimentální snímek plný exprese a naturalismu i existencialismu. Brilantní herecké výkony, temná černá atmosféra provázející nás celý film, ve finále je to ale celkem obyčejný film v myšlence. Díky řemeslnické práci však dobu film vystihl dost dobře. Je to art, ale je hůře přístupný a polapitelný, místy ze sebe dělá více než je. ***6,8/10*** ()
Lighthouse je běžně označuje za folklórní horor, ale já ho považuji za velmi humorný film. Pattinson v nějakém rozhovoru sdělil stejný dojem a dodal, že lidé moc nechápali, co mu na tom přijde tak komického. Dle mého je to ale docela zřejmé. Film totiž vypráví o dvou strážcích majáku (příběh volně vychází z tzv. Smalls Lighthouse Tragedy), kteří spolu kvůli bouři uvíznou na kusu skály uprostřed moře a navzájem se snesou jenom tehdy, když se ožerou jak dobytci. To, izolace i tvrdá dřina je však čím dál tím víc sune vstříc rozkladu vlastní příčetnosti a divák se tak může bavit nad prostupujícím šílenstvím a alkoholovým deliriem těchto dvou zvláštních figurek. Zní to samo o sobě absurdně, no ne? Tvůrci se však nesnažili dělat komedii tak, jako je tomu v mnoha disneyovských filmech, kde divák přesně ví, kdy mu je servírován vtípek, ačkoliv mu ani nemusí připadat vtipný. Zde ten humor vychází mnohem organičtěji z postav, z jejich životní situace (která je stejně tak hrozná jako směšná), což na mě funguje podstatně lépe než v případě, kdy jsou postavy spíše věšáky na infantilní vtípky. Důvodem, proč dynamika mezi postavami tak dobře šlape tkví ve vybroušených dialozích scénáře. Nejde však pouze o to, co si postavy navzájem říkaj, ale i to, jakým způsobem to říkaj. Eggers si totiž nastudoval mainský přízvuk dané doby, který již není k slyšení a herci si ho museli osvojit. To činí dialogy foneticky zvláštní, poutavé, ač jsou i svým obsahem tak okázale teatrální. Jistě to celé byla výzva, avšak herecké projevy Dafoea a Pattinsona jsou bezchybné a výsledek za všechno to úsilí jistě stojí. Důvod, proč se Lighthouse stal mým velmi oblíbeným filmem tkví ve vyváženém skloubení rozměru zábavnostního i uměleckého. Film totiž ponechává meze interpretaci a umožňuje v sobě divákovi intelektuálně prodlévat. Ačkoliv divák základní kontury dění snadno pobere (vina, izolace, šílenství), tak si nemusí být zcela jist, co se to tam vlastně odehrálo a co si z toho má vzít. Přesto je pravděpodobné, že se u toho bude díky postavám náramně bavit (narozdíl třeba od takové 2001). To sice nemusí být patrno hned z počátku, jelikož prvních 30 minut je poněkud volnějších, ale s tím jak se rozkládá příčetnost obou protagonistů, je to čím dál divácky vděčnější. Na druhou stranu musím přiznat, že mě si to zaháčkovalo opravdu rychle, což je dáno zkrátka tím, že je to výjimečné a originální umělecké dílo. Někteří diváci mohou být skeptiční vůči B&W filmu ve čtvercovém formátu, ale ti ještě nepochopili, že dobrý film není dán barvou a širokoúhlým formátem. Zde možno napravit. Eggers takto samozřejmě nezvolil jen tak z nějaké manýry. Tyto volby mají estetický význam. Film je sice tak precizní, jak jen současnost umožňuje, ale přitom působí jako by byl vyříznut ze sto let staré minulosti - byl ostatně točen na objektivy ze 30. a 40. let 20. století i se využívaly custom filtry, které napodobovaly ortochromatický materiál z počátku 20. století, který byl citlivý na ultrafialové záření, modré a zelené světlo, ale ne červené. opravdu působí jakoby. No a čtvercový formát podporuje dojem z izolace a stísněnosti. Styl (formální stránka) tedy podporuje vyprávění (obsah) a tak je tomu správně. Atmosférický je Lighthouse neskutečně a proto se jedná o jeden z nejpodmanivějších filmů, co jsem kdy viděl. () (menej) (viac)
Velice obdivuji Roberta Eggersa za to, že si vůbec troufnul natočit něco, co se v dnešní době už vůbec netočí, ale mně se to prostě nelíbí. Ne proto, že by to snad nebylo barevné nebo proto, že ústřední dvojice snad nehrála dobře (naopak herecké výkony jsou to jediné na celém snímku!), ale protože se to celou dobu snaží navodit pocit nějakého děje, který ve výsledku vůbec nepřijde. 1* ()
Ponorková nemoc ve filmovém podání. Vizuálně nádherné dílo, naplněné spoustou úchvatných černobílých záběrů a skvěle nasvícených scén vypadajících jako HD remasterované útržky němých filmů. Za špičkovou kamerou nezůstala pozadu ani další složka filmu - zvuk. Ten krásně dokresluje pomocí ruchů, hudby a zvukových efektů hutnou a místy až hororovou atmosféru. Příběh je poměrně jednoduchý - jedná se o střet dvou zbloudilých duší, rozdílných lidí, kteří se na odlehlém místě mimo civilizaci musí naučit soužití. Eggers nejen pomocí snových hororově laděných sekvencí zobrazuje úzkost, strach a osamělost - základní lidské pocity. Ke stoprocentní spokojenosti mi chyběl silnější příběh dvou hlavních hrdinů - konkrétně postupné odhalování tajemství jejich minulosti, které nebylo až tolik překvapivé a zásadní, jak by se na zlomový bod v příběhu slušelo. Vyčítat lze i pomalejší tempo z úvodu filmu, které je odůvodněno stupňující se gradací a díky excelentním hereckým výkonům lze přehlédnout, že několik scén děj téměř nikam neposouvá. Uvidím s odstupem času, jak na tento film budu vzpomínat. Rozhodně v něm kultovní potenciál dřímá. ()
Jak se na majáku zbláznit, to ukazuje Eggers velmi přesvědčivě. Ani nevadí, že od určitého okamžiku ani nevíme, co je ještě "pravda" a co už delirnaté představy dvou vychlastaných mozků. Mučivé kvílení mlžné sirény se zakousává hluboko do mozku, černobílá kamera snímá pochmurné interiéry, rozpadající se stejně jako psýché dvou strážců. Čas ztrácí smysl. Smysl ztrácí smysl. Stejně nakonec zvítězí racci. ()
Po setsakra dlouhý době film, který mě takhle zaujal. Neuvěřitelná atmosféra úzkosti, tísně, která se nedá dost dobře popsat a je potřeba to vidět. Do toho naprosto neskutečné herecké výkony hlavních hrdinů. O tom jak výbornou to má kameru a jak těžkou atmosféru dokonale dokresluje správně zvolená hudba by bylo možno psát ještě dlouho. Do toho černobílý čtvercový formát, skvělá hra se světlem a stíny, netypické a netradiční záběry. Dávám 10 z 10, už jen proto, že je příjemný přkevapením, že v dnešní době někdo dokáže natočit opravdový (a nejen efektama zuřící) film, s opravdovými hereckými výkony a výpravnými obrazy. ()
Súvisiace novinky
Remake Nosferatu vznikne v Praze
Režisér Seveřana nebo Majáku Robert Eggers plánuje svůj příští film natočit v Praze. Potvrdil to v nedávném rozhovoru, ze kterého vyšlo najevo, že už zde nějakou dobu dokonce pobývá a pomalu se… (viac)
Nicole Kidman mezi vikingy
Režisér a scenárista Robert Eggers už si stihl udělat svými dvěma posledními snímky Čarodějnice a Maják celkem silné jméno. Nyní tvůrce chystá na příští rok revenge thriller o vikinzích, do kterého… (viac)
ČSFD skvadra zpět na Sitges Film Festivalu
Po úspěchu loňské filmové výpravy se čtyřčlenný ČSFD tým opět vydal na nejvýznamější festival pokleslých žánrů na světě. Hororoví fandové Filmmaniak, RUSSELL, Goldbeater a POMO (na spodní fotce zleva… (viac)
Reklama