Zločiny Velké Prahy

"Četl jste, Hlaváčku, moji knihu: Zbytečné seriály o kriminalistice? Je všude k dostání." Je velkou záhadou, proč vlastně tento seriál vznikl. Detektivní zápletky nezaujmou téměř ničím, stejně tak jako postavy vyšetřovatelů či pachatelů. Vše je zvláštním způsobem sterilní, jako by se jen odškrtávaly položky toho, co by asi měla dobová kriminálka obsahovat. Není tu ani snaha udělat dobrou žánrovku či evokovat dobu  první republiky. Ve všem se jede na půl plynu, na sedativní jistotu. Osobní linie nebo náznaky problémů doby jsou jen další výplní, aby se dodržela stopáž. (21.04.2022)

Kdo má rád první republiku a tehdejší reálie, včetně architektury, umění, nábytku, talířků, tabatěrek, oblečení a dalších parafelnálií, tento seriál bude pro něho fetišistickou záležitostí. Kriminálního je v něm o trochu méně, ale koukatelné to je. Chtělo by to možná víc humoru mezi hlavními protagonisty, ale chápu, že postava Budíka je většinu času spíše frustrovaná než spokojená. Plesl je sice vynikající, ale jeho figura, tak jak je napsaná, poněkud časem ztrácí na zajímavosti, nevyvine se ze své "rakouské frustrace" v deseti dílech prakticky nikam. A to je škoda. (26.11.2023)

První díl byl pro mě velkým zklamáním, ale postupem času jsem se začala na jednotlivé epizody těšit. Doma jsme se totiž skvěle bavili, když jsme se předháněli, kdo dřív uhodne vraha. Ovšem těch komediálních prvků se zde dalo najít podstatně víc. Dotyčnému jedinci, který vymýšlel některá staročeská příjmení, bych dala pusu, občas jsme při jejich vyslovení fakt umírali smíchy. Vzhledem k tomu, že vyšetřování zločinů nebylo moc napínavé, tak jsem vděčná za tu sondu do soukromého života detektivů a jejich rodin. Co vám budu vyprávět, třeba morousovitého inspektora Hynka Budíka v podání Jaroslava Plesla jsem si docela oblíbila. Taky jsem toho názoru, že nemusí téct potoky krve a policisté mluvit sprostě jako dlaždiči, aby vznikl dobrý kriminální seriál. Pokud se oprostím od jisté scenáristické nemohoucnosti, pak nemám důvod Zločiny Velké Prahy házet do jednoho pytle se seriálovou tvorbou komerčních televizních stanic. (55%) (06.04.2021)

Niektoré prípady ušli, ale zároveň mnohé sú nudné, zbytočne naťahované. Dĺžka jednej časti cez hodinu je celkom zbytočná, pretože sa automaticky vypĺňa zbytočnou vatou. V každej časti sa mrdá, ako by to bolo už povinnosťou. V podstate aj vrchol seriálu je mrdanie a Langmajer vlastne už v žiadnom filme nič iné nerobí. Vidíme tu celú plejádu českých hereckých hviezd, ktorí si kde tu zahrali, máme tu však aj zbytočné maďarské postavy - bolo to vôbec nutné? Nesedia ani niektoré dátumové veci - v roku 1922 je žena stíhaná za zákon, ktorý bol schválený po zavraždení Rašína v roku 1923. Veľmi slabé tri hviezdy, v podstate zaujímavé boli len kostýmy. (25.12.2021)

Tak trochu rozporuplné pocity ve mě tento seriálový počin zanechal. Snad proto, že často není úplně jasné, která z dějových linek byla zamýšlena jako stěžejní, respektive mnohdy to vypadá, že cílem bylo spíše vyprávět soukromá a rodinná dramata vyšetřovatelů na pozadí řešení zločinů, než nabídnout hodnotnou detektivku se zajímavými případy. To samozřejmě nemusí být nutně špatná cesta, pokud se po ní ovšem jde uvědoměle od začátku do konce a pokud tyto příběhy jsou propracovány dostatečně na to, aby vytvářeli ucelený obrázek, ať už lidí, nebo éry, v níž žijí. V tomto směru tady zůstávají nevyužité jak možnosti prostředí venkova, který se začleněním do hlavního města najednou ocitá pod větším dohledem, tak i potenciál doby po výrazné změně poměrů, kdy za zmínku stojí v podstatě jen postava vrchního inspektora, která v náznacích skýtá poněkud neotřelý pohled člověka s těmito změnami nesouznícího. ... (10.04.2021)