aquacam

Ridley Scott je můj šálek kávy, leč tady někdo šálky vyměnil a ještě byla v kafi liška. Ne, že by byly úplně špatné záběry nebo herci, ovšem chyběl mi nějaký tmel, který neumím definovat a který dokáže pomoci ději k plynulému posunu vpřed, aniž by o něm divák věděl.

V recenzích se můžete dočíst, že je to "klasická" pohádka. To tvrzení je stejná kravina, jako celý ten Fričův příběh. Klasická pohádka je totiž o incestu, o tom, že by princeznu v tomto příběhu rád získal a ošukal vlastní otec, nikoliv výplod Fričova mozku, Kazisvět. Celá filmová splácanina je sice na pohled hezoučká, slovy hlavních hrdinů ze seriálu "s obrázky", s dobrými herci, ale stále není na víc než jednu hvězdu - tu na čele, jen proto, že chudák herečka pro ni musela trpět.

Jako dítě jsem miloval pohádky, kdy jsem se hodně bál a na teprve po skončení se vracel na pevnou zem s rodiči, hračkami a kamarády. Například horory od Panklovic Barbary, jako Noční stráž nebo Spravedlivý Bohumil jsou opravdové poklady - nesmí je ovšem dostat do rukou matlové jako dcera Bořivoje Zemana, která v roce 1998 zprznila Bohumila jako Cikán děvečku - přece nenecháme děti, aby se bály, že! Teď jsem na stará kolena s nadšením shlédnul konečně po létech tuto pohádku, kde vzdělaná aristokracie není líčena jako sbor tupců, postavám nehrozí jen vztyčený ukazováček a ve které je smrt přirozenou součástí života. Taky oceňuji, že postarší rytíř, který je zvyklý spíše bojovat v poli než sedět u knih, se vyjadřuje, jak mu zobák narostl a nikoli vybranou řečí. Je smutné, že je málo pohádek jako je Mamánek mezi záplavou totálních kravin, které z původních pohádek vytvářejí paskvil s úplně jiným dějem - odstrašujícím příkladem je třeba Princezna se zlatou hvězdou