Nenávist
The Grudge
The Grudge
The Grudge
The Grudge
The Grudge
Réžia:
Nicolas PesceKamera:
Zack GallerHudba:
The Newton BrothersHrajú:
Andrea Riseborough, Demián Bichir, John Cho, Betty Gilpin, Lin Shaye, Jacki Weaver, Frankie Faison, William Sadler, Nancy Sorel, Tara Westwood (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Záhadná kliatba sa z Japonska dostala do USA, kde mučila každého, kto vstúpil do jej domova. Detektívka Muldoonová je však v meste nová a v nadprirodzené sily neverí. Názov však zmení, keď do prekliateho domu vstúpi aj ona a rozhodne sa kliatbu zastaviť za každú cenu... (Itafilm)
Videá (2)
Recenzie (166)
Keď si pozriete tento flákot, budete považovať belošský manželský pár za abnormálny. Pretože čo nám tu narichtovala liberal party už nemá obdoby. Spolužitie aziata s beloškou... prekúsneme. Ale prijde BONBÓN! v podobe černocha s beloškou - obaja okolo 80r - manželia 50r - teda sa brali začiatkom 60˝s - v čase totálnej americkej rasovej segregácie - černocha by vtedy povesili za gule a jej by na čelo vypálili KKK. HORROR! Už prvý US remake Ju-on stál za prd, dvojka ho prekonala, a teraz tu máte korunovačný klenot. A pán Raimi má ďalší tlstý čierny puntík. Dúfam, že si celé to martýrium užil aspoň pes "Frank" - najlepšia "postava" vo filme. ()
originál jsem možná viděl,ale jistý si tím úplně nejsem.Nicméně nová verze už v traileru nepřesvědčila a kdo viděl trailer viděl většinu lekaček.Ty jsou sice občas celkem povedené,nicméně nijak nevybočují ze zajetých kolejí.A ono i kdyby ty lekačky a nějaké to bubání bylo sebepovedenější,nijak by to nezachránilo,že celý film připomíná spíš slepenec náhodných scén,které nedávají moc smysl a působí,že jsou tady spíš na efekt.Výslednému dojmu ani nepomáhá fakt,že tady divák absolutně nemá důvod se bát o jakoukoliv z postav,protože jsou buď krajně nesympatické a nebo jsou zde tak málo,že si s nimi divák nemá šanci vytvořit jakýkoliv vztah...40% ()
(15%) Vidím, že tohle je pěkně dlouhá série filmů či často se opakujících nových verzí, remaků apod. Neviděl jsem ani jeden film před tím …. Tak je to na jednu stranu ode mě asi trochu hloupost se do tohoto pustit, ale co. Tento nový filmový počin je snad nová a samostatná verze. Nyní k obsahu. S tímto mám problém, ale pokusím se jej zestručnit …. Nechytlo mě to od první do poslední minuty. Hlavně jsem si všímal veškerých detailů. Režisér asi něco hulil, protože mi i přišly špatně poskládané jednotlivé scény. No prostě hrůza. Zejména když snímek obsahuje několik postav, které pak spolu mají nějakým způsobem souviset. Takže první 2/3 snímku byly totálně nezáživné, až jsem u toho málem usínal. Hororové prvky, lekačky, krev, děsivost – to vše zde je, ale natočeno a pojato dost nezáživně a podprůměrně, takže mě zde skoro nic nezaujalo. Uznávám, že poslední třetina filmu má už vyšší drive, ale i přesto mi přišlo, že to sleduju 3 hodiny. Herci mě nezaujali, hudba zde ani nebyla, prostě téměř nic. Tu 1* zde dávám opravdu s odř. ušima. ()
Na exkluzivní silvestrovskou předpremiéru snímku The Grudge v Cinestarech, kam mohl jít každý, kdo šel zrovna kolem a koupil si vstupenku, jsem šel s očekáváním nanejvýš průměrného kousku, což se i vyplnilo. Pokud se dá na nové Nenávisti něco pochválit, tak snaha natočit dospělý horor bez úliteb teenagerskému publiku. Vizuál je spíš ošklivý, než cool, a hlavní hrdinka Andrea Riseborough také rozhodně nepatří mezi prvoplánově krásné herečky. Ale že by se ona snaha přetavila v nějak zvlášť doporučitelný snímek, to se říct nedá. Podobně jako v předchozích Nenávistech a Ju-Onech se tu nechronologicky vypráví vražedná historie spjatá s jakousi kletbou, a celé je to hrozně zbytečné. Spousta času je věnována postavám, u nichž je jasné, jak dopadnou (spoiler: umřou), naopak málo ho pak zbývá pro hlavní hrdinku v chronologicky poslední linii. Komické třeba je, že v závěru tvůrci chtějí, aby se divák strachoval o osud synáčka hlavní hrdinky, přičemž ale divák nemá šanci si tu postavu nijak oblíbit. O tom, jakou péči tvůrci věnovali vykreslení jejich vztahu, asi nejvíc vypovídá fakt, že se synek objeví na začátku, a znova pak až zhruba po hodině filmu. Nová Nenávist působí rozpadle, jako kdyby se mohutně přestříhávala - což je dost dobře možné, vždyť původní premiéra byla asi o rok odsunuta. Následkem toho film nemá drajv, tempo ani gradaci a jen velmi problematicky funguje návaznost jednotlivých scén. 5/10 ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (7)
- Během závěrečných titulků hraje „We Get What We Deserve“ od The Newton Brothers. (Duoscop)
- Na policejní stanici vybírá Goodman (Demián Bichir) mezi filmy 48 hodin (1982) a Francouzská spojka (1971). (Duoscop)
- V průběhu filmu si lze několikrát všimnout číselné symboliky. Vícekrát je v záběru „haunting house“ s číslem popisným 44. Naopak policejní stanice hlavní hrdinky má číslo popisné 999. „Andělské“ číslo 44 symbolizuje pozitivní energii a boží ochranu, naopak 999 – pokud jej obrátíme – značí „ďábelské“ číslo bestie 666, což je vlastně úplně obráceně (detektivové jsou přeci ti hodní a nenávistní bubáci naopak zlí). (Haymar)
Zázrak se nekoná. Ona Nenávist byla vždy spíše tendenční záležitostí. Musím se přiznat, že jsem naivně očekával hlubší děj. Místo toho divák dostal slepenec časových linií, ve kterých se značná část diváků ztrácí. Ve výsledku jim zbude pohled na permanentní čekání na lekací scény, které vůbec nefungují. Chybí zde nějaká psychologická předehra, která si diváka podmaňuje do takové míry, že chce zavřít oči. Onen pocit nepřišel, pragmatická myšlenka, že když už jsem si to zaplatil tak to také uvidím celé, byla jednoduše silnější než strach. Pro režiséra bylo snazší ve vteřině zvýšit zvuk o několik desítek decibelů a hodit tam nezřetelnou tvář. Spíše cílí na biologické reakce těla na agresivně hlasité a rychlé podněty, které člověk nemůže příliš ovlivnit. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem parádně naletěl mladému režisérovi, který světu neukázal nic převratného, a jestli si vzal hypotéku na dům s domněním, že právě udělal díru do filmového světa, tak s tímto výkonem nechť hledá nějaký ten motel. Nabízí se ona Cimrmanovská slova - "debil v divadle - neví se, zda je na jevišti nebo v hledišti." Svět Nenávisti je přespříliš vyždímán, všechny filmové odnože tohoto hororového světa měly skončit už před sedmy filmy. Pro ty, kteří očekávají od hororu pocit strachu, a je naprosto retardovaný a neempatický, tak mu film dá vše, co od něj žádal. Bystřejší divák totiž přesně tuší, co se bude dít, a kdy přijde na plátno špatně nalíčená herečka. Prostředí bylo zvoleno poměrně dobře, ale uznávám myšlenku, že by se měl divák zorientovat v prostředí. Pokaždé film ukázal ještě další chodbu nebo místnost navíc, až se zdálo, že se děj odehrává v hotelu z Osvícení. Herci pobíhají odnikud nikam, jejich pohyby nemají smysl a vše jenom nahrává pocitu, že se máme bát a nemáme myslet. Je mi jasné, že se dnes točí filmy především pro americké diváky, kteří jsou stále tupější. Kubrick to věděl, proto americká verze dříve zmíněného Osvícení byla mnohem delší než ta evropská. A dnešní produkce se snaží o minimalizování děje, protože se nechtějí obtěžovat s nějakým vysvětlováním. Absence dialogů a rozvíjení postav film naprosto posílá do sraček, protože už po tisícím zjevením jsem spíše nabýval pocitu, že se jedná o dokument o stalkerech s leprou. Strach rapidně klesal, a už během 40 minut se začali diváci spíše smát. Nevím, zdali to bylo uvědoměním, že vyhodili peníze za půl hodiny reklam a 94 minut stupidního filmu, nebo proto, že má kolegyně (jako jediná), si vykousala všechny nehty, a vzhledem k tomu, že po kině nebyla schopná o filmu mluvit, tak nejspíše byla v katatonickém stavu. K největšímu klišé jsem ještě očekával udělat z kašlajícího policejního parťáka chodící rakovinu plic - občas zakašlal a pořád kouřil. Vsadím se, že původně měl rakovinu a na sklonku svého života chtěl parťačku zachránit tím, že zapálí dům a během této zábavy sám zemře. Kde jsou ty doby, kdy scénář k filmům nepsala ještě umělá inteligence. Obával jsem se jediného, a to svých kolegů, které jsem na film nalákal slovy, že se budou bavit. () (menej) (viac)