Greyhound: Bitka o Atlantik

Svižně odsípající plavba přes atlantickou Černou díru, dramaturgicky ne sice bůhví jak skvěle řešená a cit pro gradaci jako by tentokrát Schneidera opustil, leč krátká stopáž uteče jako slaná voda a stále je na co se dívat, byť by to chvílemi byl i jen modlící se nebo na manželku vzpomínající veleslušný a empatický kapitán - podobné figury už zkrátka k Hanksovi patří jako k ponorce torpéda a divák už je na nějakou variaci téhož provedení jeho postav předem připravený. Když to shrnu - válka v Atlantiku podaná přesvědčivě a po filmařské stránce kvalitně, za mne velmi slušné 3*. (14.07.2020)

Je s podivem, že Američané každou válku nevyhráli do dvou sekund, s takovým počtem správňáckých, nesmrtelných a bojově excelentně připravených mužů přece museli vždy ihned zvítězit. Tahle pohádka o stárnoucím, tedy spíše již poněkud přestárlém kapitánovi, který přes pokročilý věk byl poprvé nasazen do bojové akce, je sbírkou klišé. U závěrečného potlesku mi chyběla americká vlajka nadšeně se třepetající ve větru. Speciální efekty jsou opravdu hodně speciální, kdyby nebyly barevné, považovala bych trikové scény za zrozené někdy v počátcích kinematografie. Ale pravda je, že ten film dostal, co si zasloužil. Jediným osvěžujícím momentem celého snímku je jeho finále, kdy na nás kapitán vystrčí zadek. Vzhledem k svěžesti Hankse je fajn, že je oblečený a pod dekou. I když je Hanksův kapitán neskutečně zarputilý bojovník, dokonce je natolik zarputilý, že mu nemají odvahu růst ani vousy, překonám svůj strach z jeho pomsty a ohodnotím tento kinematografický zvratek tak, jak si zaslouží. A kdyby na natočení pokračování neměl Hanks čas, může ho klidně zaskočit Chuck Norris. (22.04.2023)

Tomáš Visý, v další své sériově typové roli sice páprdovitého, ale skrznaskrz správňáckého, slušňáckého a morálně dokonale ukotveného Džona Vejna pro komunisty a křesťanské demokraty, hraje digitální lodě. Probíhá to asi takto: „Bože, ochraň prosím všechny ty dobré muže, vdovy, sirotky, kokakolu, hamburgery a spravedlnost pro všechny! Ámen. Tak třeba D6.“ „Nein! B Drei!“ „Ha, vedle, Bůh je s námi!!!“ (… Bohem poháněný moralizující proslov či mentorující zamyšlení nad osamělosti kapitána, na jehož rozhodnutích visí osud všech těch dobrých mužů - otců, synů, bratrů, bratranců, zeťů, strýců, švagrů, tet a sestřenic - a samozřejmě oddaných křesťanů …) „E4!“ „Einschlag, verdammt!!!“ (Motlitba 2, Proslov 2) „Bože, veď mé kroky v těchto nejtemnějších hodinách! E5!“ „Beim Hitlers Schnurrbart, wieder!“ „Díky, Bože!!! (Modlitba 3, Proslov 3) E6!“ „Einschlag, versenkt. Scheisskerl!!! Tocho snat musi fést sam Buch, oder was. So B Vier!“ „Samice prodejná,“ kurva by Tomáš neřekl, ani kdyby měl v prdeli zaražený rozžhavený pohrabáč, bylo by to totiž nekřesťanské, nemorální a nevýchovné „skotská zásobovací loď v zevním genitálu. Zásah, potopená! Bože, proč jsi se odvrátil, co všichni ti dobří muží???!!! (Motlitba 4, mentorování 4)…“ A tak to jde celých devadesát minut. Nakonec Tomáš borec a jeho torpédoborec s pomocí Boha, Klubíku baptistických matek a neochvějné instinktivní zelenáčské znalosti manévrů německých ponorek ten Atlantik přemodlí, načež za bouřlivého potlesku a hurání všech těch přeživších dobrých mužů, s nadšenou gratulací od Boha a za zvuků opulentní symfonické kantáty pomalu odplouvají k zapadající Anglii. A je z toho takový U-Boot-Dick, patetická pohádka plná křesťanských hodnot a kategorických imperativů, po níž budou dozajista všichni ti urputní honiči nad druhou světovou znechuceně dštít síru nad tím, že se německé ponorky třídy IX přece ve skutečnosti zásadně vynořovaly pouze v úterky a torpédoborce třídy Buckley nikdy nemohly při výtlaku 1100 tun kličkovat před torpédem jako nadopovaný zajíc. Už úplně vidím všechny ty zprávy v mé poště, psané rukou ulepenou od semene: „Verbale, ty debile, každý milovník masturbace nad válečnou námořní technikou přece ví, že to nebyl torpédoborec třídy Buckley, nýbrž fregata třídy Captain, která má výtlak jen 980,6549 tun. Kreténe, kriple, idiote, demente!!!“ No, každopádně já nejsem sexuálně vyšinutý, protože honím výhradně nad obrázky parních lokomotiv, čili ta patetická sračka byla veskrze hezky zdramatizovaná, vcelku zábavná a hodina a půl utekla rychleji než bílá velryba před katolicky nadrženým Achabem. Možná trochu ovlivněn koronovou decimací filmového průmyslu, kdy poslední dobou co zmáčknu Plej, to pak otráveně vyšťourávám z podrážek smrdutou hnědou hmotu, ale nádherné tři. (13.07.2020)

Naháněčka někoho někým, která je postavená na rozvíjení bezprostřední zkušenosti s děním v extrémních podmínkách? Důraz na opakování, variace a jemné paralely? Silný rytmus? Tenhle film mě měl zákonitě fascinovat! Popravdě, dost dlouho se mu to dařilo. Film nás počátkem čtyřicátých let dostává na otevřené moře, přičemž působivě demonstruje malichernost velkolepých lodí v porovnání se silou vodních mas. Odhaluje taktické možnosti spojeneckých lodí v konfrontaci s německými ponorkami, taktické možnosti ponorek v konfrotnaci s lodí i neopominutelnou sílu psychologické války. Navozuje paradoxní stav souběžné agorafobie z otevřeného moře i klaustrofobie lodní paluby. A pak přijde působivý střet. Jenže ouha, přijde příliš brzy... (12.07.2020)

90ti minutová mořská digitální jednohubka s nikdy nezklamávajícím Tomem Hanksem, co si to dokonce sám napsal. Rozhodně ale nic, co bychom několikrát neviděli už dávno před tím. Do kina bych na to nešel (jedno Do posledního dechu stačilo), ale výborná akvizice pro Apple tv+, kde se dostavil zasloužený úspěch. Ale kdo ví, v době mimořádně chudé kino-nabídky by nejspíš lidé přišli i na toto drama...6/10 (25.07.2020)