Klec

Výborný televizní film, který jsem zhlédl s nemalým zájmem. Jednomu se až nechce věřit, že se na obrazovku dostal poprvé až po 42 letech od svého vzniku - proto když se ke mně náhodou doneslo, že se to bude vysílat, nemohl jsem si nechat ujít možnost vidět film, který přede mnou dosud nikdo neviděl. Film mě zaujal tím, jak - po mém soudu - velmi věrně vystihl obraz celé tehdejší normalizační společnosti - zpočátku jsem ho sledoval dosti vlažně, ale jak začalo "přituhovat", začalo mi docházet, proč vlastně tenhle film "musel" skončit v trezoru - od sekvence s Třískovým projevem na schůzi už není pochyb o kritickém stanovisku vůči celé tehdejší společnosti, s nímž tento film přicházel. Zmínil jsem Třísku, který je pro dnešního diváka zřejmě hlavním lákadlem, proč si pustit tak letitou podívanou - pro svou roli se neobyčejně typově hodil (mj. svou kultivovanou dikcí) a coby mladý idealistický vědecký pracovník je velmi přesvědčivý. Člověk si při pohledu na něj nemůže nevzpomenout na postavu Sokrata, který tak jako Tříska v tomto filmu také sděloval lidem své doby nepříjemné pravdy, aby na to náležitě dojel - ta analogie je myslím dost markantní. Za mě velký dík České televizi za odvysílání tohoto zapomenutého klenotu - víc takových záslužných televizních počinů! (07.09.2015)

Náhodou jsem se pár dní před tímto filmem dostal k vynikajícímu článku o tom, jak je v současnosti nastaven systém hodnocení vědecké práce. Díky tomu jsem byl obohacen o další rozměr filmu: Ve filmu zachycená kritika poměrů na vědeckých pracovištích se totiž ukázala nadčasovější, než by se mohlo na první pohled zdát. _____ O článku ve zkratce: dnes je úspěšnost vědeckých výzkumů měřena pomocí tzv. impakt faktoru, který je vypočítáván v několika vědeckých časopisech a měl by sloužit jako ukazatel kvality (fungující na principu "čím citovanější článek, tím kvalitnější výzkum"). To má za následek, že je na vědce vyvíjen tlak, aby bádali hlavně s ohledem na co nejlepší možný výsledný impakt faktor. Jen tak se stanou finančně a marketingově přínosnými pro své pracoviště. Zájem o koncepční práci je až ve druhém plánu (pokud vůbec). _____ Za socialismu se tedy vědci báli příliš vyčnívat, protože chtěli mít "klid na práci", kdežto za kapitalismu se vědci bojí pustit do čehokoli dlouhodobějšího, protože "time is money". - Myslím, že to stojí za zamyšlení. ... Závěrem jen tolik, že Třískův monolog na schůzi (ROH?) je brilantní, v české či slovenské kinematografii takových najdeme jen pár. Tříska tu odvedl svůj velmi dobrý standard, ale líbil se mi i civilní projev Jaroslava Ravy (stokrát škoda, že nebyl obsazován víc!). Formální zpracování není bůhvíjaké, ale přece nebudu strhávat hvězdičky kvůli televizní kameře. (09.11.2015)

(2x) ,,Když se člověk zavře do klece, zařídí se tak jak nejlépe umí a potom prská na všechny, kteří ho chtěli vytáhnout na čerstvý vzduch." Hodně dobré. Ani se mi nechce věřit, že tohle bylo u nás oficiálně natočeno v době, kdy už tři roky naplno řádila normalizace. Okamžité uložení filmu do trezoru ve své době mě nepřekvapilo, spíš jsem nepochopil, že ho oprášili poprvé víc než 20 let po Něžné revoluci. Obsahově i svým zpracováním by zapadl film s příznačným názvem Klec mezi slavné snímky 60.let s výraznou společenskou kritkou (např. Obžalovaný, Žert) a coby dílo pod hlavičkou brněnského TV-studia překvapivě nezaostává ani po vizuální stránce. V tomhle sociálním dramatu je obsáhnutý autentický pohled na postavení tehdejší vědecké práce v biologické laboratoři spojený se silnou kritikou nejen na hodnocení samotné práce (,,Mnozí z nás po léta pracují na opakování starých experimentů a v lepším případě na objevování toho, co zveřejní už někdo v cizině. Na našem ústavě se usadila pohodlnost, žije se tady jen z minulosti a chybí nám tvůrčí atmosféra."), ale i tehdejšího pohledu na politický systém (,,Někteří pracovníci ústavu si spíše autoritu vynucují, než aby jí získali přirozenou cestou a přesvědčili své spolupracovníky o svých kvalitách. Při tom se zdá, že není jejich hlavním zaměstnáním vědecká práce, jako spíš boj o pozice..."). Jako stěžejní moment vnímám právě Třískův kritický výstup na schůzi ROH, i když pozoruhodné je taky závěrečné dilema hlavního hrdiny, zda podat všemi toužebně očekávanou výpověď nebo využit možnost zůstat v milovaném pracovišti i za cenu špatné pověsti mezi kolegy... Jan Tříska zde výborně sehrál postavu vědce zasvěceného do své práce, konfrontovaného s těžkou životní zkouškou na začátku normalizace. Obstály i herecké výkony více méně neznámých brněnských protagonistů v celé řadě vedlejších rolí, scénář i kamera dobře přemyšlené i vyměřáky blikají, zapisovače cvakají, psací stroj vyplivuje metry výsledků a sem tam i ten humor je tu přítomen. Nadčasové, svým způsobem vhodné i do dnešní doby. Jsem za tenhle snímek rád, 90% (17.08.2017)

Názorný snímek o tom, jak dopadne pracovník hlasitě vyjádřující kritiku a hlavně pravdu o pracovní náplni svého pracoviště. A jak jinak, následky zasahují až na politické mínění. Není divu že se stal snímek tzv. trezorovým, neboť ve své době byli na toto opravdu velmi hákliví. Neřekl bych ale, že by se něco do dnešního dne změnilo. Příběh se odehrává ve výzkumném ústavu. Dialogy jsou tedy na dnešní dobu trochu náročné, takže současný mladý divák bude mít asi krapet problém porozumět všemu vyřčenému, ale na druhou stranu se jedná o lidi ve vědeckých pozicích, funkcionáře a na vedoucích místech, takže je vlastně všechno v pořádku. Je to snímek televizní, tedy převážně konverzační a velmi stabilní. Striktně se drží tématu a nezachází do žádných vedlejších motivů. Myšlenka příběhu byla trefena velice dobře a jak se dříve říkalo, velice příkladně. (09.09.2015)

Československý film z prostředí odborného výzkumného ústavu, v němž je nadprůměrný vědec dr. Jan Svozil otráven neustálým opakováním experimentů bez invence a frustrován absencí koncepce směřování jeho práce. Tento nenápadný snímek je označen jako trezorový, což mě dosti překvapilo, neboť jsem se domníval, že za normalizace by natáčení filmů otevřeně kritizující cokoli v nastaveném systému neprošlo. Vzhledem k tomu, že se zmíněný pracovník v podání J. Třísky odhodlal veřejně vystoupit a kritizovat zavedené pořádky na ústavu, včetně neproduktivity pracoviště, nekoncepční práce s mladými a pokrytecký a alibistický přístup svého nadřízeného, a tím celého systému pracoviště potažmo režimu, bylo jasné, že podobné jednání bylo pro soudruhy zodpovědné za schvalování kinematografických děl nepřípustné. Díky nespokojenosti na pracovišti propukly u dr. Svozila zdravotní problémy, k nimž se přidaly i neshody s jeho manželkou, tyto potíže ho ovšem neodradily od jeho radikálního vystoupení na schůzi pracovníků ústavu, jež pro něho mělo neblahé následky. Díky jeho postojům nekorespondujícím s oficiálním názorem mu bylo doporučeno, aby vědecký ústav opustil. Snímek vznikl v brněnském televizním studiu, a proto zde můžeme v rolích začínajících vědců zahlédnout mladé tváře budoucích známých herců (M. Donutil, Z. Maryška, Z. Herfortová, G. Wilhelmová). Totožnost staršího Svozilova přítele, jenž ho podporoval v jeho činech a jejichž rozhovory se odehrávaly před nově vybudovaným sídlištěm, jsem bohužel nedokázal identifikovat. Velmi mě zaujala moudrost hlavního hrdiny melancholického založení, když pravil, že ten, kdo přemýšlí, je vždycky sám. Režisér V. Štursa se pustil na tenký led natočením snímku, kdy se vědecký odborník cítí na svém pracovišti jako v kleci a touží to změnit. Nejsem si jist, zda film dosáhl kýženého efektu, pro mě osobně to byla zajímavá podívaná, avšak více než tři hvězdy udělit nemohu. (08.03.2019)