Klec

Náhodou jsem se pár dní před tímto filmem dostal k vynikajícímu článku o tom, jak je v současnosti nastaven systém hodnocení vědecké práce. Díky tomu jsem byl obohacen o další rozměr filmu: Ve filmu zachycená kritika poměrů na vědeckých pracovištích se totiž ukázala nadčasovější, než by se mohlo na první pohled zdát. _____ O článku ve zkratce: dnes je úspěšnost vědeckých výzkumů měřena pomocí tzv. impakt faktoru, který je vypočítáván v několika vědeckých časopisech a měl by sloužit jako ukazatel kvality (fungující na principu "čím citovanější článek, tím kvalitnější výzkum"). To má za následek, že je na vědce vyvíjen tlak, aby bádali hlavně s ohledem na co nejlepší možný výsledný impakt faktor. Jen tak se stanou finančně a marketingově přínosnými pro své pracoviště. Zájem o koncepční práci je až ve druhém plánu (pokud vůbec). _____ Za socialismu se tedy vědci báli příliš vyčnívat, protože chtěli mít "klid na práci", kdežto za kapitalismu se vědci bojí pustit do čehokoli dlouhodobějšího, protože "time is money". - Myslím, že to stojí za zamyšlení. ... Závěrem jen tolik, že Třískův monolog na schůzi (ROH?) je brilantní, v české či slovenské kinematografii takových najdeme jen pár. Tříska tu odvedl svůj velmi dobrý standard, ale líbil se mi i civilní projev Jaroslava Ravy (stokrát škoda, že nebyl obsazován víc!). Formální zpracování není bůhvíjaké, ale přece nebudu strhávat hvězdičky kvůli televizní kameře. (09.11.2015)

V první třetině film nudí a dnešní divák absolutně netuší, proč šel film do trezoru. Co sakra mohlo soudruhům vadit na nějakém výzkumáku, kde pitvají nebohé myši a králíky? Jenže pak filmový hrdina ztvárněný Třískou dostane infarkt a zvolna se začne rozplétat lecos. Prostřednictvím nespokojeného vědeckého zaměstannce, který má naprůměrné pracovní výsledky a je své práci zcela oddán je kritizováno vedení ústavu a vůbec celkový systém jakým se přistupuje k úkolům, práci, jakým se jedná s mladými lidmi obzvláště s těmi, kteří jsou iniciativní a mají chuť posouvat vědu někam dál. Začínající normalizace společnosti neměla zájem o nějaké dynamické změny ať už ve vedení podniků, tak zejména nahoře ve straně. Husák potřeboval vládu konsolidovat, zbavit těch co nesouhlasili s bratrským vpádem armád. Kritizovat ce může, ale vocaď pocaď. To zaznívá ve filmu zcela jasně. Divák jako by slyšel v odpovědích ředitele ústavu při rozhovoru s Třískou nějakého z tehdejších papalášů jak mele cosi o tom, že se vše daří, vše jde skvěle, ale pravda je třeba se zamyslet i nad lepší efektivitou atd... Prostě kecy, kecy, kecy. Zde je zajímavé a to se soudruhům asi taky moc nelíbilo, že sám ředitel ústavu má vnitřní problém spřípadným odchodem Třísky, tudíž i samotné vedení má v srdci sémě pochybností zda na tom co řekl na schůzi není hodně pravdy... Je zajímavé, že tuto roli dostal zrovna pan Tříska. Je mu na tělo ušitá. O systému si myslel své, Estébáky, kteří se jej snažili zlanařit pro spolupráci v podstatě poslal do prdele... Osobně si myslím, že točit tohle v roce 1973 už byla celkem odvaha od všech. Velmi zajímavý film! Dávám za 4  bílé myšky. * * * * (13.06.2021)

Názorný snímek o tom, jak dopadne pracovník hlasitě vyjádřující kritiku a hlavně pravdu o pracovní náplni svého pracoviště. A jak jinak, následky zasahují až na politické mínění. Není divu že se stal snímek tzv. trezorovým, neboť ve své době byli na toto opravdu velmi hákliví. Neřekl bych ale, že by se něco do dnešního dne změnilo. Příběh se odehrává ve výzkumném ústavu. Dialogy jsou tedy na dnešní dobu trochu náročné, takže současný mladý divák bude mít asi krapet problém porozumět všemu vyřčenému, ale na druhou stranu se jedná o lidi ve vědeckých pozicích, funkcionáře a na vedoucích místech, takže je vlastně všechno v pořádku. Je to snímek televizní, tedy převážně konverzační a velmi stabilní. Striktně se drží tématu a nezachází do žádných vedlejších motivů. Myšlenka příběhu byla trefena velice dobře a jak se dříve říkalo, velice příkladně. (09.09.2015)

Kdo přemýšlí, je vždycky sám. Lidé neradi slyší nepříjemnou pravdu, tím spíš, míří-li do vlastních řad. Brněnská inscenace Zdeňka Čecháčka a Vojtěcha Štursy nepochybně vyvolala silnou averzi u stranických funkcionářů, už proto, že na podobné kritické výpady bylo tehdy zkrátka příliš brzy. Dnes už leccos z toho působí neškodně, unaveně, možná i naivně, přesto vyvrcholení příběhu v podobě kritického projevu Jana Třísky na odborářské schůzi ústavu vzbuzuje jiskřičku naděje, že ne všichni smýšleli konformně a že se občas mezi tím ustrašeným davem našla jedna bílá vrána, jeden odvážný, který se nebál pozvednout svůj hlas. (22.05.2021)

Československý film z prostředí odborného výzkumného ústavu, v němž je nadprůměrný vědec dr. Jan Svozil otráven neustálým opakováním experimentů bez invence a frustrován absencí koncepce směřování jeho práce. Tento nenápadný snímek je označen jako trezorový, což mě dosti překvapilo, neboť jsem se domníval, že za normalizace by natáčení filmů otevřeně kritizující cokoli v nastaveném systému neprošlo. Vzhledem k tomu, že se zmíněný pracovník v podání J. Třísky odhodlal veřejně vystoupit a kritizovat zavedené pořádky na ústavu, včetně neproduktivity pracoviště, nekoncepční práce s mladými a pokrytecký a alibistický přístup svého nadřízeného, a tím celého systému pracoviště potažmo režimu, bylo jasné, že podobné jednání bylo pro soudruhy zodpovědné za schvalování kinematografických děl nepřípustné. Díky nespokojenosti na pracovišti propukly u dr. Svozila zdravotní problémy, k nimž se přidaly i neshody s jeho manželkou, tyto potíže ho ovšem neodradily od jeho radikálního vystoupení na schůzi pracovníků ústavu, jež pro něho mělo neblahé následky. Díky jeho postojům nekorespondujícím s oficiálním názorem mu bylo doporučeno, aby vědecký ústav opustil. Snímek vznikl v brněnském televizním studiu, a proto zde můžeme v rolích začínajících vědců zahlédnout mladé tváře budoucích známých herců (M. Donutil, Z. Maryška, Z. Herfortová, G. Wilhelmová). Totožnost staršího Svozilova přítele, jenž ho podporoval v jeho činech a jejichž rozhovory se odehrávaly před nově vybudovaným sídlištěm, jsem bohužel nedokázal identifikovat. Velmi mě zaujala moudrost hlavního hrdiny melancholického založení, když pravil, že ten, kdo přemýšlí, je vždycky sám. Režisér V. Štursa se pustil na tenký led natočením snímku, kdy se vědecký odborník cítí na svém pracovišti jako v kleci a touží to změnit. Nejsem si jist, zda film dosáhl kýženého efektu, pro mě osobně to byla zajímavá podívaná, avšak více než tři hvězdy udělit nemohu. (08.03.2019)