BlacKkKlansman
BlacKkKlansman
BlacKkKlansman
BlacKkKlansman
BlacKkKlansman
Réžia:
Spike LeeKamera:
Chayse IrvinHudba:
Terence BlanchardHrajú:
John David Washington, Adam Driver, Topher Grace, Laura Harrier, Jasper Pääkkönen, Michael Buscemi, Ryan Eggold, Paul Walter Hauser, Corey Hawkins (viac)VOD (6)
Obsahy(1)
Na začiatku sedemdesiatych rokov minulého storočia sa Spojené štáty ocitli v záplave demonštrácií za ľudské práva. V rovnakej dobe sa jeden mladý černoch s gigantickým afrom (John David Washington) rozhodol rozšíriť rady coloradskej polície. Ron Stallworth bol prvým Afroameričan v tomto zbore. Jeho prijatie malo umlčať čím viac naštvanejšiu černošskú komunitu. Aby zmien nebolo prive, prevelili Rona do archívu (= oddelenie evidencie dôkazov), kde mal čo najmenej prekážať. Avšak Ronove ambície boli o trošku väčšie. Neustálym tlakom na nadriadených sa mu najskôr podarilo vyzliecť sa z uniformy a v civile sa infiltrovať na politické mítingy „čiernych bratov“. Pretože sa mu nechcelo donášať na svojich blížnych, zdvihol telefón, vytočil číslo Davida Dukea (Topher Grace), miestneho predáka Ku-klux-klanu, a omotal si ho okolo prsta. Presvedčivým spôsobom sa prezentoval ako fanatický vyznávač bielej rasy a David Duke mu na to skočil, a po pár telefonátoch ho vtiahol do štruktúr klanu. Keď bolo treba nasadiť do akcie zapáleného rasistu Rona Stallwortha aj fyzicky, ujal sa tejto role Ronov kolega Flip Zimmerman (Adam Driver), ktorý s nadšením dochádzal na tajné aj verejné stretnutia členov klanu s cieľom získať čo najviac informácií a prekaziť plánované násilné operácie. Znie to neuveriteľne, znie to komicky, skutočne sa to však stalo. (Cinemart SK)
(viac)Recenzie (490)
Civilní feel good pohodička s blaxploitation pomrkáváním, ostře kritizující Trumpa. Řeší se tady rasizmus, černošské hnutí a KKK, což nebude bavit každého. Ale je to chytré, na Spikea typicky s lehkostí a precizně zrežírované a Johna Davida Washingtona to může dostat do rolí, které z něj udělají novou černošskou hvězdu s parametry Denzela Washingtona. P.S.: Paulu Walterovi Hauserovi (malý tlouštík “tajný agent” z Já, Tonya) ti ultra-burani neskutečně sedí. [Cannes] ()
Oscar 1 : Scénář - A + 5 nominací: Nejlepší film, Režie, Herec VR - Adam Driver, Hudba, Střih ... ... ... Zlatá Palma - výběr ()
„Namouvěru, na válku vám seru!“ Dříve to bylo životopisné drama nebo heist film, tentokrát Spike Lee k vyjádření svého politického stanoviska využívá a pro své potřeby přepracovává konvencí policejních filmů o dvojí identitě. Překážky, které hrdinové musejí při plnění své mise překonávat, nepřicházejí pouze zvnějšku, ale berou na sebe také podobu jejich kolegů a nadřízených, kteří se nedokážou přenést přes vlastní předsudky a reprezentují systém znevýhodňující určitou část obyvatel. Spárování dvou nesourodých postav neslouží pouze k vytváření komických situací, které odlehčují vážné téma. Je podmínkou toho, aby mohl být Stallworthův smělý plán realizován a zároveň vyjadřují ústřední přesvědčení filmu, že cesta k úspěchu je podmíněna spoluprací, bojem za sdílené hodnoty (přestože je každý úplně jiný, před členy KKK vystupují jako jeden člověk), což lze zároveň chápat jako polemiku s blaxploitation filmy, jejichž styl BlacKkKlansman napodobuje. ___ Oba dva hrdinové v důsledku konfrontací s bílými nacionalisty, kteří je coby černocha a žida vnímají jako hrozbu srovnatelnou leda s morem a cholerou, začínají více přemýšlet nad svou identitou. Zimmerman například na otázku, zda je žid, zprvu odpovídá „Nevím“. Později přiznává, že o svém židovství díky asimilaci nikdy nepřemýšlel, ale teď své stanovisko začíná přehodnocovat. Stejně jako jeho parťák přestává brát infiltraci Ku Klux Klanu jako pouhou práci, stává se z ní pro něj osobní záležitost. Zatímco Stallworth tak přestává utíkat před skutečností, že je černoch, Flip „zásluhou“ bandy antisemitských imbecilů začíná hrdě hájit své židovství. ___ Rasisti legitimizují své výroky a aktivity vytvářením umělých nepřátel a šířením strachu z rasové války nebo židobolševického spiknutí. Zásadní roli při tom sehrává jejich slovník, jenž sice neoplývá kdovíjakou bohatostí a svědčí o elementární neznalosti gramatiky (zde tvary jako „lepšejší“), ale zároveň je dost expresivní, aby dokázal vyvolat silné emoce a strhnout nemyslící davy. Emoce nahrazují schopnost pracovat s fakty a promyšleněji argumentovat. Absenci elementární logiky ve svých postojích jeden z bigotů vyjeví, když ho Flip upozorní, že je nesmysl popírat holocaust, při němž přece bylo zavražděno několik milionů Židů a z pohledu bílého nácka šlo tudíž o nejúžasnější událost dějin. K navazování vztahů v rámci KKK pak dochází výlučně skrze sdílenou nenávist. Vstup do organizace je podmíněn znalostí nenávistného kódu (různé nadávky pro každého, kdo není bílý heterosexuální Američan). Z jazyka uzavřené skupiny je ovšem třeba udělat masovou záležitost, třeba i s pomocí hollywoodských velkofilmů jako Zrození národa. ___ Vlna rasově motivovaného násilí v sedmdesátých let představovalo reakci na některá drobná vítězství Afroameričanů v předcházející dekádě. Podobně lze dnes sílící pozici extrémní pravice v Americe, přikrmovanou výroky sociopata, kterého Spike Lee označuje slovy „Orange motherfucker“, případně „Agent Orange“, vnímat jako „odvetu“ za osm let vlády Baracka Obamy. Paralelami s přítomným děním ve Spojených státech i Evropě je Leeho film prostoupen. I bez šokujícího dovětku by bylo zřejmé, že stejně jako ve svých dřívějších filmech využil historického námětu k upozornění na přetrvávající nesnášenlivost vůči určitým společenským skupinám. Styl se mění, podstata zůstává a svět bude potřebovat ještě mnoho hrdinů jako Ron Stallworth nebo Heather Heyer. BlacKkKlansman to říká možná ne příliš nuancovaně, ale dost naléhavě, aby alespoň pár lidem, kteří ještě nemají totálně vybílené mozky, otevřel oči. 90% () (menej) (viac)
Od Spikea Leeho jsem neviděl dlouho nic a tenhle film s tak důležitou myšlenkou a přitom příjemně odsýpající, jsem si vysloveně užil. Dlouho jsem si říkal, že realitě dává na frak víc, než je zdrávo, totálně mě ale uzemnil závěr, složený z dokumentárních záběrů. 90%. ()
Bylo to udělaný cyhtře, nepopírám, že jsem se i bavil, Postavy skvělý. PWH začínám pomalu věřit, že je retard. Z černošských hereců mě nejvíc zaujala ta mladá aktivistka, neměla tak velkou roli i když její postava byla pro děj hodně podstatná, hrála to dobře. JDW zkusím ještě v nějakým filmu odchytit, abych si udělal jasný názor, ale hrozně rád jsem viděl Adama Drivera už ve Star Wars mě hrozně bavil a tady byl opět výrazný a naprosto přesný. Jinak všechny ty White power a Black power mě serou stejně jako Spika, ale tím koncem ujel, ne, že by Trump nebyl křupan, ale ten konec mě přišel jako kdyby si Spike myslel, že všichni diváci tohoto filmu jsou kreteni a že se prostě neudržel a zvolil formu zcela mimo scénář a příběh, jen aby jsem znal jeho politický názor. ()
Asi by to chcelo ruku nejakého skúseného "hollywoodskeho Žida", aby tento uťahaný, tézovitý, nesúrodý, často toporný a pre mňa vlastne nudný film zostrihal na niečo, čo bude mať aspoň základnú príbehovú dramaturgiu a trochu toho tempa. ()
Spike Lee, coby bezmezný podporovatel černé herecké kultury, má často svoje filmy plné menšinových názorů, které mně, coby Evropanovi, nic moc neříkají. Zbývá tedy filmařská kvalita a tu on bezesporu má. V tomto filmu dokonce bravůrně sladil white power a black power do jednoho uceleného příběhu, který se ještě, jak absurdně vypadá, opravdu stal. A jak říkám, v Americe je toto zřejmě stále aktuální, ale mně to, coby Evropanovi, přijde dost neuvěřitelné. Možná i proto mě film tak zaujal. Pravda tedy, že v prvních dvaceti minutách se neubránil, pro mě, zbytečným černošským scénám. Po chvíli se ale rozjede slušný herecký koncert mladého Washingtona a Adama Drivera. který je chvíli absurdní, ironicky vtipný, ale i napínavý a zakončí to slušnou politickou vsuvkou a letmým útočkem na Trumpa. Za mě rozhodně dobrý a jeden z nejzajímavějších filmů na téma utlačování černošské populace v USA. ()
║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $48,686,605║Tržby Celosvetovo $90,561,607▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Spike Lee a jeho doslova čierny humor na slobodnú ameriku. Trefné, účelové, dokonca až netieravo zábavné. Herecky na úrovni, gradácia nechýba. /80%/ ()
Kdy, když ne teď? Loňský útok v Charlottesville, vzestup afroamerických sil v Hollywoodu a samozřejmě zase jednou Trump. Spike Lee si vybírá vhodnou dobu k pojmenování stále přetrvávajího rasismu ve Spojených státech a k odvyprávění angažovaného příběhů volí své typicky silné zbraně - nenápadnou, místy až ledabyle působící režii, dialogy na hranici absurdity a humor. V několika scénách běhá mráz po zádech a Lee nikoho nenechává na pochybách, že tohle prostě umí. Charismatický John David Washington v hlavní roli ukazuje potenciál a rozhodně o něm ještě uslyšíme. Se standardně dobrým Adamem Driverem tvoří sympatickou dvojici, kterou si okamžitě zamilujete. Stejně jako fakt, že Spike lee je neskutečně chytrý filmař a drží se o krok před divákem. Po všech stránkách fungující lahůdka. ()
Klasicky velmi dobře natočené politikum Spike Leeho...metaforická hraná studie kulturního a institucionálního rasismu v Americe...ten konec se zatčením rasistického poldy byl ale až moc velký hollywoodský happyend - to byl snad na celém oddělení jen jediný?! Dokumentární konec naopak překvapivý a velmi silný, v USA i po cca 170 letech od války Severu proti Jihu nebyl vyřešen primární vnitrospolečenský problém a nyní se zřejmě v cyklu znovu vrátil a vyplaval v celé své síle...tohle by klidně mohlo postupem času přerůst v novou občanskou válku, kdy demarkační linie už nebude geografická, ale půjde skrze společnost. USA jako ideál a příklad dobré praxe multietnické i multikulturní společnosti evidentně moc nefunguje. Jestli bylo ovšem záměrem tvůrců zdiskreditovat Davida Dukea (přeneseně Donalda Trumpa), pak na to šli velmi sofistikovaně a výsledný rámec mě docela překvapil... Zajímavé je také pozorovat, jak jde Spike Lee s dobou - dnes už by asi nestačilo natočit klasicky pojaté (anti)rasové drama ve stylu Hořící Mississippi, v dnešní postmoderně rozmlsané době je nutné natočit vtipně bizarní příběh v hlavní roli s svého druhu černošským ,,superhrdinou"... ()
Agitátor Spike Lee je tentokrát (tradičně) na překážku filmaři Spiku Lee. A tak si dobrý film vyloženě hnojí tím, že se nespokojí s náznaky, nevyřčeným mezi řádky a divákovou inteligencí, ale má (tradičně) potřebu na plnou hubu sdělit, co má na srdci a jaké nadčasové paralely chce načrtnout. A tak tu a tam postavy deklamují, tu a tam jsou tu na sílu zakomponovány dokumentární záběry ze současnosti apod. Což však (tentokrát) je vyloženě na přes držku, protože v jádru toho filmu to vše je i tak. Navíc se sympatickým nadhledem a filmařsky i herecky na výši. ()
Za mě teda dost unylá podívaná. Přišlo mi to příliš jednoduché a jelikož postavy z Ku Klux Klanu byly vylíčeny, jako karikatury, tak to nebylo ani napínavé. Prostě jste věděli, že jim nic nemůže vyjít a působily jen komicky. Tím více se do toho nehodily agitační části s Harry Belafontem, nebo jakási anti Trump koláž na konci. Film s poselstvím by neměl působit trapně, nebo příliš chtěně. Spike to dříve uměl, ale tohle silně neukočíroval. Průměr. ()
(Waltera do sklepa na hodně pomalou převýchovu dík) ()
„BŮH ŽEHNEJ BÍLÉ AMERICE…“ /// Spike Lee pro černej národ… a po půl hodince snad i pro bílej… Hodně rasistický konverzace – aby ne, když se pohybujeme ve dvou rasově rozdílnejch organizacích (a to nemyslím policii). Prostě černoši mají svoje Hnutí občanských práv a my, bílí, zase KKK. Je to podle skutečnosti a je to moc… černý. Jakože hodně vážný z jejich pohledu (ne kurva nedivím se, jen konstatuju…). Příběh Rona Stallwortha jsem neznal, takže čekám, jak tahle hra s ohněm dopadne. Jo táák… tak to bylo vtipný! Povídání vo Americe v bílejch sračkách. Něco jako Detroit, ale míň emoční. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Black Klansman“, kterou v roce 2014 napsala Ron Stallworth, číst nebudu. 2.) Miluju časy, ve kterejch se černí a bílí připravovali na válku. 3.) Můj pokřik je „Bílá síla!“ 4.) Můj pokřik je „Černá síla!“ 5.) Thx za titule „Lilkatie“ a „hyena“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Typický příklad filmu vystavěného od konce a žánrovky, která se jako všichni nejlepší zástupci netopí kdesi v budoucích technomagoriích nebo pedantickém zachycování historických detailů, ale ve skutečnosti pojednává o přítomnosti – respektive o velice slavném prohlášení jednoho velice slavného Umpalumpy, že oni ti náckové a progresivisti jsou vlastně jedno a to samý. Debilitu tohohle radikálního centrismu nechť dokládá, že Spiku Leemu stačilo prostříhat a postavit do juxtapozice de facto identické scény s identickým obsahem, identickou texturou a identickými provoláními, aby ukázal, že jako ne. Nejsou. ()
Spike Lee natočil rozhodně zajímavý film o prvním černém policistovi a jeho infiltraci ke Ku Klux Klanu,což je nevídaná a zároveň atraktivní látka, ale chyběly tomu koule. Mladý Washington hraje nečekaně dobře a pokud se z něj stane hvězda vůbec se zlobit nebudu, Adam Driver překvapil taktéž a Jasper Pääkkönen byl slizoun řádný. Film je na můj vkus až moc dlouhý a nenabízí žádné eye candy sekvence, emočně chladné, akčně prázdné, humor mě minul, ale přesto jsem se nenudil a se zvědavostí film bez problémů dokoukal. Cílovka však nejsem.60% ()
Historka, která i přes svůj velký dramatický a střídmě sociologický potenciál pouze polechtá vlastní možnosti a potěší jen gradovaným nepředvídatelným závěrem. Ve zbytku času (a nejvíc v trestuhodně hloupě přilepeném epilogu) je to Spike Lee ve své nejhorší formě, tedy v podobě zaslepeného kazatele křičícího na celé kolo. S myšlenkami, které chce sdělit, plně souhlasím, ale jejich forma je tak strašidelně upachtěná, že týden po projekci mám problém rozpomenout se na příjemné špičkování Washingtona s Driverem a vybavují se mi jen donekonečna omílané narážky na tehdejší popkulturu a společenské stopy pro natvrdlé, proto jsem s hodnocením tentokrát přísnější. ()
Viem, čo tým chceli povedať. Je to dôležitý film. Ale na môj vkus, ak to beriem „len“ ako film, tak to bol proste film nudný. Ešte kým boli v utajení alebo telefonovali s vedením KKK, malo to bez debaty napätie a niečo do seba, ale akonáhle sme nedajbože riešili ich osobný život (randenie), šlo to prudko nadol a nezachránila to ani fajn retro atmosféra. A koniec mi pripadal značne neuspokojivý; zdalo sa mi, že dôstojne neuzavreli ani jednu dejovú linku – v tomto smere by som uvítal oveľa viac doslovnosti. ()
Univerzální přístupnost BlacKkKlansman vychází z celkového zacílení filmu, který na rozdíl od Leeho předchozích snímků, nekáže jen k jedné divácké skupině. Ačkoli by to mohly název a částečně i propagace filmu naznačovat, BlacKkKlansman nestaví na opozici ras, nýbrž na opozici postojů, ideologií a východisek. Konkrétně proti sobě staví na jedné straně rasismus, xenofobii a nenávist a na druhé právo, sounáležitost a sebeuvědomění. - více v recenzi pro ČRo ()
Súvisiace novinky
Film Christophera Nolana našel hvězdu
O novém filmu Christophera Nolana (Interstellar, Dunkirk) až doposud nebylo moc co psát. Některé zdroje snímek přirovnávaly duchem k Na sever severozápadní linkou a Počátku, tahle porovnání už ale… (viac)
Oscarové nominace 2019
Po Českých lvech tu máme konečně také nominace na 91. ročník Oscarů. Těm pro změnu vévodí osobní výpověď režiséra Alfonso Cuaróna Roma a pak kostýmní dobové drama Favoritka od Yorgose Lanthimose, oba… (viac)
Favoritka vede seznam nominací BAFTA
Nominace na britské filmové ceny jsou již od včerejška známy a do čela se dostal film, který s Velkou Británií úzce souvisí. Snímek Favoritka režiséra Yorgose Lanthimose (Humr), vyprávějící o… (viac)
TOP 2018 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD.cz tradičně sestavili trojku nej filmů a seriálů, uvedených do distribuce nebo na filmových festivalech v uplynulém roce. S pěti hlasy jednoznačně vyhrávají mezi filmy… (viac)
BlacKkKlansman (2018) Pozor! Možné spoilery! Ten film není bez chyb. Na začátku trvá než se vůbec pořádně rozjede, poté trvá než zjistíte, že si to vážně užíváte a poté zjistíte, že kdyby jste to teď přestříhali a pustili si to jako druhý „první díl,“ že to je nejlepší podívaná jakou jste kdy viděli! A že toho prostě chcete VÍC!!! Kamera a zvuk fungují famózně! Příběh negraduje, ten prostě řve jak vulkán. Herci předvádějí směšné scény a výrazy jak na běžícím pásmě a vy se nepřestanete uchechtávat. Do toho všeho na vás působí skvělé kostýmové vybavení společně s celým přehledným představením tehdejší americké společnosti. Ta je rozštěpená, naštvaná, rasově segregovaná a připravená něco odpálit, stačí jen škrtnout sirkou! A taky že se škrtá ostošest! Neustálé komické situace, které vyvažují tvrdé až depresivní téma té doby. Ukázky chorých mozků, které stejně jako já, neumí gramatiku (no dobře, to jim neberme, oni jsou v tom jedničky). Nebo i naprostá náklonnost lidí k možné pomoci. Výborná z inscenace hlavních dvou herců, kteří postupně začínají zjišťovat, že jim vlastně být žid a černej nevadí, defakto že jimi býti dokonce chtějí! Postupné spojování těchto dvojrolí do jedné role, nejen parťáky sbližuje a jejich šéfy postupně otupuje, až dokonce jsou na jejich straně. Ale i suprové kamerové již dříve zmíněné prostředí, naprosto úchvatně pozvedává tón celého filmu. Ukázka i jejich interních životů, kdy vlastně Ron balí prezidentku klubu za práva černochů, které se postupně mění k jakémusi černoškému alternativu Ku Klux Klanu… kde pokud se nemýlím, tak byla později tato (či jí podobná, na kterou určitě film také odkazoval) organizace, stejně jako KKK, zapsány do seznamu nebezpečných postupně teroristických organizací… Film z rozpočtem 15 miliónů dolarů nakonec vydělal něco přes 88 miliónů dolarů. Což je skvělé číslo! Na takovýto „malý“ filmeček. Každopádně nebudu lhát, dosti mě to zklamalo, nejen proto, že je to nějaká satira na nějakého politika, ale proto, že ten film funguje jak má, že je skvěle napsaný (psali ho čtyři lidé), že má skvělou hudbu a kameru, ale dokonce i je nádherně „barevný,“ nic rasistického. A k těm „faktickým“ chybám? Jako třeba to, že NEGR šéfuje policejní jednotce skoro hned po přijetí? Že si řekne o povýšení, že je hned povýšen? Že si všichni stěžují, že je zelenáč, ale že ty rozkazy plní bez mrknutí oka? Že tam jsou udělány banální situace a že se napětí pěchuje tím, cituji: „Ono se to asi přece nějak pomele dohromady. Divák si snad ničeho nevšimne. Nikdo nepozná hlas černocha a samozřejmě nikdo nevidí rozdíl v hlase těch dvou, pochyby samozřejmě jsou aby divák neřekl. Prvně je to zahnané nějakou angínou, pak se na to úplně vyserou a všichni hrajou, že je všechno v pohodě.“ Já říkám… NO A CO?! Ten film je komedie. Ten film je ostrý pohled. Ten film je drama, životopisný, kriminální. Ale né tak, jak by, jste si to představovali, je to něco jiného, vůbec bych se nebál tu kriminalitu jako označení toho filmu mu sebrat, protože toto není brak, jako ostatní kriminálky. Toto je těžký příběh, u kterého nad racionálními věcmi holt musíme dát puta. Tedy že je musíme vynechat, nechat to plynout, nepřemýšlet a jen si to užívat. Důležitého u toho je říci, defakto napsat v mém případě, že tyto banální situace víceméně necítíte, prostě do toho filmu, jejich mluvy, jejich příběhu patří. Není to něco, co by vám tam uprostřed sledování zatrhlo dech, že to tam nepatří a proč že se zničehonic tak zachoval?! Takové otázky patří k filmům jiného kalibru. A rozhodně tento film a jeho složení, do toho nezapadá. Nejenže si se slzami v očích S. Lee užil šesti minutovou ovaci ve stoje od diváků na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, kde byla premiéra. On dokonce získal i pár menších ocenění. „Ron má pořád členskou kartičku Ku-klux-klanu. Při natáčení ji dal kolovat a najednou bylo všechno opravdovější,“ řekl herec John David Washington o skutečném, dodnes žijícím policistovi Ronu Stallworthovi, který byl předlohou jeho postavy. (Zdroj: Aktuálně.cz) A nejen tato kuriozita… ono i hlavní protagonista KKK se dozvěděl až v roce 2006 jak to skutečně bylo a že po celou dobu tehdy, hovořil s černochem… Takže nejen kuriozita ale i banalita, se nám promítla nejen ve filmu, ale i ve skutečnosti a skutečně taková šílenost, zřejmě vyšla… A třešnička k závěru… Celé je to napsáno dle knihy. Dle mých odhadů opravdu dobré knihy, kterou si jisto jistě zařadím co nejdříve, do mé sbírky. Vlny Tsunami rasově motivovaných činů, v 70. letech ukazovalo eventualitu malých vítězství Afroameričanů předchozí dekády. Extrémní pravice v Americe, překrmenou výroky sociopata - Spike Lee o něm říká: „Orange motherfucker“ nebo „Agent Orange“ které lze brát jako odvetu za osm let vlády Baracka Obamy. Různými podobnostmi je Leeho film prostoupen opravdu velice. I bez posledních záběrům, či poslední scény kdy všichni řvou „BLACK POWER“ proti tomu druzí „WHITE POWER“ kde se jasně poukazuje na jasnou podrobnost obou kultů, akorát motivovanou tu druhou stranu zničit (někteří míň, někteří více). Je jasné, že historický námět je slouží jen k upozornění stálé nesnášenlivosti vůči jiným skupinám. Styl je změněn. Podstata zůstala celé. Bude třeba ještě hodně hrdinů jako je Ron či Filip, abychom tyto křivdy a většinou naprosté nesmysly, opravili. Tímto vzdávám hold Spike Leemu. Udělal vskutku velice povedené a dobré dílo. () (menej) (viac)