Traja veteráni

Asi jediná pohádka, kde se mluví o cigaretách s vembloudem. Nejspíš právě na tomhle jsem se naučil vnímat kinematografii. Pokud tomu říkáte pohádka, nesmíte si představit laciné namalované kulisy, moralizující scénář a herce, kteří se to snaží mít co nejrychleji za sebou. Adaptace Werichovy povídky (tomu se vážně nedá říkat pohádka), která měla pro autora velký význam coby jakési životní i literární resumé, se ujali Lipský se Svěrákem. Zfilmování je celkem pietní a tam, kde se od předlohy v detailech odchyluje, je to jen ku prospěchu věci (přidání spousty vynikajících a zcela nedětských gagů, jako ten s celníkem, a bitevních scén). Samozřejmě velkou úlohu hraje skvělá atmosféra, výborné, jaksi mimočasově surrealistické prostředí Evropy na přelomu 18. a 19. století (taky si pamatujete tu scénu, kde nos, změněný v jakéhosi hada, proplouvá Evropou?), a především postavy, které jsou (což je v pohádkách naprostá výjimka) psychologicky promyšlené, jednoznačně motivované, inteligentně jednající a především mistrně zahrané. Trochu to kazí divné písničky, ale dají se přežít. Nejspíš nejinteligentnější česká pohádka. Salcburk....tam jsem taky nebyl... (17.09.2008)

Neopakovateľná rozprávka, ktorá sa nikdy neošúcha, no len nedávno som čítal, že sa ozval istý užitočný idiot a žiada z hĺbky svojej prehnitej slniečkárskej duše, aby z tohto veľdiela boli vystrihnuté scény, kde je tabuľka "cudzinci sem nepatria". Žiaľ, ide to so spoločnosťou dole z kopca a libtardi budú udávať tempo a diktovať čo môžeme pozerať, čo nie, a čo treba retušovať. Snáď to včas zastavíme. (29.12.2020)

Chytrý Werichův humor povýšili scenárista Zdeněk Svěrák a režisér Oldřich Lipský na pohádkovou komedii, která patří k naprosté klasice u nás populárního žánru. Samozřejmě za to velkou měrou vděčí i úžasné herecké sestavě a hudbě (ostatně ústřední píseň filmu už si žije vlastním životem). Bavit se u ní dá stejně dobře po miliónté páté jako po miliónté šesté. (30.12.2019)

My, lidé, jsme prostě mr.ky. Nechť se slunko usmívá, ať si bouře zuří, vždy se najde důvod, proč ze.ereme každičkou dobrou myšlenku, se kterou kdy kdo přišel. Vím to. Po léta. Kok.t si kvůli tomu již nervu, okorávám. Přesto nemiluji tak mravně naučnou pohádku, jako jsou Veteráni. Protože na daný fakt upozorňuje trefně a s až nečekanou razancí. Mám k ní stejný poměr, jako ku Hoří, má panenko. Vynikající film, vtipu až po p.del, ale ta hořkost ve mně přetrvá déle, než jakýkoliv povznášející pocit, z humorných eskapád hrdinů vzešlý. Jsem prostě cíťa, do p.če. Mou dnešní autocenzuru račte omluvit, jsou svátky míru a pokoje a jen sám pánBú ví, kolik mých dětí by to zde mohlo čísti... (24.12.2014)

Pohádka k níž mám poněkud zvláštní vztah. Mám rád humor Jana Wericha i Zdeňka Svěráka, mám rád Hrušínského, Čepka, Somra, Satinského i Lasicu, mám rád pohádky, mám rád spoustu scén téhle svérázné pohádky, ale nemůžu si pomoci, jako celek mi nějak nikdy moc nesedla. Když se k ní nachomýtnu, podívám se (jako teď), pobavím se (jako teď), ale že bych měl někdy chuť jít a pustit si ji sám od sebe, to se mi zatím nestalo. (02.11.2011)