„Marečku, podejte mi pero!“

Dívat už se na to nemůžu (přinejmenším v příštím čtvrtstoletí), ale otravnou obehraností filmu se nic nemění na faktu, že mě jako dospělou rozesmál podstatně víc než v dětských letech. Skvělá komedie plná zlidovělých hlášek, skvost české kinematografie. Nicméně: koho to má ještě bavit? Vždyť to celý národ zná zpaměti :-/. 91% (07.09.2010)

Dalsi z Lipskyho perfektnich komedii, tentokrat se navic mohl oprit o skvelej scenar Sveraka a Smoljaka. Plati tu vlastne to samy, co u dalsich Lipskyho filmu, takze skvelej pribeh, perfektni hlasky a suprovy herci, ze kterejch nejvic potesi Frantisek Kovarik, ten je naprosto genialni. Zkratka film, na kterej se da divat porad. (11.09.2007)

Geniální, perfektně napsaná a zahraná klasika. Mnoho vět a hlášek zlidovělo. Inteligentní humor. Nedá mi to, abych se tady nevyjádřil k našemu všeználkovi, "slavnému a respektovanému" klimatologovi na Hradě, který opravdu, ale opravdu tento film nepochopil. Je s podivem, že tento vrtošivý stařík, jedoucí vždy na vlně českého maloměšťáckého populismu, se nepřipojil k většině, kterým se tento film líbí - viz TOP žebříček. Ale co čekat od turisty, jež si při pochodu Praha - Prčice (neměl tam zůstat?) nevšiml zničené přírody... (01.08.2005)

„Dej mu polívku. Víc si nezaslouží.“ Tu je snáď 100 geniálnych hlášok. Ak ich nie 100, tak ani jedna. Tony kultových hlášok („Střetneme se na cintoríne“) a dialógov ("Hliník!“ - „Hliník se odstěhoval do Humpolce.“ – „Ale to mě nezajíma, píšu mu nepřítomen.“), nezabudnuteľné nápady (Mlhovi pardon Plhovi rodičia), špičkové herecké výkony, ktoré však napriek istej karikatúre neprestali byť uveriteľnými ľuďmi (vtierka Hujer, dvojka Šlajs a Tuček, češtinár Hrbolek). Absolútne zaslúžená klasika televíznych obrazoviek, ktorá vždy zlepší náladu. Smoljak so Svěrákom bodujú. A skvelá Iva Janžurová k tomu: "Dobrý večer!" - "Večer." (01.01.2005)

Není velkých a malých témat, jsou jen velcí a malí tvůrci, chtělo by se s nadsázkou zvolat při zhlížení klasické české veselohry, kterou také začala pronikat neopakovatelná poetika Cirmanů do naší národní kinematografie. Skeče a někdy i tříšť skečů, jak lze také charakterizovat tento kabaretizující přístup, tu tvoří přirozenou součást syžetu a zdánlivě diletantní cimrmanovské herectví Lipského režie organicky skládá s tím "kukátkovým" těch ostatních. Co divadla rozlučuje, to film spojuje - i tak lze charakterizovat Lipského úspěch. Přispívá k němu i to, že základem řetězu veseloherních scén je "vážné" - lépe by bylo říci věcné - téma. Dálkové studium pokročilejší střední generace se ukazuje jako zvlášť inspirativní. Podařilo-li se zvládnout tuto výchozí výzvu, přímo řetězce zlidovělých výroků a nezapomínaných scén, provázené výbuchy spontánního smíchu, připadají jako přirozené a jaksi spontánní vyznění toho všeho. Tato zdánlivá lehkost je neklamným znakem každého velkého umění. V tomto případě umění, které je jedním z vrcholů našeho hraného filmu vůbec, napříč jeho stoletou historií. (30.12.2007)