„Marečku, podejte mi pero!“

Režisér Lipský uměl k filmům přistupovat opravdu filmově. Vybral si přesné herce a točil podle kvalitního scénáře značky Svěrák & Smoljak, ve kterém je nepřekonatelné množství nesmrtelných hlášek. Za povšimnutí také stojí hravá hudba Svatopluka Havelky. Sovák jako představitel a vzdor pracující inteligence z duše nenáviděl navštěvovat večerní školu a po večerech se musel šrotit básně o jakýchsi Hrdobcích, co ani zdaleka nejsou brouky valící si kouli z trusu, nebo se synem doučovat matematiku, ve které plaval, nebo ještě lépe, se v ní topil. Přitom je mírně zarážející, že většina přestárlých "žáků" tolerovala poměrně nadřazený přístup mladšího učitelského sboru, který byl tady použit jako symbol autoritativní moci. Tenhle film dal českému divákovi postavy, jako Je učitel v důchodu Hrbolek, věčně opožděný Plha, patolízalský Hujer a nepřítomný Hliník, co se odstěhoval do Humpolce. Zvláštní, že tenhle film bolševik toleroval. Nelze si totiž nepovšimnout, jak film pohlíží na dělnickou třídu a na pracující inteligenci. A to film zrovna vznikl v době, kdy bylo lepší se k problémům nevyjadřovat. Tenhle film šel na to chytře a s chytrým humorem. 80% (02.01.2011)

Především svou poctivostí převyšuje Lipského komedie o studentech večerní školy naprostou většinu soudobých snímků, které se různou měrou přizpůsobily normalizační bezbarvosti a mnohdy jen film imitovaly. Již originální kompozice humorných interakcí, prokreslených důvtipnými detaily, a nedějových sekvencí, jakoby vystřižených z grotesky, (které korunuje fantaskní epilog z „plně automatizované“ fabriky) jitří divákovu pozornost a nenechává jej, aby uvykl nastavenému tempu. A ani po letech neodpuzuje civilní rámec, který oba scénáristé dekonstruovali s břitkou satiričností, aniž by se uchýlili k hyperbolám a stylovým deformitám: svůj díl dostává především fráze bující v řeči funkcionářů, ale i teatrální projevy v intimní komunikaci nezůstávají zkrátka. Zato školní svět vykoupil tento film z jeho nesnesitelné reality: naprostá většina scén zesílila intimitu zdejších interiérů – tma za okny a teplým světlem zalité učebny a chodby navozují dojem znovunalezeného dětství s jeho veskrze pozitivními momenty. Netřeba pochybovat o hlavních motivací tohoto nostalgického gesta: pramení z okamžiku návratu, který v staronových studentech obnovuje jejich dávné žákovské návyky, což se pochopitelně stává živým zdrojem čerstvé komiky. (22.02.2024)

Jedna z nejlepších komedií, které se kdy urodili v rukou Svěráka a Smoljaka, i když fakt je, že každý film, který v jejich rukou vznikl, pokaždé stál za to. Nasmál jsem se, bavil se, pokaždé když jsem tento film viděl, a nic na tom nemění ten fakt, že když se na to podívám znova, opět se budu bavit a opět stejně jako dřív. Není, co bych tomuhle filmu vytkl. Když se stará garda vrací do školy, je to trochu nadsázka, ale s tím Svěrák se Smojlakem nemá nejmenší problém, a proto také nechali vzniknout parádním hláškám, kterým se pokaždé zasměju s radostí, a které často slýchávám kdekoliv a kdykoliv. Tento film u nás prostě zlidověl a tak to taky zůstane. Minimálně u mě rozhodně. (12.02.2005)

Cestu do hlbín duše obstarožného školákov v roku 1976 realizoval Oldřich Lipský podľa neskutočného scenára Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Stará dobrá klasika, snáď najlepšia komédia sedemdesiatych rokov. Nezabudnuteľné hlášky, výborné herecké obsadenie. Je až na počudovanie, že do toho išiel aj František Kovářík, rolou starého profesora. Keď som pozeral na jeho vek, nezostáva, než mu vystrúhať poklonu. Ten film je večný! (09.12.2012)

Takhle má vypadat správná komedie!Dvojice Svěrák/Smoljak tímto scénářem vytvořila svoji pravděpodobně největší klasiku a skvělým způsobem jim v tom pomáhá Václav Lohniský.Neznám nikoho,kdo by nevěděl,kdo je Hujer.Existuje mnoho filmů,které jsou v průběhu roku několikrát reprízovány,a proto jsem některé už dlouho neviděl,protože mě odrazují svou neustálou přítomností,ale Marečka si nenechám ujít.Na tomto snímku nedokážu najít žádný zápor. (26.06.2016)