Dubček
Dubček
Réžia:
Laco HalamaKamera:
Peter KelíšekHudba:
Ľubica ČekovskáHrajú:
Adrian Jastraban, Jiří Zapletal, Vladimír Hrabal, Táňa Radeva, Jakub Jánošík, Peter Trník, Radoslav Šopík, Stano Král, Zdeněk Bureš, Alexandr Loginov (viac)Obsahy(1)
Trvalo to krátko. Eufória z pocitu slobody, viera, že sa napravia chyby minulosti, presvedčenie, že sa Československo zmení na demokratickú krajinu a ľudia budú slobodní. Na čele mnohých významných spoločenských zmien stál koncom 60-tych rokov Alexander Dubček. Charizmatický štátnik s dobráckym úsmevom, ktorý vzbudzoval v ľuďoch nádej, že začnú konečne slobodne dýchať. Lenže to, čo Dubček mienil, Brežnev rýchlo zmenil. 21. augusta 1968 vtrhli do Československa vojská piatich armád Varšavskej zmluvy a demokratizačný proces v našej krajine definitívne pochovali. Takto sa začína historicky prvý hraný film o veľkom mužovi československých i slovenských dejín Alexandrovi Dubčekovi. Rozprávačom tohto príbehu je sám Dubček – teda fiction línia je obrazom jeho subjektívneho spomínania, jeho interpretácie historických udalostí roku 1968. Druhá paralelná línia, takisto fiction, sa odohráva v polovici sedemdesiatych rokov. Ide vlastne iba o jeden deň, počas ktorého sa nášmu hrdinovi vynárajú v mysli viac menej dramatické retrospektívy z roku 1968 a ktorý opisuje jeho spoločenské poníženie. Táto línia by mala ťažiskovo zobrazovať jeho život v spoločenskej izolácii, atmosféru špehovania a netolerancie, čo vytvára najostrejší kontrast k línii rozprávania z roku 1968. Tretia línia je non fiction, ilustratívna, vysvetľujúca a, povedzme, dokumentárna, v ktorej sa používajú archívne materiály, čo sú nevyhnutným žánrovým doplnkom dokudrámy, ale aj nevyhnutnou informačnou pomôckou... Ambíciou tvorcov je, aby sa prelínaním týchto troch línií docielila nielen originálnosť, ale aj dramatický oblúk, ktorý bude presvedčivý, a najmä vo fiction sekvenciách divácky príťažlivý. Film o Alexandrovi Dubčekovi je náročný historický videofilm, realizovaný filmovou technológiou a zámerom režiséra je v spolupráci s dramaturgiou a najbližšími spolupracovníkmi vytvoriť dielo, ktoré túto historickú osobnosť priblíži hodnoverným, uveriteľným spôsobom. Bez jej idealizovania, bez heroizovania, ale v ľudsky presvedčivom portréte človeka, ktorý veril v možnosť demokratizácie totalitného režimu, a tak ho nevyhnutne musel stretnúť osud Ikara svojej doby. (RTVS)
(viac)Recenzie (139)
Televizní film se všemi klady a zápory, přesto dík slovenské televizi za vznik filmu a České televizi za spolufinancování. Mezi hlavní zápory patří samozřejmě lacinost: nejvíc je to vidět v momentech, kdy před plénem ÚV demonstrují obyčejní lidé - a při detailnějším záběru jich je asi pět. Ale to k televizním filmům tak nějak patří. Osobně mám daleko raději zpracování srpnových událostí ze Sedláčkova Českého století, které se vykašlalo na "prosté lidi" a rodiny funkcionářů a šlo jen po nejvyšších politicích. Tím Sedláček vytvořil strhující drama, ke kterému bylo našlápnuto i zde - ale právě prostřihy na Dubčekovu rodinu děj zdržují. Naopak na rozdíl od ostatních komentujících chválím chytře provedené přechody mezi dokumentárními záběry skutečných událostí a hraným filmem, vůbec mě nerušily, naopak se sem dost hodily. Po stránce obsazení je nutno pochválit casting - Adrian Jastraban do role (pro mě hodně nečekaně) perfektně sedl. Vlastně všechny role byly obsazeny možná méně výrazně než v Českém století (s výjimkou Jiřího Zapletala, co si zopakoval roli Josefa Smrkovského) - mluvím hlavně o Černíkovi, Krieglovi, Mlynářovi, Svobodovi, ale i Bilakovi nebo Brežněvovi -, ale zase o to věrněji směrem k předobrazům. S jedinou výjimkou: zobrazení Husáka mi tu fakt nesedělo. A tedy nejsem historik, nechci se v tom rýpat, ale co jsem tak četl, Husák byl spíš kdysi kamarád s Krieglem, ne s Dubčekem... Ale to je detail a autorská licence si může dovolit ledacos. Výš nehodnotím, něco přes 60 procent film realisticky oceňuje, a hlavně: já nějak nejsem moc nadšenej z "reformovaných komunistů". Nic takovýho neexistuje. Jak říká staré úsloví, jedinej dobrej komunista je mrtvej komunista. A lidská tvář v socialismu neexistuje. ()
Halamov film sa nikdy nemal dostať do kín ( vyžiadali si to kinári ), je to náučná doku-dráma vhodná na televíznu obrazovku. Síce zručne, ale komorným spôsobom vykreslené udalosti okolo 21. augusta 1968 si pomáhajú rozprávaním samotnej hlavnej postavy, ktorá si na ne spomína počas osudnej cesty autom 1. septembra 1992. Film sa nesnaží priniesť niečo nové, len rekapituluje známe udalosti. Herecké obsadenie však potešilo. ()
Tyhle "filmy" těžko hodnotit. Aby to byl film, musel by mít nějaký dramatický oblouk, musel by vypíchnout jednu věc a tu představit pořádně dramaticky podle všech aristotelovských zásad. Muselo by se hodně vyprávět obrazem a bez vnitřních monologů. Volbou žánru hraného dokumentu by se tomu dalo vyhnout, ale zase to bude působit jako oživlé figurky v muzeu, které oddeklamují svoje moudra, a zase se vrátí na své stání. A pak zde mámě zaměření. Co chci snímkem říct? Má jít o představení člověka se všemi jeho klady a zápory, jako to učinil Jirka Strach u Operace Silver-A? Nebo vytvoříme další svatý mýtus, neživotný obrázek z učebnic bez chuti a vůně, který ale bude splňovat ideologické požadavky? Ano, vytvořit reálný obraz, nebo agitku? Tenhle "film" si bere ode všeho něco - z Dubčeka dělá svatý obrázek, ze Sovětů zlé bu bu bu strašáky (všichni jsou zlí), ale zase některé lidi vystihuje poměrně životně. Dost dobrá je kamera, která se statické povídání snažila nějak oživit, výprava a kulisy rovněž stojí za to. Ale celkově je to patetické povídání o ničem, bez důrazu na tu sílu dramatického prvku. ()
Podobně jako v Českém století i tady jde o mluvící hlavy, ale dramatizace srpnových událostí je tady mnohem povedenější a hlavně emotivnější. Stran Dubčeka se film nevyhnul jisté idealizaci, ale z mého pohledu to na výsledný dojem a historickou věrohodnost nemělo vliv. Adriana Jastrabana jsem si v této roli nedovedl moc představit, ale výsledek mě mile překvapil, takže ani tady jsem neměl problém. Nejsem si sice jist, jestli by se o komunistech měly točit oslavné příběhy, protože i přesto, že dubčekovci chtěli reformy, byli to i oni, kdo se podílel na utužování režimu, ale pokud tohle pominu, jsem spokojen. 80% ()
Tomuto filmu verím veľmi málo. Premiešali reči a udalosti, ktoré sa zrejme nikdy nestali s reálnymi udalosťami. Omnoho viac mi dali dokumenty. Tu sa ani herci nepodobali skutočným osobám tej doby a tá emočná linka si ma vôbec nezískala. Veľké sklamanie tento film, najmä ak išlo o tak významnú osobu dejín. Už zhruba v polovici filmu som toho mal plné zuby. ()
Dubček je jenom o zmatených časových skocích a skákání z místa na místo. Nemá žádnou vypravěcí kontinuitu. Šance se něco dozvědět je tím pádem nulová. A přitom by se z rozhodování o podpisu Moskevských protokolů dalo natočit tak dobré konverzační drama à la Dvanáct rozhněvaných můžu. I tady je to možná chvíli vidět. Ale pak zase příjde nějaký zmatený střih a je po všem. Obrovská škoda. ()
Asi jsem sledovala film očima dnešního diváka, protože mi přišel takový moc utahaný a až příliš polopaticky vysvětlující a dovysvětlující. Naotočený pro někoho, kdo o tehdejší situaci nemá tušení a není tím absolutně zasažený. Mohl by být vhodný do hodin dějepisu. Novodobé dějiny je potřeba neustále připomínat, aby se už nikdy nic takového nestalo. Lidi rádi zapomínají a mladá generace za chvilku nemusí mít šajn o tom,co se tady dělo a že mohlo dojít k občanské válce. Alenadr Dubček mi přišel hrozně naivní, asi opravdu chtěl změnu k lepšímu a chtěl přispět k rozkvětu naší země, ale bohužel naše malá země měla velmi strategickou polohu. Sověti neměli rádi, když se jejich satelity stavěly na zadní. Neuškodilo by, kdyby se média taky věnovala Františku Kriegelovi. Ten si svou tvář zachoval, přestože musel vědět, že by mohl velmi špatně skončit. S dobovými prostřihy jsem neměla problém, umocňovalo nebo zprostředkovávalo to atmosféru, kde se vlastně nacházíme a co se děje. ()
Veliké zklamání! Takové pro naši zemi zásadní historické okamžiky a tak diletantsky natočené. Není to moc věrohodné, navíc to působí laciným a amatérským dojmem. Spousta odfláknutých scén zbytečně napasovaných do celkového vyprávění. Tahle látka by slušela v rukou nějakého schopného a osvědčeného režiséra, které by do toho dal aspoň trochu své invence a nasazení. Tohle je bída a prezentovat se s tím ve světě je spíš ostuda. Hudba mě připadla občas jak od Thomase Newmana nebo vykradená jinde, paradoxně byla ale na filmu tím nejlepším. ()
Spíš dokudrama než film, ale o dokumentární věrnosti by se dalo, jak říkával Čapek, s úspěchem pochybovat. 1) Dialogy ze srpna 68 jsou očividně převzaty z Mlynářových pamětí Mráz přichází z Kremlu. 2) Když se dnes podívám na dobové filmové týdeníky a přečtu si tehdejší noviny, připadá mi, že sovětský zásah byl nevyhnutelný. SSSR nemohl nechat jít Československo svou cestou, protože by to během nejbližších let rozklížilo celou socialistickou soustavu. Nebylo náhodou, že nejvíce pro zásah horovali představitelé NDR a Polska. Že to neviděla veřejnost lze pochopit. Ale zaslepenost nejvyšších politiků omluvit nelze. 3) Výstižný koment: Marigold**, Aky***. ()
V dejinách radšej spomíname, alebo sa učíme o sviečkovej manifestácii a štrngajúcich kľúčoch... konečne sa niekto rozhodol vrátiť sa v histórii ešte o kúsok ďalej, k udalostiam ktoré boli nemenej významné. Mám trochu problém oddeliť moju vďačnosť a uznanie, že tento film vôbec vznikol a jeho samotné spracovanie - pretože, bohužiaľ, rozhodne nie sú na jednej úrovni. Halama zvolil veľmi zaujímavý, neopozeraný strih: prelínanie hraných scén s archívnymi zábermi funguje vrámci lepšej predstavivosti na jednotku. No dokumentárny nádych sa zároveň bije s komorným poňatím, obzvlášť v druhej polovici, kedy sa celá pozornosť upriami na Dubčekovo rozhodovanie. Nehovoriac o niekoľko ťažko premárnených šancí na vytvorenie hutnej, ťaživej atmosféry. Momenty, kedy boli využité, patria k tomu najlepšiemu z filmu. A čo si vážim ešte viac, je pozornosť, ktorú tvorcovia venovali Kriegelovi, pretože to je podľa dostupných informácii hrdina v Dubčekovom tieni... No nemôžem prehliadnuť, že sa táto téma nedala spraviť oveľa údernejšie a emotívnejšie. Škoda, rovnako ako to, že sa nás v kine stretlo asi 15 a z toho bola väčšina pamätníci doby, nie ich potomkovia. PS: ...ja si to jednoducho neodpustím, pani Radeva s jej (ne)herectvom by mala zostať pri Ordinácii v ružovej záhrade, tým duplom, že už sa tento seriál nevysiela... ()
Snímek se více soustředí na postavu Dubčeka, ale vyznívá pořád víceméně jen jako dvojče jedné z epizod Českého století. (1 246.) ()
Určite nehodnotím filmy tak prísne a prekvapilo ma, že tento film má také slabé hodnotenie. Samozrejme pre slovenské filmy mám slabosť. Oceňujem skvelé herecké výkony a aj masky no veľmi sa mi páčil aj prestrih, v ktorom ukazovali archívne zábery versus hrané zábery dokopy. Príjemne ma prekvapilo, ako to bolo všetko zvládnuté do detailov. Veľmi zaujímavý film od začiatku do konca. ()
Jastraban v roli Dubčeka hraje jak může,ale podle mě to nestačí.Chvílema strnulej,slovenština slabá.Film dá vzpomenout ,proč tak moc nemám rád Rusko,potažmo Sovětskej svaz.Ale to je asi tak všechno,co mi ten film řekne.Jen odřenej průměr.50%. ()
Po pečlivém zvažování jsem dal nižší hodnocení. Z mého pohledu jde dost o zklamání. Celý film je takový mdlý, je postaven na jednáních v Moskvě. A něco takového jsme už viděli v Českém století. Dále je nám ukazována zvláštní kombinace nových a dobových záběrů. Z nich je dost patrně, že je velká nevyváženost herců. Na jedné straně se řada lidí povedla. Dubček, Smrkovský nebo Černík. Na druhé člověk musí přemýšlet, koho vidí. Je to Brežněv? Svoboda? Husák? Jakoby to byl úplně někdo jiný. ()
Film je komorný a depresívny. Mráz mi behal po chrbte, aké to muselo byť ťažké podpísať tu posratú zmluvu. Dúfam, že by som bol taký odvážny, že by som nepodpísal, ale kto vie ako by som sa zachoval v kritickej chvíľy. Tento film by mali púšťať na hodine dejepisu. 6/10 ()
Namet je bezesporu zajimavy, zpracovani je ale hodne televizni, vyprava lacina, herecke vykony nepresvedcive, slaba atmosfera. Divat se na to da, je to vsak nudne pokoukani. Sotva prumerne, ale za zanr a podporu slovenske kinematografie necham treti hvezdicku.-). ()
Nevím jak moc odpovídá realitě, ale povedené... ()
Dubček jede na vlně vzpomínek na 50 let starou invazi údajně spojeneckých vojsk. Bohužel skutečnost byla daleko hrůznější a zatímco u některých dobových dokumentů, fotografií anebo vzpomínek pamětníků se mi otvírá kudla v kapse, i když ji tam nenosím, při sledování poměrně nudného Dubčeka se mi nevztyčil ani jeden chlup. ()
Byl jsem naměkko... ()
„Verit a důfat je lúdské, ludské a naivné…“ Asi by bylo trošku naivní očekávat od tohoto filmu nějaké plnokrevné životopisné drama, z něhož bychom se o životě Alexandra Dubčeka dozvěděli trošku víc než jen to, jaká byla jeho role v období Pražského jara a především pak těsně po okupaci Československa v srpnu 1968. Třeba by bylo zajímavé vidět Dubčeka v okamžiku, kdy v roce 1969 podepisuje coby předseda Národního shromáždění tzv. pendrekové zákony. Přesto oceňuji to, že je film postaven na věrném popisu historických faktů, o čemž svědčí i použití některých doslovných dialogů nejen Alexandra Dubčeka, ale i Ludvíka Svobody či Gustava Husáka. Osobně se mi též líbilo, jak film místy (zejména při projevech samotného Dubčeka) přechází z podoby hraného filmu do podoby dokumentu a divák tak může naslouchat autentickému Dubčekovu hlasu. Co mě překvapilo a rád bych si ověřit, zda to aspoň trošku odpovídá realitě, byla scéna z veřejné plovárny, kde měl Dubček coby 1. tajemník strany skákat ze skokanského můstku do bazénu. Motiv plovoucího či topícího se Dubčeka je posléze ve filmu párkrát použit a tento osobitý filmařský motiv mě přišel vcelku zajímavý. Dubček se v tom období po okupaci od Sovětů skutečně musel cítit totálně ztracený a mohl prožívat pocity nepodobné tomu, když se někdo topí. V jistých chvílích mi přišlo, že se film snaží Dubčeka ukázat jako vcelku odvážného člověka, který dlouho vzdoruje tomu daný protokol (diktát Moskvy) podepsat a říkal jsem si, co by se asi stalo, kdyby přeci jen dokázal dále vzdorovat (jako nakonec František Kriegl). Možná by se po roce 89 nestal jen „talismanem, kterým se chtějí lidé pochválit“. Možná by se z něj nestala jen „pomlčka mezi dvěma epochami“. Ale on podepsal a ustoupil, čímž se z něj postupně stala v zásadě tragická postava našich novodobých ději. Tragická i způsobem svého skonu, což autoři snímku vcelku dobře vystihli tím celkovým zarámováním filmu (patrně) poslední a tragické Dubčekovi cesty autem po dálnici z Bratislavy do Prahy v roce 1992. ()
Súvisiace novinky
20. Kino na hranici má ve znaku hvězdy
Jubilejní dvacátý ročník mezinárodní filmové přehlídky Kino na hranici, která se pravidelně koná v Českém Těšíně a polském Cieszynie, se blíží. Letos se uskuteční od 27. dubna do 3. května 2018.… (viac)