Cobra Kai

Co je pro mě nejvíce s podivem je fakt, že si původního Karate Kida vlastně ani nepamatuji, natož abych byl fanouškem. Tento sequel mě však přesto naprosto dostal a považuji ho za jeden z nejlepších seriálů poslední doby, kde i neznalost původního díla vůbec nevadí. Málokterému dílu se podaří perfektně vybalancovat a vytěžit jak sentiment osmdesátek, tak moderní prvky současných seriálů. Snažil jsem se přijít na to, proč se mi seriál tak líbí, potažmo proč je tak dobrý: nostalgie samotná již dnes nestačí. Tvůrci však prozíravě, ba moudře začlenili několik stěžejních prvků. Zaprvé, zaměřili se rovnoměrně jak na starou generaci tak na nově příchozí, čímž efektivně přilákali v podstatě všechny majoritní divácké skupiny. Dále tu zafungoval humor, který se nebojí si dělat srandu z originálu i z dnešní, někdy dusivé, politické korektnosti (zvlášť z pohledu postav starší generace). Karate jako takové doznalo zlepšení, i když bitky ála Daredevil nečekejte. Mistrovský tah však byl zaměřit se tentokrát na Johnnyho (William Zabku) jako nového protagonistu. Má jednoznačně největší charisma i herecké vlohy (zvlášť očima hraje výborně) a svoji roli ztrápeného senseie zvládá s bravurou. Vlastně celý cast je na jedničku, navrátivší se oduševnělý Macchio má také své kouzlo a mladá garda má talent. Když si Johnny v prvním díle poprvé nandal černou čelenku a zaujmul bojovou pozici, načež se objevilo stylové logo Cobra Kai, zažil jsem cosi podobného nirváně. (29.09.2020)

Jsem teprve na zacatku, ale ten hype okolo nelhal: nenapada me moc moznosti, jak jinak a lip dneska dustojne, ale pritom zabavne navazat na celou serii filmu Karate Kid a soucasne zachovat jeji originalni poetiku, vcetne tech roztomilych klise. Tady jste hned jako doma, at uz jste teenager (otestovano na vlastnich detech, ktere se samy pridaly ke sledovani, reagovaly otazkama a na chvili odlozily mobily), nebo rodic - boomer, u kteryho se nostalgie a vzpominky misi s pochopenim pro soucasne osudy i myslenkovy pochody hlavnich hrdinu - ty jsou sice ukazany polopate, ale s ironii, jez odkazuje uplne presne na neuralgicky body nejen samotnyho Karate Kid, nybrz cele spolecne generacni zkusenosti konce 80. a zacatku 90. let. (30.08.2020)

„Dospělí chlapi se budou házet do bazénu!“ Nostalgie, 80. léta, limonádové trable, lehce umělé konflikty a rivalita. A staré dobré karate. První chlastá, čumí na staré fláky, žije sám a čistí septiky, druhému se daří v podnikání, má milující rodinu, je samý úsměv, vzor poctivosti. Johnny Lawrence a Daniel LaRusso. Když prvnímu jmenovanému nabourají milovaného Pontiaca, odchází z opravny s bonsají. Od kohopak ji asi dostal? Je úžasné vidět, jak tvůrci vzali z úvodní trilogie jen to smysluplné (staré dobré karate, slušně uchopené postavy) a obalili to dalšími nosnými prvky (včetně humoru) pro svoje mnohem bohatší vyprávění. Tohle dvacetiletí diváci nemůžou absolutně pobírat. Zázraky se dějí. Úsměvných až zoufalých snah o oživení dávno mrtvých kultů už tady nemálo bylo, tentokrát to vyšlo. Zaslouženě. Laťka zůstává vysoko, potěší i jedince, kteří nemají až tak vřelý vztah k původní filmové trilogii (ale samozřejmě je éra 80. let neminula). Já třeba ulítával spíš na prvním Karate tiger, kdy jsem si finální souboj s Kurtem McKinneym a šklebícím se belgickým Rusem Jean-Claudem přehrával několikrát za sebou. Jednotlivé série si drží kvalitu, ač samozřejmě rivalita mezi Johnnym a Dannym místy mírně nabírá na umělosti. Scénáristé holt hodně chtějí, aby se přiostřilo. Rovněž místy mnohé natahují a ve výsledku se toho v daný díl až tolik nestane. Občas se to zbytečně zavrtává do rodinného melodramatu. I vztahové peripetie jsou poměrně mdlé. Každopádně když to dějově vázne, každá epizoda nabídne pár vtipů, kdy mnohé z nich opravdu fungují. Prostě se sešel tým lidí, kteří nad výsledkem přemýšlejí a rozumějí oběma dobám. A hlavně nás vracejí do té, kterou jsme měli tak rádi. Je rovněž s podivem, že ústřední dvojka (Ralph Macchio a William Zabka) roky sbírala jen filmové drobky a pak přikluše s něčím, v čem funguje naprosto přirozeně. Paráda. „Nevymřelo karate v osmdesátkách?“ LEDEN 2022: Čtvrtá řada měla přijít s něčím novým, ale to se úplně nepovedlo. Sice hlásíme další velký návrat, Terry Silver, padouch z Karate Kid 3, ale najednou jsme v půlce série a uvědomíme si, že sledujeme prakticky to samé, občas přijde mrak, pak zase vysvitne slunce, vývoj postav i děje je víceméně nijaký. Scenáristické protahování rivality mezi ústřední dvojkou bylo až úsměvné. (22.09.2021)

Asi ma nakazila kanadská skupina The Weeknd, ale poslednou dobou na mňa funguje všetko, čo má retro nádych 80. a 90 rokov... Cobra Kai je skvelá oddychovka, ktorá sa chvála bohu nebere vážne, a celú dobu balancuje medzi chcenou patetickosťou a ľahkým humorom - a ide mu to výborne. Bavil som sa aj napriek tomu, že pôvodné filmy som nevidel. A možno tak lepšie :D (19.02.2022)

První série hodně překvapila. Způsob jakým tvůrci pracují s původními charaktery je naprosto bezprecedentní. Jednoduchý příběh původního filmu, kde byla hranice mezi dobrem a zlem zcela jasná, je převrácen naruby nahlížením dané situace z pohledu všech zúčastněných. A je to napínavé, vtipné a dojemné zároveň. Přitom to není žádné "umění" - teenagerská lovestory je plná klišé, a celé to působí trochu nízkonákladově. Ale to je úplně jedno, protože manipulace s emocemi je tu tak chytrá, že se při finální bitvě na konci druhé série všechno zúročí, a ten rok čekání na další sérii bude hodně dlouhý... (a ještě bych podotkl, že zatímco v první sezóně působily souboje celkem legračně - choreografií i střihem, tak ve druhé je to zcela jinde - nekompromisní, tvrdé, měřítkem až nerealistické...). (01.06.2019)