Sherlock Holmes: Pyramída hrôzy

Nemám žádné zkušenosti s filmovými (nebo knižními) dobrodružstvími Sherlocka Holmese, takže jsem nemusel řešit žádné vrtání do (vlastně neexistující) předlohy. Ze začátku se mi to celkem líbilo, byla tam slušně vystavěná tajemná atmosféra, postavy ušly a hlavně mě překvapila kvalita triků, které byly udělány opravdu dobře (zvláště s ohledem na rok výroby). Ale pak to více a více sklouzávalo do jakési průměrné (půjčím si Kulmonův výraz) fantasmagorie, tak akorát pro děti, která šla už dost mimo mě (nemluvě o trapném konci). (29.03.2011)

Jsem moc rád, že ani po letech to neztratilo nic ze svého kouzla. A protože jsem mezitím přečetl všechny Doylovy příběhy se Sherlockem Holmesem, bavilo mě, jak tvůrci do filmu kladou jednotlivé odkazy na příští, dospělé atributy Sherlocka i Watsona, a mrzelo mě, že nejspíš, aby se dostálo tomu, proč Sherlock neměl rád ženy, dojde k tomu, k čemu nakonec došlo. Potěšil mne i dodatek po závěrečných titulcích, tomuhle říkám správná "konspirace", ne jako nedávno mnou viděný ten ubohý pokus o konspiraci se smrtí Pattona (Brass Target). Ty halucinační scény jsou stále dokonalé, ty jsem si pamatoval nejvíc, pyramida mne oproti vzpomínkám trošičku zklamala, ale nijak významně. Mimochodem, Anthony Higgins mi chvílemi připomínal Hugh Jackmana, ale ten měl v roce vzniku filmu nějakých 16-17 let. Trochu jsem se zpočátku ošíval u těch ateliérových ulic s umělým sněhem, ale příběh mne opět dokázal vtáhnout a napnout tak, že mi to přišlo jedno. Škoda, že podobných dobrodružných a podobně promakaných filmů moc není. (24.10.2020)

Popravdě řečeno, tenhle mladý Sherlock Holmes nemá s klasickým Sherlockem Holmesem, tak jak ho známe z knih Sira Arthura Conana Doylea, tedy se Sherlockem v nejlepších letech, téměř nic společného... A možná to tkví v tvůrcích - film produkoval Steven Spielberg, scénář napsal Chris Columbus, který o mnoho let později režíroval první dva z příběhů Harryho Pottera, jenž má také s mladým Sherlockem Holmesem společného více, než by se na první pohled mohlo zdát - mimo věku (a směřování ke stejnému cílovému divákovi) také atmosféru viktoriánské Anglie 19. století, přesahy do mysteriózna a fantasy, spíše dětské (respektive chlapecké) pojetí dobrodružného prožitku (různé ty létající stroje, atraktivní celoškolní hry, navíc svět pyramid a orientu a tajných bratrstev...), usazení do klasického anglického internátního ústavu nebo hlavní záporná postava a její napojení do struktury příběhu. Úsměvné (a Spielbergovsky typické) jsou drobné detaily ze Sherlockovské ikonografie a jejich postupné a zdánlivě nahodilé zjevování se v chronologii snímku (které je samozřejmě završené v závěru scénou, kdy Sherlock byl již ,,zrozen" seskupením všech jeho nezbytných propriet). Každopádně tenhle film velezkušeného amerického režiséra Barryho Levinsona ocení spíše mladší a dětský divák, pro dospělého je zápletka lehce odhadnutelná a celý příběh příliš průhledný... Podobné filmy: Harry Potter a Kámen mudrců, Harry Potter a tajemná komnata (31.03.2009)

V hlavních rolích zapomenutí herci, možná právem. Mladý Holmes i Watson byli asi největší, anóbrž téměř jedinou, slabinou jinak zdařilé staromilské pohádky pro odrostlejší mláďata. Způsob jejich herectví zdál se mi chvílemi velmi nepříjemným a Watsona bych několikrát s chutí zardousil. Zejména on byl totiž zřejmě nucen ( režisér, scénář a určitě i velký Štefan) držet se své předlohy natolik věrně, až mu mnohdy místo přirozeného výrazu vyšla jen grimasa ne nesrovnatelná s Jimem Careym v jeho "nejlepších kusech". Holmes byl naopak natolik strnulý, že jsem mu tu paralýzu lícních svalů uvěřil, a to i ve chvílích, kdy nám příběh nahrál údajně jediné dva okamžiky v životě velkého detektiva, v nichž se mu tvář orosila skromnými potůčky slz. Nicméně za nostalgii jak sviň, ještě jsem si připomněl svůj prvotní strach v kině při scéně s obživlým kuřetem, a taky za decentní poctu autorovi největšího feriny všech dob, čtyři vykutálené! (31.08.2017)

Harry Potter. Bez kouzel a bez košťat. Holmes určitě v mnohém inspiroval J. K. Rowlingovou při psaní o našem slavném čaroději. Vždyť i Watson připomíná malého, i když buclatějšího, Radcliffa. Ale zpět k Holmesovi. Příběh je napínavý i když trošku předvídatelný a nedovolí vám vydechnout. Trikové scény od ILM jsou na velice vysoké úrovní (první kompletně digitálně vytvořená postava skleněného rytíře) a halucinogení scény dodnes budí respekt. Po herecké stránce si nemám nač stěžovat a hudba (hlavně chorály v pyramidě) mě chytla za srdce. Holmes je jako dlouho ztracený klenot žánru dobrodružných filmů a mě těší že si cestu ke mě nakonec nějak našel. P.S. Potitulková scéna opravdu stojí za to. :-) (17.01.2010)