Vrahovia mesiaca kvetov

Tak jak ropa nalezená na území kmene Osedžů mění lidi v dravce toužící po penězích, tak se i indiánská krev mění ve stále bělejší. Stala se z nich smetánka, která se nechala vozit auty a obsluhovat bělošským služebnictvem. V rasismem nasáklých Spojených státech věc nevídaná. Nádech deprese, hamižnost a chladnokrevnost mají zelenou a bílí vdovci si mnou ruce... Té spolupráce mají za sebou skutečně hodně. Scorsese a De Niro s ohledem na společné projekty už ze 70. let samozřejmě víc, nicméně poslední dvě dekády patřily zase DiCapriovi. Nyní pánové síly spojili a vznikla další košatě vyprávěná záležitost o úpadku společenství, kterou směrem nahoru táhne výprava, hudební dramaturgie, kamera i právě herecké výkony, značně dolů zase zbytečná a přepálená dvousetminutová stopáž, kterou prostě nejde obhájit. Co body rovněž ubírá je to, že nevlídný příběh Martina Scorseseho není divácký film. Zřejmě jím být ani nechce. A já mám pokaždé za to, že filmy jsou tu pro diváky, pro jejich emoce, zatímco my se motáme v přítomnosti dvou antihrdinů, s nimiž není zrovna příjemné trávit čas. Jeden má masku vřelého a štědrého souseda, který ovšem chladnokrevně kalkuluje a ničí životy i svých blízkých, druhý není vyloženě zlý, ale je prostě tupý primitiv a ušklebený zbabělec, který se sebou nechává ochotně orat. A bacha, i negativní emoce poskytují zážitek. Jenže tady prožitek chybí, stejně tak nějaký zvrat, je to monotónní a tvůrci ničím nezaskočí. Scorsese mohl být vlídnější, v mnoha případech svižnější a řadu scén by hravě uměl divácky zatraktivnit, ale asi jednoduše nechtěl. Prostě si „přál“, aby se publikum cítilo nekomfortně. A je otázka, zda je to tak správně. (19.10.2023)

// Asi už bych se tomu neměl divit, ale stejně mě pokaždé dostane, s jakým elánem a jak stylově dokáže Martin Scorsese vyprávět i ty sebedelší filmové příběhy. Zabijáci rozkvetlého měsíce jsou toho další ukázkou, navzdory hutné stopáži se jedná o fascinující (ovšem tím znechucujícím způsobem) a svižnou podívanou s fantastickými hereckými výkony trojice DiCaprio, De Niro a Gladstone, pojednávající o další černé kapitole americké historie. Nicméně asi se budu rouhat, ale kdyby se přece jen mistr nesnažil nutně za každou cenu vysvětlit pohledy všech spojených s těmito zločiny, našel by v tom příběhu něco, na čem by šel vystavět ještě o řád údernější a napínavější film. Takhle je to sice formálně famózní a po dramatické stránce komplexní, ale už ne strhující, natož zničující jako pro mě byla Hořící Mississippi. Přesto však stále impozantní film, na kterém je krásně vidět, jak je tahle režijní legenda pořád o míle napřed před současnou generací filmařů. 8/10 (21.10.2023)

Nejrychlejších tři a půl hodiny kinematografie. Úctyhodná délka ve mě budila respekt, ale uteklo to jako voda. DiCapriův zdegenerovaný škleb funguje a bavilo mě sledovat, jaká je to lidská zrůda. Chvílemi je až komické, co se tam děje a furt to ňák všem prochází. De Niro baťovsky drží město za koule, ovládá a manipuluje všechny a všechno a i přes veškeré utrpení, kterým si Osedžové prochází je to stále zábavný film, který stojí za to vidět. (02.01.2024)

Skoro to vypadá, že filmy, které se dneska netočí, se vlastně točí každou chvilku. Po Nolanově Oppenheimeru se do kin dostavil i Scorsese a natočil v poslední době docela oblíbený žánr; podobně jako třeba Klan Gucci se jedná o rozmáchlý a časově náročný příběh z přitažlivého prostředí, který je vlastně jen umně skrytým mafiánským filmem. Ale kdo jiný by měl mít právo něco takového udělat než právě Scorsese. Přistoupil jsem na to, že sleduju de facto jednu sérii seriálu, akorát v kuse a bez možnosti odejít kdy chci na záchod. A tvůrci se mi odměnili přesně tím zážitkem, který mám na kvalitních dlouhých filmech rád - ponořím se do jejich světa a zapomenu na to, že jsou dlouhé a opravdu neřeším, že tam zrovna tahle scéna úplně nezbytně nemusela být. Ono ponoření do světa se mi zkazilo až na konci, kdy se stane v souvislosti s policejní a soudní prací několik divnomomentů a návazností, které jsem nepochopil a které přičítám překotnému střihu. Jinak jde ale o režisérsky pevně uchopenou látku a úvodní objetí De Nira s DiCapriem bylo dojemné, než si člověk uvědomil, jaké krásné svině to tentokrát hrají. (09.11.2023)

Martin Scorsese na svůj věk nadělil neuvěřitelně dravý a mladou energii oplývající tři a půl hodiny dlouhý epos o fakt ošklivé a neznámé historické tragédii americké minulosti. Je to perfektní film na spravení chuti, po jeho posledním ne tak vypiplaném Irčanovi. Režijně a scénáristicky tu není co vytknout a byla fakt nádhera sledovat obdobně oldschoolově natočený film, plný promyšlených kulis, lokací, zkoordinovaných komparzistů obohacující každý jeden snímek promítající se na plátno. Je to fascinující, surová a zlá podívaná, plná fascinujících, těžko čitelných a zlých postav. Přičemž i ty nejčernobílejší postavy snímku mají potřebnou hloubku a nuance jak je u Martyho filmů zvykem. Herecky jde o naprostou lahodu, kde De Niro a Gladstone odvádí vynikající práci, bohužel Leo mě zde jeho nabručeným výrazem s obraceným rohlíkem místo rtu, pěkně sral. Jde o výkon bez potřebných nuancí, kde bylo třeba mít šikovnějšího herce, který zvládá i jiné než extrémní polohy emocí. Přesto však tu je pár momentů, kde se v mých očích i DiCapriův výkon vykupuje. Je to obrazová poetika, jaká se jen tak nevidí a ta vizuální výpravnost je na jiné úrovni. S většinou lidí se shodnu, že prostředek je možná zbytečně repetitivní a nějaká vynucená montáž nebo dravější pojetí události by prospělo tempu. Zároveň se ale přiznám, že mi to zde vůbec nevadilo a vlastně o to lepší požitek jsem z toho měl. Byl jsem rád, že nás Marty nechává se vykoupat v té beznadějné a bezvýchodné pasti pro Osedže. Po hektickém, klipovém a nestálém Oppenheimrovi jsem byl zde naopak rád, že film nechává jednotlivé momenty a scény opravdu dýchat. Díky tomu jsem je o to více prožíval a vlastně mě tahle nespoutaná vize Scorseseho o to více zasáhla. Najít si tři a půl hodiny na kino je dost, ale je to opravdu až tak moc? Zvlášť když si člověk uvědomí kolik hodin týdně ztratí na mobilu nad splachovacím obsahem streamů, sociálních sítí a všeho možného? Ne, to si opravdu nemyslím. Nemyslím si, že je moc si vyhradit tři a půl hodiny na ocenění úžasného díla, na kterém se roky tvrdě pracovalo a podílelo nezměrné množství enormně talentovaných lidí. Samotný finální moment mě potom absolutně dojal a jde o perfektní podtrhnutí celého snímku, jako v případě Babylonu, kdy člověk chápe, proč režisér vypráví tento příběh a proč je to tak důležitý. Jeden z nejlepších filmů roku a to bez debat. Lituji všechny, co si to nechají ujít v kinech. (02.11.2023)