Vymítač kanibalů

Notně zastaralý dobrodružný snímek a další z těch, jenž pro ochránce zvířat znamená jasný odpad. Trocha jemné erotiky, jedna mírnější kanibalská etuda a spousta krvavých a vcelku samoúčelných scén se zvířaty. A film, který právě díky oné výše zmíněné scéně s lidožrouty odstartoval sérii brutálních a pokleslých fláků na podobné brdo. (13.07.2018)

Vymítač kanibalů není originální název tohoto filmu, ale pokud překladač dobře překládá italský, tak není nejhorší. Lepší jsou však anglické Divoši od Divoké řeky a Muž od Divoké řeky. Protože se ve filmu kanibalové pouze mihnou, ale na pomezí Barmy a Thajska se objevuje divochů dost. Snímek je dobrodružný a romantický (i ve smyslu romantismu) se decentní špetkou erotiky. Bonusem je zajimavý děj, krásná příroda a příjemná hlavní dvojce - Barmanka Me Me Lai a Srboital Ivan Rassimov. (11.02.2018)

Kanibalských hororů je spousta a tohle je zas jen průměr,protože u mě kanibalské filmy nikdy nadosahovaly nějaké zázračné kvality. Chvílemi je to dobrodružný film,což stejěn většina kanibalských filmů je nebo se tak aspoň tváří. Vyříznutý jazyk,nějaký ten sexík,solidně zpracovaná hudba. Tedy o dost lepší než pozdější Lenziho kouske Ženy od hluboké řeky. (25.02.2009)

Počátek nejen éry kanibalských horrorů, ale taky velkého rivalství mezi Lenzim a Deodatem. Nicméně, byl to právě Umberto Lenzi, kdo položil základy a prvně definoval kritéria tohoto subžánru. Ať už jde o násilnosti páchané na nevinných zvířatech, tvrdé tresty a praktiky s povětšinou silně sexuálním podtextem (což především Lenzimu působí veliké potěšení) nebo výrazný hudební motiv, který porvází celý film a o který se tentokrát postaral Daniele Patucchi. A jak už zmínil Flipnic, tahle kanibalská prvotina není čistý horror, nýbž žánrový mišmaš sestávající se také z dobrodružného filmu, dramatu a v neposlední řadě i romance, která byla o více než jednu dekádu později vykradena Mariem Gariazzem a jeho (jedním z řady) alternativním pokračováním Deodatových Cannibal Holocaust - Amazonia: Catherine Miles Story, kde za oběť domorodým divochům padla na oplátku žena. Nicméně, Lenzi zvládá žánrové přechody s přehledem a dík poměrně kvalitnímu příběhu o fotografovi zajatého primitivním kmenem se mu daří držet divákovu pozornost i přes to, že ti praví kanibalové se ve filmu objeví pouze dvakrát, zvládnou spořádat jen jednu ženu a k tomu až v poslední dvacetiminutovce. I efekty ´sou na dobu vzniku relativně zdařilé a tradice prvního "hodného" kmene natolik primitivní a divoké, že zvládnou uspokojit. Vzávěru snad jen malá perlička, pohledná thaika Me Me Lai, co se zamilovala do onoho nešťastného fotografa, se objevila o pět let později také v Deodatově Ultimo Mondo Cannibale coby domorodka Pulan a v roce 1980 opět pod Lenziho taktovkou v Eaten Alive. (26.08.2008)

Vo filme je len jedna scéna kanibalizmu a jedna obeť-žena.Ani horror to asi nie je,ale dobrodružno romantický film,prešpikovaný sexom.A to dosť prehnane.Veľa zbytočnej krutosti na zvieratách,kohútie zápasy,pekná príroda,mučenie domoradcami,celkovo nie zlý film a miestami aj dosť zábavný.Nie je až taký krutý a bez kanibalskej zvrhlosti.Vo Veľkej Británii bol film povolený až v roku 2003,aj to zostrihaný.Je zaradený ako prvý kanibalský film. (01.05.2010)