Sežrána zaživa

Rozhodne film Mangiati Vivi nie je pre mna ziadnym hororovym kultom, to ani nahodou. Kanibalske filmy Zeny od Hluboke Reky, Deodatov Cannibal Holocaust/ mam dobre nastudovane, ale toto bola bieda a podpriemer. Najprv musim spomenut otrasne herecke vykony, prisernu Lenziho reziu a dotycne samice nemali co ponuknut, len to, ze boli uplne nahe /to mam rad/ a bat sa nebolo dohromady coho. Horory mam dobre napozerane, takze viem uz, ako vyzera kvalitny horor - Ale Mangiati Vivi urcite nie je dobry snimok. Takze Lenzi si u mna kultovy hororovy status rozhodne nevybojoval, doteraz ho povazujem za rezisersky podpriemer. 20 % (26.11.2014)

Nic nového pod sluncem. Lenzi vykrádá Deodatta , Sergia Martina a sám sebe. Podle mého až moc dře na pilu. Chybí jakýsi přirozený vývoj. Ale zase jsem velice potěšen obsazením. Učiněná Cannibali jednotka. Jinak musím pochválit svižnost celého snímku a celkem vysoký faktor zábavnosti. Ale necítil sem tu takový ten mrazivý pocit , jaký pociťuji u Deoatta. O něco horší než Cannibal ferox.2,5* (13.01.2010)

Komentář může obsahovat možné SPOILERY. Rok před CANNIBAL FEROX Lenzi natočil dějově mnohem bohatší kanibalský kousek, který kromě kanibalského řádění v Nové Guinei nabízí divákovi i praktiky samozvaného spasitele reverenda Jonase, jehož postava je inspirována vůdcem reálné sekty, jež se nechvalně proslavila jednou z největších hromadných sebevražd v dějinách. Vlastní příběh začíná v New Yorku, kde je kobřím jedem zavražděno několik lidí a místní policie vyšetřováním přichází na stopu bohaté dívky, která díky nalezenému filmu začíná pátrat po své sestře, jež je na filmu zachycena. Pátrání ji přivádí na Novou Guineu, kde s pomocí dezertéra z války ve Vietnamu podstupuje nebezpečnou cestu džunglí. Lenzi opět divákovi servíruje deatilními záběry nelítostný život v džungli, který kombinuje se záběry panenské přírody s typickým hudebním doprovodem pro kanibalský žánr. Sežrána zaživa je pro dílko vskutku výstižný název, o čemž se divák během stopáže hladce přesvědčí na vlastní oči sledováním kanibalských hrátek se slušnou porcí zdařilého gore. Celý koncept snímku je pěkně vyvážený, takže se divák pohybuje na pomezí dobrodružné pátrací podívané, kanibalských jatek i nelidských praktik sekty osvícení. Snímek opět trpí jistou dávkou neherectví některých představitelů, několika nedotaženostmi a alespoň pro mě nevyužitým potenciálem sekty, jejíž kruté praktiky mohl tvůrce krásně konfrontovat s praktikami jeskyních lidí, jak jsou kanibalové ve snímku představeni. Samozřejmě dílko není opět pro slabší povahy, obsahuje kromě gore (režisér se opět vyžívá v tortuře genitálií i ženských prsou) i spoustu nahoty a dojde i na nějaký ten rape. Celkový dojem je kvalitní kanibalský film nejen o kanibalech, který bez výraznějších hluchých míst pěkně odsýpá a s přehledem u mě dosahuje na čtyři hvězdy. (10.04.2011)

Pokud od kanibalského filmu čekáte, že budou někoho žrát, pak zklamáni nebudete. Klasické schéma filmů žánru té doby je naplněno do puntíku. Kromě lahodných záběrů divoké přírody se dočkáte smrtících duelů zvířat - hadilov písař a had, promyka mungo a had, had a stromová opička....co tehdy asi šokovalo, dnes najdete v nabídce stanic specializujících se na přírodu běžně. Párání krokodýlů a ještěrů působí možná brutálně do té chvíle, než si dosadíte domácí zabíjačku či popravu králíka. Jinak jde o běžnou součást filmů kanibalské vlny. Že herci moc nehrají je pochopitelné, cíle filmařů leží někde jinde. Záliba v utínání penisů a odřezávání prsů je zde též, nic dalšího překvapujícího se divák nedočká. Film tak splňuje to, co je v jeho názvu. A chybět nemůže ani typická italská hudba, která je očekávaná, avšak působivosti z Kanibalů R.Deodata nedosahuje. Kromě přírody pak je zajímavá jen přehlídka gore efektů... (03.06.2011)

Další z typických italských kanibalských béček. Plné nahoty, násilí, uřezaných oudů, krve, vnitřností, ječících obětí, ochotnických hereckých výkonů, kamery bez nápadu a laciného vzhledu. Další výprava za kanibaly, tentokrát atraktivní blondýny hledající sestru, která skončila v podivné sektě. Ve své době to chtěl každý vidět, lákán pro nás tehdy nebývalou mírou výše zmiňovaných prvků, přes tento zájem však zůstává typickou ukázku filmového škváru, který sice může mít pro některé své kouzlo, protože se však mezi takové nepočítám, nemyslím, že bych ještě někdy v životě potřeboval něco takového vidět. (11.10.2010)