Ľadová búrka

Tyhlety "vztahové" filmy mám prostě rád. Ledová bouře mi propomněla Déšť, snad proto, že i v ní je také hodně důležitá poslední scéna. Znáte to: děj se opírá o postavy, jejich bezchybné postupné vykreslování, dialogy a tušení, že na konci se nedočkáme poselství, ale smyslu toho všeho, co se na plátně (obrazovce, projektoru) děje. No jistě! Bez debat splněno! Podobné snímky mají občas nevýhodu jisté utahanosti. To je výsledek mého neabsolutního hodnocení Bouře i Deště. (20.07.2006)

Nemôžem sa zbaviť dojmu, že mám v ústach Allenovskú pachuť-možno v ňom Ang Lee videl i čerpal inšpiráciu, pretože pokiaľ ide o drámy založené na konverzácii a riešení ľudských pováh a príčin jednania, je Woody Allen majstrom v obore. Nemenej dobrú prácu však odviedol aj Lee. Zaujímavý príbeh, disponujúci výbornou charakteristikou postáv a ich vzájomne prepojenými osudmi, bol lahodnou potravou pre moju filmovú dušu. Nemenej skvelé bolo aj obsadenie. U mňa spokojnosť. (22.11.2013)

príjemné bolo vidieť kevina kline bez fúzov a v inej ako komediálnej polohe, ktorých má na konte pomerne dosť . . . toto decentné, striedme a vážne herectvo mu sadlo, bol to úplne iný človek - ale ang lee (ktorý vyštudoval divadelnú réžiu) si na precízne vedenie hercov potrpí - preto celé obsadenie (paničkovské allen s weaverovou či plejáda vtedy mladých a začínajúcich a dnes zabehnutých a slávnych hviezd maguire, holmes, wood) je výborné, záver typicky angleeeovský, soundtrack je fajn, celé je to pekne komorné, tak ukryto mrazivé a nenápadne naliehavé . . . a christina ricci, uuuu bože! (15.09.2007)

(1001) Celkem by mě zajímalo, jak je možné, že hudba Mychaela Danny k Ledové bouři je jedním z mých nejoblíbenějších soundtracků už celá léta, aniž bych ten film předtím viděla. Každopádně je tohle jedním z těch filmů, na které si pravděpodobně nejsem úplně schopna utvořit svůj vlastní osobní názor, protože si pamatuji, že to byl oblíbený film mojí mamky, a všechny oblíbené věci mojí mamky se stávají pomníčkem a svatostánkem vzpomínky na ni a jako takové je nemůžu a nejspíš vědomě ani podvědomě nejsem schopna zpochybňovat. Nicméně snad můžu napsat, že kromě nesmírně melancholické hudby mnou velmi rezonovala souhra toho, co se ve filmu odehrávalo, s prostředím, ve kterém se to odehrávalo: holé kmeny stromů, záplavy listí na zemi, vítr, chlad, ten odosobněný dům, a samozřejmě led. (30.12.2020)

Pokud čekáte katastrofický film o tom, jak se jedna rodina sjednotila kvůli přírodní katastrofě, nedočkáte se ho. Nebo možná ano, jen tu příroda dostává mnohem menší prostor, než je obvyklé. Místo záběrů vybuchujících sopek, děsivých povodní a padajících budov Ang Lee vsadil na postavy a mě napadá, že je to jen dobře. Tedy bylo by to dobře, kdyby to ve mně zanechalo nějakou stopu, ale já mám všeobecně u filmů Anga Leeho jeden problém; jeho filmy, jakkoliv se zaměřují hlavně na charaktery a emoce, se mnou naprosto nepohnou. Sleduju krásný obraz doprovázený podmanicou hudbou, běhají tam výborní herci a... sotva to skončí, vím, že po měsíci si ani nevzpomenu, že jsem ten film viděla. Ledová bouře u mě dopadá o něco líp než Zkrocená hora, to ale nic nemění na faktu, že znovu si ji nejspíš nepustím. (01.03.2010)