If Beale Street Could Talk
If Beale Street Could Talk
If Beale Street Could Talk
If Beale Street Could Talk
If Beale Street Could Talk
Réžia:
Barry JenkinsScenár:
Barry JenkinsKamera:
James LaxtonHudba:
Nicholas BritellHrajú:
KiKi Layne, Stephan James, Regina King, Teyonah Parris, Colman Domingo, Brian Tyree Henry, Ed Skrein, Emily Rios, Michael Beach, Aunjanue Ellis-Taylor (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Kdyby ulice Beale mohla mluvit, intenzivní milostný příběh o nerozbitném poutu zamilovaného páru, který musí za své štěstí tvrdě bojovat, se odehrává na počátku sedmdesátých let v černošském Harlemu. Jeho vypravěčkou je devatenáctiletá Tish Riversová. Tato dcera a budoucí manželka zde živě vzpomíná na vášeň, respekt a důvěru, která ji spojovala s jejím umělecky nadaným snoubence Alonzem Huntem, jemuž se přezdívá Fonny. Tish a Fonny se spolu přátelí od dětství. Sny o společné budoucnosti se ale rozplynou ve chvíli, kdy je Fonny zatčen a křivě obviněn ze zločinu, který nespáchal. (Cinemax)
(viac)Videá (5)
Recenzie (62)
oproti Moonlight je tohle pro Jenkinse rozhodně krok kupředu.Minimálně už jen v tom,že z Beale streets nečiší hlad po cenách na kilometr a i když je to film o černoších,rasismu a primárně pro černochy,neměl jsem z něj pocit,že by mi to někdo tlačil na sílu.Beale streets je ve své podstatě příjemný film,který i přes poměrně řídký děj uteče a hlavně se na něj díky kameře a celkovému vizuálu sakra dobře kouká.Nemůžu sice jít na čtyři,protože mě to zase nevtáhlo natolik abych chtěl někdy vidět znova...moc už ale nechybělo...70% ()
Formálne veľmi vypiplaný film, pri ktorom sa ukazuje, že na Moonlighte sa Jenkins "iba" učil. Beale Street je už sebavedomý film svojho tvorcu, ktorý vie, aké prostriedky potrebuje pre vyrozprávanie vlastných príbehov. Takže pokiaľ sa budete sústrediť na čistý formalizmus a urobíte si prípadne graf časového sledu udalostí vo filme, rytmus voiceoveru hlavnej postavy, použitie dokumentujúcich autentických fotografií, výpočet priamych pohľadov postáv do kamery, ktoré sú vlastne mimo diegézy, premyslené prechody medzi zábermi, tak aj môžete zabudnúť, o čom film je a budete sa radovať iba z týchto činností. Pokiaľ sa budete sústrediť na momenty, kedy sa upozorňuje jednostranne na rasizmus, tak naopak môžete byť rozladení a ako biely občan sa cítiť dotknutý. Film však nie je jednostranne kritický, akoby sa mohlo na prvý pohľad zdať (ostrá kritika vlastných radov bola zrejmá už v Moonlight), taktiež vo vlastnej komunite to emocionálne vrie a nie každý je spravodlivý, rodine sa zo všetkých síl snaží pomôcť biely a férový, ale idealistický právnik. Beale Street asi doceníte až na opakované pozretie, aby ste jeho formálny štýl plne pochopili a prepojili si ho s obsahom. Vlastne ide o ďalší nesporný dôkaz toho, že forma a obsah sú navzájom pevne prepojené elementy filmovej tvorby. ()
Po sociálně angažovaném (černoši + drogy + homosexualita) "Moonlightu", který svého času získal Oscara v kategorii Nejlepší film (a od té doby po něm neštěkl ani pes, to je ale jiný příběh), přichází scenárista a režisér Barry Jenkins s dalším dramatem. Jeho nový snímek je podle mého názoru divácky přívětivější, vypráví totiž příběh Tish a Fonnyho, dvou mladých zamilovaných lidí, které rozdělí nepravdivé obvinění ze znásilnění a následné Fonnyho odsouzení. Jejich láska je ale tak silná, že překoná všechny překážky. Ano, zápletka není nijak složitá a působí až příliš pohádkově, ale na film se moc hezky dívá, herci podávají přirozené výkony a ústřednímu páru prostě musíte fandit. Jedno zhlédnutí přesto postačí. ()
Chápu, že pro diváky vyžadující silný a originální příběh, může být Jenkinsova serenáda zklamáním (pakliže tím skutečným důvodem není kombinace nízké emoční inteligence, latentního rasismu a neochoty jít dílu trochu vstříc, něco si o něm předem zjistit a zkusit pochopit jeho vyjadřovací prostředky). Ta nejlepší melodramata, s jejichž konvencemi film nápaditě pracuje, ale vždy vyprávěla hlavně hudbou a barvami (Jenkins k tomu po vzoru Claire Denis přidává lidské tváře a těla, dotyky a pohledy, způsob, jakým spolu lidé verbálně i nonverbálně komunikují), byla doslovná, v lecčem naivní a svou pozornost alespoň navenek zužovala na vyjadřování citů ve vztahu. If Beale Street Could Talk nestojí na překonávání konfliktů a dramatických zvratech. Dává nám v nechronologickém sledu zakoušet (procítit, prožít a dotknout se) různé situace. Svou skladbou s pravidelným rytmem, cyklickými návraty a překrývajícími se scénami připomíná bluesovou píseň nebo lyrickou báseň. Cílem není realismus, ale skoro hmatatelné navození určitého okamžiku, nálady a emocí, často protichůdných (láska, bolest, smutek, smích). Skrze city se ale do filmu dostává také politika - protože chceme (vidět) uspokojivou love story, společně s mladým párem prožíváme bezradnost a zklamání ze světa, který je opakovaně zrazuje, který je oslovuje jen proto, aby jim připomněl, že kvůli jiné barvě pleti nemají stejný nárok být bezstarostně zamilovaní jako ostatní. If Beale Street Could Talk je uhrančivý film neobyčejné křehkosti, výlučný v kontextu dnešní filmové produkce mimo jiné nadstandardními požadavky na vnímavost diváků (mj. proto, že pro svůj taktilní charakter zjitřuje i ty smysly, jejichž existenci si při sledování jiných filmů ani neuvědomujete). 90% ()
Galéria (31)
Fotka © Tatum Mangus/Annapurna Pictures
Zaujímavosti (4)
- Celosvětová premiéra proběhla 9. září 2018 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. (ČSFD)
- První trailer k filmu byl vydán na den narození autora předlohy Jamese Baldwina, 2. srpna 2018. (Delock)
- Název odkazuje na píseň „Beale Street Blues“ od Williama Christophera Handyho, která je pojmenovaná podle ulice v centru Memphisu v Tennessee. (Delock)
Súvisiace novinky
Na Febiofestu uvidíte oscarové snímky
26. ročník Mezinárodního filmového festivalu – Febiofest přiveze do Prahy francouzského herce a režiséra Louise Garrela, který 25. března osobně uvede svůj nejnovější film Věrní nevěrní. Komediální… (viac)
Studio United Artists znovu ožívá
Sto let poté, co legendární tvůrci D. W. Griffith, Mary Pickford, Charlie Chaplin a Douglas Fairbanks založili první distribuční a produkční společnost na podporu nezávislých filmových umělců, studio… (viac)
Ceny LA kritiků vyhlášeny
Oscarový závod je v plném proudu a nebýt toho, že je nový snímek režiséra Alfonso Cuaróna cizojazyčný, byla by Roma definitivním adeptem na sošku za nejlepší film. Potvrdily to teď čerstvě rozdané… (viac)
Nominace na 76. Zlaté glóby
Nominace na 76. ročník Zlatých glóbů byly čerstvě oznámeny a vy po nich teď nejspíš budete mít ještě více otázek, něž kolik jste měli před nimi. Mezi pěticí nejlepších dramat se totiž objevily filmy… (viac)
O mém názoru na Moonlight radši moc aktuálně psát nebudu- ve zkratce řeknu, že je to hezky natočené dílo s kvalitní režii Baryho Jenkinse a solidními výkony všech zúčastněných, bohužel utopené v nepřekvapivém a nezajímavém kabátku ve kterém chybí téměř všechny možné existující emoce. Neříkám, že je to špatný film (spíš naopak) ale pravděpodobně se jedná dle mého názoru o nejméně zasloužený Oscar za nejlepší film v historii. Rozhodně se však musí uznat, že je Barry Jenkins šikovný tvůrce s chytrou vizí jehož kariéru by měl filmový divák sledovat. A i když Moonlight extra nemusím, na jeho novinku Kdyby ulice Beale mohla mluvit jsem byl zvědavý. Ta nakonec nerozsekala Oscary tak moc jak se čekalo, obdržel ale 3 nominace - konkrétně za nejlepší adaptovaný scénář od samotného Jenkinse, nejlepší hudba z rukou Nicolase Britella a nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli a Regina King si za tenhle výkon Oscara opravdu odnesla- Jenkins tak sice Oscary po druhé nezdrtil, ale pořád byla jeho přítomnost cítit. A teď je otázka jak moc ulice Beale sází na jistotu- Jenkins sází na tématiku rasizmu, která na současnou artovou cílovku funguje neskutečně. Je možná škoda, že se většina autorů pohrává s rasismem v minulosti a zapomíná na to, že rasizmus funguje i v současnosti. Je znát, že Jenkins moc chtěl další uznání a na rozdíl od Moonlightu je ulice Beale možná tlačena až příliš na jistotu. I přes fakt, že se hraje na jistotu ale musím zmínit, že Kdyby ulice Beale mohla mluvit je dle mého lepším/zajímavějším filmem než Moonlight. Na rozdíl od Moonlightu na mně fungovalo hodně emocí, zajímali mě postavy a především jsem chtěl vědět jak to bude probíhat dál. Což mi u Moonlightu chybělo... Kdyby ulice Beale mohla mluvit je sice sázka na jistotu a možná si s hlavní zápletkou nehraje tolik, je ale hezky natočená, hezky napsaná a hezký zrežírovaná. Je možná jenom škoda, že sází na téměř všechny možné klišé z rasitických filmů. Reálně na mne skrz tématiku rasizmu více fungovali i Skrytá čísla, což je odlehčené feel-good drama. Lidé, kterým se nelíbila Zelená kniha asi budou mít z prodaného rasizmu radost, zbytku se to ale velmi těžko prodá.... Oscar za vedlejší herečku je naštěstí zasloužený, protože Regina King válí. Možná bych to sice dal spíš Emmě Stone za Favoritku, fakt, že ale King vyhrála mně neurazí Hudba od Britella lahodí uším a bravurně využívá housle. Kamera Jamese Laxtona (který kameroval i Moonlight) je stejně jako v případu Moonlightu nádherná a opět hezky zaznamenává detaily na obličeje. Krom King jsou herecky dobří i všichni ostatní- Hlavní hvězda KiKi Layne je roztomilá, stejně dobře působí i její protipól Stephan James. V menších rolích potěší i Pedro Pascal, Finn Witrock, Ed Skrein nebo Dave Franco. Že začátku jsem měl problém s tím , že film skáče z minulosti do přítomnosti, časem jsem ale pochopil, že takto vyprávění funguje líp. Měl jsem problém s několika detaily, které znásilňují oči: malé děti koupající se v tílku nebo zbytečná scéna s parukou jsou ve finále příliš zbytečné na to je řešit, trochu ale výsledný dojem kazí. Ani konec mě dvakrát neuspokojil, především kvůli tomu, že dost jasně neřekne co se ve finále stalo. Někdy ta neuzavřenost ve filmu funguje (příklad Tři billboardy za Ebbingem), tohle ale bohužel není ten případ. Jenkins mě ani s ulicí Beale nerozsekal, své vypravěčské kvality ale předvedl velice jasně i tentokrát. Když si to udrží a bude to příště i lepší film, budu rád...... () (menej) (viac)