Vzpomínky na hvězdný prach

Jedinečnost a bizarnost tohoto filmu je slovy jen těžko popsatelná. Stejně tak jeho děj. Velmi, velmi zjednodušeně se dá hovořit o režisérovi prožívajícím osobní i pracovní krizi a vzpomínajícím na ty lepší časy. Jenže co je přítomnost a co minulost, co záběr z režisérova filmu a co pouze jeho snová představa (od patnácté minuty všechno), už budete rozlišovat dost těžko. Metafora střídá metaforu a ti, kterým dělalo problém naslouchat Allenovým předchozím dílům, buď utečou nebo usnou – až tak je to osobní film. Naopak, pokud Allena dobře znáte, resp. uznáváte, užijete si ten nejallenovštější zážitek pod sluncem. Je to o tolik jiné než třeba Manhattan a přitom tak podobné a podobně skvělé... 90% Zajímavé komentáře: betelgeuse, anais, jojinecko, Bláža (01.11.2005)

Vzpomínky na hvězdný prach patří k tomu druhu filmů, kde velmi dobře fungují jednotlivé scény, ale filmu jako celku něco schází. Chybí něco jako příběh a katarze. Je to autobiograficky laděný film o režisérovi, který prochází tvůrčí krizí a vypořádává se s neúspěchem posledního filmu, ke kterému zaujala rezervovaný postoj kritika i diváci. Allen si to rozdává s oběma skupinami a zaplňuje obraz ulítlými postavičkami, které jsou zábavné svým zjevem i replikami, jenže s přibývajícími minutami, a to tento film opravdu nemá dlouhou stopáž, je obraz čím dál tím víc roztěkaný a film se stává neurotickým víc než jeho tvůrce. Stejně jako Woody Allen, i jeho filmové alter ego se v jistém momentě rozhodne přestat natáčet komedie a věnovat se tragičtějším polohám lidského života, jenže komedie to zkrátka mají u diváků jednodušší. Pár scén, jako je ta, kde Allen nasedne do vlaku plného zachmuřených nepěkně vypadajících lidí a všimne si, že naproti na nástupišti opačným směrem vyjíždí souprava plná na první pohled úspěšných lidí a snaží se pak zoufale a neúspěšně dostat do druhé soupravy, utkví divákovi v paměti - už proto, že dobře vystihují naše životní pocity.. S filmem jako celkem to ale už nefunguje. Celkový dojem: 60 %. (04.03.2010)

Niekedy láska ku kinematografii nestačí na to, aby sa o nej nakrútil i výnimočný film, čo tentokrát neplatí pre vynaliezavého Woodyho Allena. Už aj pred ním a aj po ňom tu boli mnohí iní, ktorí vedeli o tom rozprávať v podstate zmysluplnejšie, aby som sa mohol k danému filmu znovu vrátiť. Námatkovo. Pred=Sunset Boulevard. Po=CINEMA PARADISO. Nejaké, hoc-aké pozitívum ? Nachádza sa tu v podobe perfektnej čiernobielej kamery kameramana Krstného otca, Gordona Willisa, s ktorým tento niekdajší majster spolupracoval niekoľkokrát. (28.04.2018)

Stardust je film, ktorý utvrdí Allenových haters, že je neznesiteľný. Pravdupovediac musí byť tento neuveriteľne ukecaný film ťažkým orieškom aj pre jeho skalných fanúšikov. Allen predvádza ešte viac, ako vo svojich kultových dielach, hodinu a pol trvajúcu ústnu hnačku, v ktorej sa musíte dosť obozretne prehrabovať, aby ste našli tie skvostné postrehy, myšlienky a vtipné narážky, pre ktoré jeho filmy stále pozeráme. Zopár sa ich nájde a oplatí sa kvôli nim film pozrieť. Prečo ale musím počúvať väčšinu času balast neukotvený v žiadnej poriadnej zápletke? (22.10.2012)

Tímto filmem mne poprvé Woody Allen zklamal. Klasické atributy Woodyho filmů, jako hlášky, jazz a krásné ženy, tu jsou, ale... Hlášek není tolik, nejsou bůhví jak vtipné a nepřinášejí nic nového. Krásných žen je tu hned několik, ovšem žádná není nijak výrazná a všechny vlastně tak nějak filmem proběhnou. Jen ten jazz zůstal (i když na gramofonu). Zvláště druhá polovina je značně zmatená. Woody se nejspíš nemohl rozhodnout zda má točit kritiku Hollywoodu, nebo poctu Fellinimu, komedii, či vážný film a v závěru všechno splývá do sebe, že nevíte zda je to film, nebo film ve filmu. "Vzpomínky na hvězdný prach" stojí úplně mimo všech Allenových filmů, nezapadají do jeho období smutných komedií ("Annie Hall", "Manhattan"), ani do romantického období 80. let ("Erotická komedie noci svatojánské", "Danny Rose z Broadwaye", "Hana a její sestry"). Nehraje v něm ani žádná Woodyho životní partnerka. Dobře, dáme tomu za tři, ale doufám, Woody, že už všechny naše příští filmová setkání budou jenom lepší. (19.07.2007)