Americký vlkolak v Londýne

Moc pěkná vlkodlačí komedie, která vůbec není nepříjemně osmdesátková. Sympatické obsazení snad všech rolí (viva sestřička), dobrý střídmý humor, respektu-hodná práce maskérů (přeměna), krásný song v úvodu, super konec (porno kino a poprask na Piccadilly). Pro mě v úplný TOPce mezi 80’s horory. (20.08.2011)

Filmy o vlkodlakoch riešia v zásade stále tú istú tému, a to, čo vlastne odlišuje ľudí od zvierat a kde je tá hranica. No v podstate nikde, v sexe, na ktorý je tu neustále poukazované, sme na tom rovnako, takže tým jediným sa ukáže byť nakoniec "prekvapivo" láska. Film ide ale hlbšie, nočné mory Davida zahŕňajú aj traumy z holocaustu jeho národa a možno vás napadne aj otázka, či sa nacisti počas svojich zverstiev necítili podobne schizofrenne, ako David, keď si po svojich činoch nič nepamatal. Pokiaľ je braný schizofrenne vďaka kolízii žánrov aj tento film, tak mne to osobne v žiadnom jeho momente neprekážalo. No a pokiaľ riešite tak zaujímavú dilemu, ako či si vziať zajtra pre dobro spoločnosti život, tak taká strávená predchádzajúca noc s Jennifer Agutter to môže aspoň čiastočne príjemne vykompenzovať. (17.08.2013)

Strašidelné momenty se tu střídají s až bláznivě komediálními, což paradoxně nenarušuje horrorově temné vyznění příběhu. Dodává mu jen lehce bizarní příchuť a naprosto specifickou, vůbec ne nepříjemnou náladu. K té přispívá i množství popových songů, většinou z 60. let, odlehčujících atmosféru v místech, které by mohly vyznívat až příliš makabrózně. Vytvářejí krátkodobou iluzi bezstarostné prázdninové komedie, z níž je ovšem divák vždy velice brzy vytržen nějakou tou hrůzností. Každá píseň (v paměti asi nejvíce utkví chytlavá „Bad Moon Rising“ od Creedence Clearwater Revival) se tématicky nějak vztahuje k vlkodlačímu tématu – všechny mají totiž v názvu slovo měsíc. Pokud bychom se zaměřili na čistě horrorové prvky, pak úvodní atmosférická čtvrthodinka z anglických vřesovišť, některé snové sekvence, a děsuplná scéna z londýnského metra patří k tomu nejlepšímu, co v žánru vzniklo. Jestli ještě pořád váháte, zda obětovat hodinu a půl života tomuto na csfd nepříliš dobře hodnocenému snímku, pak vás možná přesvědčí poslední argument: An American Werewolf in London obsahuje nejlepší přeměnu člověka v monstrum v celých dějinách filmu! (16.08.2007)

No, po letech jsem si dal opáčko, a převládají teda rozpaky, pamatoval jsem si to lepší. Člověk se už musí v dnešní době hodně přemáhat, aby se tomu úplně nevysmál. V tricích je přitom nejmenší problém, ona památná scéna přeměny hlavního hrdiny ve vlkodlaka je docela fajn i v současnosti. Horší je chování postav, a to v podstatě úplně v jakékoli chvíli filmu. V těchto starších hororech prostě co do logiky a smysluplnosti děje byly kladeny mnohem nižší nároky. Si vezměte už jenom tu scénu v rašeliništi v úvodu. Oni si jen tak sejdou z cesty, jdou si v prostřed noci lážo plážo skrze bažinu a ani nemaj baterku. Píčovina prostě. A když by to chtěl někdo vysvětlovat tak, že jim na cestu svítil měsíček, tak ať si někdy takovejhle pohyb v noci v neupraveným přírodním terénu zkusí :D A podobně by se dalo pokračovat, třeba chování vesničanů je jakoukoli pozemskou logikou nevysvětlitelné. Holt v osmdesátkách se mohla hororovou klasikou stát každá kravina, no. (19.08.2008)

Kombinácia žánru horor/komédia u mňa fungovala absolútne bezchybne. Okrem už zmienených scénok musím pridať ešte závrečný bordel v meste keď sa vlkolak dostane z pornokina. Proste dokonalá zmeska žánru. Naviac to maskérske umenie proste muselo byť ocenené oskarom - od rozdriapaného hrdla nemŕtveho som nevedel odtrhnúť oči po celí čas čo bol na scéne, na dnešné digitálne triky sa to nechytá. (22.06.2006)