Potvora

Ďalšia z plejády vydarených dánských drám, ktorá tentoraz až čiernohumorne sleduje nevyrovnaný vzťah skromného dobráka a manipulátorskej čúzy (ešte veľmi slušný výraz). Rasmus je naivný srdcár, ktorý by dal Marii prvé a posledné. Ona naoplátku jeho uráža, zhadzuje a vysmieva sa mu. Lebo je vypočítavá "Potvora" a veľmi dobre vie, že dotyčný je do nej bezhlavo zabuchnutý a urobí čo jej len na očiach uvidí. Ústredné herecké duo je zahrané na výbornú a jednotlivé situácie zažilo asi mnoho mladých či starších mužov. Každý chlap potrebuje svoj osobný priestor a keď ho ženská začne zožierať a organizovať aj najmenšie úkony, je treba od takého vzťahu odísť. Nedávno som veľmi podobným vzťahom prešiel a dokonca som zažil niekoľko podobných situácií aké tu zažil hlavný hrdina, takže je pre mňa film dvojnásob poučný a v niektorých ohľadoch až hrozivo pravdivý. (19.04.2022)

Asi najmenej originálny severský film, aký som kedy videl. Je pravda, že Škandinávci vedia umne natočiť aj bežné témy, ktoré sa venujú každodennosti. Ale toto bolo doslova schematické. Otrepaný námet tu je síce ozvláštnený kvalitnou filmárčinou - neustále vás premáha nepríjemný pocit a pozeráte na to s otvorenými ústami - o čo presne išlo. Obaja hlavní protagonisti hrajú veľmi dobre. Ale neprišlo mi, že by v konečnom dôsledku malo význam tento film vidieť. P.S. Na margo tunajších komentárov, ktoré sa snažia interpretovať dej: Marie tu je vykreslená celkom zrejme ako postava, ktorá vykazuje známky psychopatického správania. Rasmus by s ňou nebol šťastný, či už by bol dominantný, submisívny, alebo akýkoľvek iný. To nie je sfilmovaný béčkový vtip o stereotype, ako sa žena nasťahuje k mužovi a zmení mu jeho bývanie a v podstate celý život (a on to znesie výmenou za prísun pravidelného sexu). Naozaj tu je relevantný fakt, že hlavná ženská postava je psychicky chorá a koná zlo. Je to legitímna umelecká licencia a vďaka tomu film nestereotypizuje ženy a nie je mizogýnny. P.S. Po jednom dni pridávam jednu hviezdičku. Podobne ako pri Teorii tygra to nie je film, ktorý by ste užívali pri jeho sledovaní, ale núti vás o ňom premýšľať aj hodiny po jeho zhliadnutí. (25.07.2023)

Takhle to dopadne, milé děti, když vezme do ruky kameru zhrzený chlap. Intimní vztahové drama je pojednáno jednoznačně subjektivně s misogyním pohledem na všechny ženy, nejenom na manipulativní hlavní hrdinku. Zatímco mužská zábava je trochu dětinské kamarádství, partičku bavících se žen ukazuje film jako klubko upištěných slepic, které muže potřebují jen k tomu, aby se jim vysmály poté, co od nich získají zajištění. Pak je ještě rafinovaně trápí tím, že po nich chtějí tak šílené věci, jako občas pohlídat děti. Všechny ženy jsou tady zlé karikatury. ___ Byla to zábava, s dobrými a přirozenými hereckými výkony, ale režisér má evidentně problém. (09.05.2018)

Žena v úlohe potvory či vampa. Dosť častý prípad inak. Ženy totiž dokážu využívať toho, že sú ženy a že chlapi pri nich ani často nevedia ako sa volajú, nieto ešte, že by mali reálne zhodnotiť situáciu. No funguje to iba v prípade slabocha, tak ako bol ten chalan, nečudo, že nakoniec ostanú iba oči pre plač. Ja by som tú ženskú obrazne povedané kopol do riti už keď vešala ten nechutný obraz na stenu. A aký z toho plynie záver? Keď nerozmýšľaš, dostaneš to, čo ti patrí... Často je životne dôležité povedať ľuďom NIE. Ach tá láska, niekedy z nej ľudia vážne osprostejú. Jasná plná paľba. (02.04.2020)

„To se poddá, slibuju. Hlavu vzhůru! Vždyť jsou to jenom ženský.“ Každý prošel nějakou nepříjemnou vztahovou zkušeností. Zřejmě i tvůrce tohoto dánského dramatu, který přináší mnoho skvěle odpozorovaných detailů nevyrovnaného partnerského vztahu. Začíná to klasickým oťukáváním na večírku, pokračuje rychlým poblázněním a nastěhováním se jí do jeho bytu. Vše je růžové, ona našlapuje lehce, ale úderně a postupně ukousává díl po dílu jeho životního prostoru a dosavadních „jistot“. V plné počáteční zamilovanosti se přece snadno leccos odpouští… Režisér Christian Tafdrup (v jeho nedávném úderném dramatu Nepřivolávej nic zlého, kdy jedna rodina pozve druhou famílii z dovolené k sobě domů na několik dní na návštěvu, je z počátku také vše zalité sluncem) skvěle dávkuje hořký humor, ukazuje všední situace, které je jeden vůči druhému ochotný akceptovat (i ve výše zmíněném thrilleru manželský pár u hostitelů také mnohé toleruje), a i když je to vlastně dost obyčejné a úsporné, diváka to spolehlivě drží od začátku do konce. Tafdrup se holt rád otírá o stádo odevzdaných kývačů či snadno ovladatelných oveček. (24.12.2023)