Pearl Harbor

Naprosto zbytečný patos, tradičně nesympatický Affleck a Bay opět totálně utržený ze řetězu jakékoliv soudnosti (a ne, akční scény točit prostě neumí, to uměli mistři, jako Cameron či McTiernan). Adoraci tohoto tvůrce opírajícího se pouze o digitální triky, absolutně nerozumím (povedená Skála budiž výjimkou). Film, který se mi vybaví jako první, když se řekne - kýč. (01.12.2023)

Aneb když Michaelu Bayovi přestali stačit dva černí ukecaní policajti a když si znovu plácl s Benem Affleckem, který měl zatěžkávací zkoušku v akčním velkofilmu právě u Baye (Armageddon). Ačkoliv se dá spekulovat, jaké housle tu herci (nutno podotknout, docela slušně vybraní) v téhle monumentální válečné fresce vůbec hrají. Hrdá Amerika ztrácí svou nevinnost, trikaři z ILM se utrhávají ze řetězu. Ale postupně. K Pearl Harboru jsem se vrátil po několika letech. Nelituju, ač ta délka je smrtící. A vlastně stále platí to, co před lety. K Bayovi prostě to úsměvné filosofování, dospívání v muže, pseudohistorická velkolepost, barvotiskovost, přeslazená romantika a totální americký patriotismus (Brit k Američanovi: „Jestli je víc Američanů takových, jako jste vy, Bůh pomáhej našim nepřátelům.“) patří. A pokud divák není totální cynik, přežije to, dokonce mu to místy bude velmi příjemné. Skutečně příjemné. Příběh je jednoduchý, o triviálnosti a povrchnosti bych ale zas tolik nemluvil (ani v případě odbytého japonského plánování a amerického velení – nikdo tu snad nečekal lekci z historie). Jakmile zazní první výbuch, divák si „užívá“ všudypřítomný chaos, explodující lodě, vzdušné souboje, velkolepou výpravu, zátěžový test pro nemocnici a topící se námořníky. Všechno je to natočené mistrovskou rukou, samozřejmě v dokonalých barvách a bez těch škaredých záběrů (utrhané končetiny atp.). Naopak záběrů zalitých sluncem a těch vymazlených nejen na prapor s hvězdami a pruhy je tu tolik, že místy divák musí smeknout (kameraman John Schwartzman zaválel). Potěší i epická a maximálně romantická hudba Hanse Zimmera, své s palcem nahoru odvedli i zvukaři. Válka jinak, válka jako vizuální show. Pod pečlivým dohledem Jerryho Bruckheimera!! (30.08.2015)

Jedna hvězda za nálet Japonských letadel na námořní základnu v Pearl Harboru a dvě hvězdy za zpracování Doolitleova náletu na Tokyo. Útok na námořní základnu s kotvící flotilou byl proveden zdatně a překonal staršího filmového bratra Tora Tora (jen díky počítačovým efektům). Odvetný úder letky bombardérů B25 Mitchell pod vedením generála Doolitla, které po speciálním výcviku odvezla letadlová loď USS Hornet na dosah Japonska mne z filmu potěšil nejvíc a ani jsem jej tam nečekal. Myslím, že je to poprvé co tuto akci někdo zfilmoval a je to dobře. Střední bombardér B25 totiž vůbec nebyl konstruován pro starty z letadlové lodi a už jen tento úkon je hodný obdivu. Mé druhé smeknutí je všem členům osádek a pilotům, protože se všichni na akci přihlásili dobrovolně a všem bylo jasné, že se s největší pravděpodobností nevrátí. V nejlepším případě je čekalo nouzové přistání kdesi v Číně, v horším zajetí Japonců. Řadu těchto letců také Japonci brutálně popravili. Doolitle měl štěstí, že nálet přežil, dostal se ke spřáteleným silám na Čínském území a posléze zpět do USA, kde byl povýšen na generála (ve filmu jej ztvárnil Alec Baldwin). Traduje se , že Japonci pak při následné okupaci jako pomstu za pomoc americkým letcům zabili až 250 000 lidí... U Doolitla a jeho chlapců je patos a patriotismus zcela na místě a pro Yankees je odvetný nálet na Tokio něco, čím je pro Brita Bitva o Anglii.. Ohledně love omáčky táhnoucí se filmem nemám moc co dodat. Je to zkrátka nutné pojivo pro dnešního diváka k historickým událostem. Vše samozřejmě vrchovatou měrou završuje všudypřítomný americký patriotismus, který my moc nechápeme. Oni jsou ale jiní. Každopádně Pearl Harbor byl pro Američany stejné trauma jako 11.září. Nedivme se jim, že stále je tu potřeba se k těmto tématům vyjadřovat. (23.01.2011)

Film na podobné téma (japonská invaze na Hawaii) jsem zatím nikdy neviděl, a proto jsem Pearl Harbor uvítal velmi vřele. Samotný děj je až zbytečně poameričtěn, tím jejich patriotstvím. Jak tomu již bylo u Titanicu, tak i tady se na pozadí "katostrofy" odvíjí dějová linie milostného trojúhelníku. Tato linie je sice poměrně zajímavá, ale v určitých místech až příliš vedená k pocitu, že je tím nejdůležitějším ve filmu. Hlavní cílem autorů bylo ale jisto jistě natočit snímek o japonském náletu na americkou námořnickou základnu na Hawaii, který se uskutečnil 7.12.1941. Příprava náletu i samotné provedení je vedeno na špičkové úrovni a přináší nemalé napětí. Konec filmu je už zase poměrně zbytečný, ale Amíci si prostě odplatu nemohli odpustit. 70% (23.12.2007)

║Rozpočet $140miliónov║Tržby USA $198,542,554║Tržby Celosvetovo $449,220,945║ Vizuálne úchvatné, takže kamera, akcia, hudba ako vždy u Michaela Baya na prvotriednej úrovni. Nuž rapídne horšie to je z presladeným príbehom a nič moc natlačenou lovestory postupne prebudovanú do milostného trojuholníku... v podstate je tam nehorázne moc naťahovanej vaty, zbytočnej vaty vrátane predlžovaného záveru, ktorá bije na diváka v rozsahu nepeknej 3hodinovej dĺžky, čo je fakt podpásovka, a je to škoda, film vyznie potom všelijako len nie ako vojnová dráma, v určitom zmysle sa dá povedať že ide o taký klon Armageddonu. Keď sa to neberie moc vážne dá sa to zniesť, ináč český dabing tiež tomu moc nepomáha, prišiel mi dosť otrasní, našťastie v kine som si to v rámci možností koľko toľko užil. /videl v kine: 75%/ (18.05.2005)