Rašómon
Rashōmon
Rashomon
Réžia:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Fumio HajasakaHrajú:
Toširó Mifune, Mačiko Kjó, Takaši Šimura, Masajuki Mori, Minoru Čiaki, Daisuke Kató, Noriko HonmaObsahy(2)
Rašomon, příběh z Japonska 12. století, příběh o zločinu a zabití. Je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Ke slovu se – prostřednictvím média – dostane i zavražděný, ale jen proto, aby nás utvrdil v jediné jistotě: pravdy se na tomto i na onom světě dobrat nelze. Rašomon, navazující na rafinované techniky retrospektivního vyprávění, známé z konce němé éry, ale pak až do počátku evropských „nových vln“ zapomenuté, se stal uměleckou senzací filmového festivalu v Benátkách, kde mu byl udělen Zlatý lev. Od této události se stalo běžným – v zemi vzniku stejně jako na Západě – dělit dějiny japonského filmu na dvě zcela svébytné epochy: před Rašomonem a po něm. (NFA)
(viac)Recenzie (245)
Vyprávění uvnitř vyprávění a pár úhlů pohledu okořeněných trochou těch mouder. Pomalý tempo, komorní příběh, trocha té nudy, avšak celkově je to dobrej film, Kurosawa umí. ()
Jeden z nejlepších filmů, které sem v životě viděl. Myslím, že se dá právem považovat za opravdové mistrovské dílo. Kompozičně je film naprosto učebnicový. Herecké výkony jsou velmi působivé, charaktery postav silné. Příběh napínavý (lepší než mnohé dnešní detektivky). Jediná drobná výtka, ke konci mi přišel malinko zdlouhavější, ale opravdu bych zkracoval maximálně 5 minut. Konečné morální ponaučení bylo úplně skvostné. Naprosto famózní film, kterým se zkusím inspirovat, pro svou budoucí tvorbu a vzít si z něj mnohá ponaučení. ()
Akira Kurosawa a jeho prelomové dielo? Nuž mám s tým problém... Prvá tretina nezáživná, druhá tretina príbehu nudná a potom... úprimne povedané, ďalej som to nezvládol. ()
Skvělé! ()
Takto nejako vyzerá úžasný film. Hneď ako to začalo som z toho nespustil oči. A na konci som to proste pustil znovu. Neskutočné. Toľko pravdy o ľudstve povedaných v takmer 90 minútach. O tom, ako ľudia klamú nielen iných ale aj samých seba. Že aj história stará pár hodín alebo dní, môže byť rozpovedaná troma ľuďmi na tri rôzne spôsoby, pretože... sme proste blázni. Pri tomto ma napadla hláška Dr. Housa - všetci klamú. Toto si človek pozrie a zanechá to v ňom hlboký dojem. Asi by nebolo od veci trochu spomaliť v natáčaní rôznych fantazijných blbostí a skúsiť natočiť niečo takéto. Asi takto vyzerá umenie. Tento film dávam do zoznamu: Must see before you die. ()
Skvělé filmařské řemeslo. Ač černobílý snímek (bez 3D a dalších kravin), tak Vás vtáhne do prostředí. Nádherně natočené kapky deště, že máte chuť si je otřít z čela. V zápětí vystřídané horkým letním dnem. K tomu příběh viděný více očima pokaždé jinak a přece stejný. ()
Mé první setkání s Kurosawou. Jakýsi minimalistický quasi-detektivní příběh podaný formou tří diametrálně odlišných svědectví o tomtéž činu. Nemám problém odmyslet si herecké projevy, je totiž potřeba přihlédnout k místu vzniku snímku a zvláště také k tomu, že i po více než půl století Rašomon působí vcelku důstojně, zub času na něm velkou paseku ani omylem neudělal. Ale kromě toho, nelze říct, že by mě film něčím specifickým zvlášť upoutal. Dokonce mě často nemálo nudil. Takže celkové resumé: lehce nadprůměrně podaný lehce nadprůměrný příběh. ()
CO MÁ DO PRDELE ZNAMENAT TEN OBSAH? SPOILERY TU NIKOMU NEVADÍ? FUJ!!!! Film výbornej. Toshiro rozlévá charisma po kýblech a jediné čeho lituju je to, že to nebylo barevné. Po všech stránkách paráda! Jedině snad ty souboje, ale kvůli tomu jsem si to nepustil a rozhodně mě to neuráželo. Bůro jak vyšitý!!! ()
čtyři příběhy, čtyři pravdy, vyberte si ... a na samém konci úlevné oddechnutí, že to s námi lidmi není po morální stránce ještě tak zlé, kdo ví, jak by to Kurosawa viděl teď, o více než půl století dál, ... já měla ve tváři úšklebek pochybovačného Tomáše ... ()
Na můj vkus až příliš hutné a obtížně stravitelné, abych šel s hodnocením výše, neznamená to však, že samotný film je špatný. Celý snímek je opravdu velmi depresivní - žádná postava vlastně není "kladná" včetně zlomeného mnicha. Na konci (což je určitě úmysl) nevíte, co si máte myslet - jak o jednotlivých postavách, tak o tom "jak to bylo doopravdy". Je na divákovi, jak toto přijme. ()
Čo je to pravda? Pravde neexistuje, len jej verzie, a ani náš pohľad na vec ktorý môžme pokladať za skutočne správny, taký nemusí byť. Tiež je zaujímavé uvedomiť si, že film bol natočený v povojnovom Japonsku len 5 rokov po Hirošime a strach, deprimovanosť a neistota tamojších ľudí, ako aj hľadanie vinníka (nielen) za vojnové hriechy a aká bola vlastne pravda ktorú im vláda neprezradila je v tomto filme všadeprítomné. Podľa mňa omnoho významnejší film ako Sedem samurajov, v ktorom sa Kurosawa zaradil medzi svetových režisérov. ()
Přes několik úžasných záběrů (např. stromy a chrám v dešti) a velmi zajímavý námět (několik lidí popisuje vraždu, ale jejich výpovědi se naprosto rozcházejí) je to spíš otravný film. Herci jsou teatrální, několikaminutové záběry na hysterický pláč/smích jsou prostě dlouhé, finální verze příběhu je fraška. Závěr je patetický: "Ach, děkuji, že teď mohu zase věřit v lidskou dobrotu!" ()
Pútavo podaná úvaha v niekoľkých dejstvách o tom, ako je človek schopný klamať, aby si zachoval svoju česť v očiach iných.↵ Jednotlivé dejstvá boli dostatočne napínavé a divák čakal, čo nového sa dozvie. Vyhovovali mi aj komentáre "moderátorov" v spojovacej scéne v bráne Rašómona.↵ Natočené je to skutočne pôsobivo, len mi vadí pocit, že som buď nepochopil celkové vyznenie ("sdělení") filmu (čo pri mojej neznalosti dobových reálií hrozí) alebo film nakoniec vyznel až smiešne pateticky. ()
Tyhle starý japonský filmy mají neskutečný kouzlo. I když je to jen povídka, kterou tři postavy vypráví každá jinak, tak jsem si to velmi užil. ()
Užasný film, který donutil filmovou veřejnost dívat se dál na východ než jen k Moskvě. Jednoduchý příběh zločinu odvyprávěný takovým stylem, že se z něj stala scénáristická klasika. Scéná "výslechu" mrtvé oběti pomocí media (nějaké čarodějnice) je parádní. Kamera zabýrající soud (v popředí aktuální svědek, v pozadí naši dva vypravěči) super. Zaběry z lesa (hra se stínem a slunečními paprsky) neopakovatelné. Kdo chce vědět o čem je film, ať se podívá třikrát za sebou na Rašomon. ()
Ukazuje, jak je člověk jest prohnaný a i ten nejpoctivější přece jen má své mouchy.Opravdu je těžké věřit v člověka, když každý je sobec.Pěkné poselství nám dává Rashomon. ()
Jedna vražda podle několika svědectví - a pokaždé jinak! Film byl převratný způsobem vyprávění, kdy si divák musí poskládat skutečný (?) obrázek z několika vyjádření naprosto protichůdných - ať už zkreslených odlišným vnímáním nebo úmyslně. Je samozřejmě třeba pohlížet na film s ohledem na dobu a místo jeho vzniku (tím myslím zejména Mifuneho projev...). ()
Rozhodně se na něj nedá koukat ve spěchu. Na druhou stranu, pustit si ho k žehlení by asi fungovalo :-))) ()
Marge: "Come on, Homer, Japan will be fun - you liked Rashomon." Homer: "That's not how I remember it!" Technika vyprávění příběhů z více pohledů a s pochybnejma vypravěčema se stala dobře známym fíglem ve filmu a v televizi, ale nikdy nebyla tak efektivně použitá jako v Kurosawově Rašomonu, který, jak dobře známo, vyšlapal cestu tomuhle typu storytellingu. Působivá cesta za podstatou pravdy. ()
Súvisiace novinky
Remake Rašómona míří na HBO Max
Dva lety od oznámení chystaného remaku slavného japonského filmu Akiry Kurosawy Rašómon konečně vím, kam tohle nové seriálové zpracování zamíří. Dočkáme se ho na streamovací službě HBO Max, podílet… (viac)
Seriálový Rašómon pod dohledem Spielberga
Filmová společnost Stevena Spielberga Amblin chystá televizní remake japonského kultovního filmu Rašómon. Klasiku z roku 1950 má na svědomí legendární režisér Akira Kurosawa, příběh se pak točí okolo… (viac)
Začíná festival EIGASAI
Ve čtvrtek 22. února začíná v pražském kině Lucerna 11. ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGASAI 2018. V letošním roce uplyne 20 let od chvíle, kdy se do filmového nebe odebral Akira… (viac)
4. 11. 2023 Déšť, často symbol melancholie skrze počasí, nekomfortu postav býti pospolu – což nám často (i v tomto případě) pak skládá narativ – a za přítomnosti deště podpořit hodně temný příběh, čehož byl i autor dvou povídek, ze kterých následně Kurosawa dal do filmu prvky, Akutagawa, master. Toto temné donucení tři postavy být pospolu díky počasí nás vede teda pomalu ale jistě do později složitě strukturovaného a vrstveného narativu. Celá narace se skládá ze dvou viditelných linií, přítomnosti, kde máme naše vypravěče a retrospektivy, která se dělí částečně na další dvě linie a naši vypravěči z předchozí přítomnosti nás jimi provádí. Jedná se o retrospektivní obrazové vyprávění historky a obrazy výpovědí v jistém bezčasí s neurčitým soudcem, jelikož i skrze toto nás Kurosawa testuje a nechává naše subjektivní myšlení rozhodnout, kdo říká pravdu. Uvítáni do vyprávění jsme příchodem do lesa, kde je hodně střihů na woodcuttera, dostávajícího se hlouběji a hlouběji do lesa – tento střih nám symbolizuje plynoucí čas a snahu jej odstřihnout, ten mrtvý čas, což není vůbec nutné natočit, ale též to těžce může reprezentovat nás, jelikož je to náš první vstup do vyprávění, takže to můžeme být my kráčící hlouběji a hlouběji do příběhu, do srdce a začátku příběhu, který ten les po celou dobu rámuje (to už nereprezentuje ten střih ale primárně přírodu lesa). Tato symbolika přírody se tu i párkrát objeví dále, ale je podpořena i npř. stínohrou či hudbou, což myslím listí, které nás vždy vtáhne do momentu. Ale primárně tu příroda jako taková hraje velkou roli dění, jelikož je to neznámý prostor, uprostřed lesa a něco se tam děje – podporuje to tu kriminální a mysteriózní atmosféru. Kurosawa má neskutečnou volnost kamery a tak to i vypadá. Tu volnost čerpá z němých filmů, kde byla ještě pestrá. Naopak snímek vypadá jako klasické Hollywoodské temné drama té doby, ale s pestře Evropským vizuálem a Bergmanovským nádechem filozofie (Persona v tomto případě, modernizovaný případ by byl Anatomie pádu skrze kladenou subjektivní otázku kdo je má pravdu). I když je to jeden z více poevropčených filmů Kurosawy, tak je tu pořád hodně elementů Japonska, Japonské prostředí a vmíchaná Japonská historie, což je nám většinou velmi daleké, takže není nejjednodušší tyto skryté metafory bádat. Co se týče primárně dvou postav ve vyprávěcí lince, tak pokaždé, čtyřikrát za sebou ti herci hrají jinou a jinou postavu, podle příběhu. Všichni víme, že se tu filozoficky rozebírá lhaní a víra v člověka a společnost, což nám toto střídání samozřejmě jasně symbolizuje. Lhář, který je jasný je tu jen jeden a to woodcutter, ale ten není jediný. Všichni mohou být lháři a všichni zřejmě podle kladených filozofických otázek a odpovědí jsou. Je to zase na nás. Woodcutter pomocí lži to uspokojení ale získává, což ho ke konci omrzí a díky dítěti (symbolice pravdy), když si sám sobě přiznává nakonec pravdu, kterou si k sobě vlastně vezme. Nějakou (už) pestřejší budoucnost. Hlavně to tedy pozoruje jak divák reaguje na film a jak film reaguje na diváka, jakým způsobem si na různé teze odpovídá, jelikož to žádnou odpověď nemá a primárně to pracuje se subjektivitou jedince. Za úkolem je si pohrát se subjektivitou a vstřebáváním informací jedince. () (menej) (viac)