Réžia:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Fumio HajasakaHrajú:
Toširó Mifune, Mačiko Kjó, Takaši Šimura, Masajuki Mori, Minoru Čiaki, Daisuke Kató, Noriko HonmaObsahy(2)
Rašomon, příběh z Japonska 12. století, příběh o zločinu a zabití. Je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Ke slovu se – prostřednictvím média – dostane i zavražděný, ale jen proto, aby nás utvrdil v jediné jistotě: pravdy se na tomto i na onom světě dobrat nelze. Rašomon, navazující na rafinované techniky retrospektivního vyprávění, známé z konce němé éry, ale pak až do počátku evropských „nových vln“ zapomenuté, se stal uměleckou senzací filmového festivalu v Benátkách, kde mu byl udělen Zlatý lev. Od této události se stalo běžným – v zemi vzniku stejně jako na Západě – dělit dějiny japonského filmu na dvě zcela svébytné epochy: před Rašomonem a po něm. (NFA)
(viac)Videá (2)
Recenzie (245)
Záleží na každém z nás, jakou pravdu si v tomto filmu najdeme, zda-li se v něm vůbec vyskytuje. Ale jak se říká: „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.“ Takže mi na 41.LFŠ nezbylo nic jiného než si od každého z vypravěčů vzít to, co zcela subjektivně přišlo nejpravděpodobnější mně a seskládat si z toho svojí pravdu, 74%. ()
Rašomon byl díky netradičnímu přístupu skrze různé úhly pohledu na jednu a tatáž situaci nejednou citován i zremakován a vždy zcela poprávu. Inteligentní scénář, vynikající herci a citlivá řežie. To vše je důvod, proč tato klasika kdysi zaujala a jistě i do budoucna bude zaujímat diváky po celém světě. Přesto bych netvrdil, že univerzální pravda neexistuje. Mifune totiž opět zas a znovu prokazuje, že mu (nejen) na japonských ostrovech není rovno. Na to prostě jiný úhel pohledu snad ani být nemůže. ()
Všeříkající příběh o lidské morálce, deformované ctižádostí, strachem z přijetí vlastních činů okolím a vůbec všemy neduhy, jaké odvrácená strana lidské duše obsahuje. I ty, člověče - říkáš vždy pravdu? Do posledního detailu? Nevynecháváš, neupravuješ drobnosti dle obrazu, v němž chtěl bys býti ostatními viděn? Pod střechou ohromně charismatického Rashomonu se čtyřikrát ve formě vyprávění odehrává tentýž příběh vraždy. Není důležité, která z verzí je pravdivá. Není důležité, zda je vůbec některá pravdivá. O pravdách hovoří film pouze jako celek, a to jen o těch, které už věky poukazují na slabosti lidstva. Aneb v zájmu vlastní cti přestává lež být něčím nečestným... pokud o tom nikdo neví... ()
Pojednání o morálce a víře v lidství se mohlo umolousat od patosu, obrovských gest i křečovitých apelů. To by však nesmělo mít tak chytrý scénář. Vše je výborně gradované, scéna souboje je naprosto skvěle zvládnutá a závěr dává naději. Jenže tohle všechno musí ustoupit do pozadí pokaždé, když divák dostane políček v podobě naprosto nesmyslného hysterického smíchu, který je nesmírně rušivý, zbytečný, trapný a zkazil mi dojem z jinak výborného filmu. ()
(Daiei) (Čb. /// Produkce: Minoru Džingo, Masaiči Nagata /// Scénář: Akira Kurosawa, Šinobu Hašimoto podle povídek Rašomon a V lesíku Rjunosuke Akutagawy /// Kamera: Kazuo Mijagawa /// Hudba: Fumio Hajasaka /// Oscar: Akira Kurosawa (mimořádná cena) /// Nominace na Oscara: So Macujama, H. Mocumoto (výprava) /// MFF v Benátkách: Akira Kurosawa Zlatý lev), Akira Kurosawa (Cena italských filmových kritiků)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Galéria (67)
Zaujímavosti (28)
- Hudba použitá ve vizi manželky byla dodána až v postprodukci. Akira Kurosawa a jeho střihač byli ohromeni, když zjistili, že hudba téměř dokonale koresponduje s akcí na plátně a že není třeba měnit scénu tak, aby odpovídala hudbě. (džanik)
- „Rašómon" odkazuje na název jedné povídky Rjúnosukeho Akutagawy („japonský Maupassant“), v níž právě propuštěný sluha hledá v horním patře brány nocležiště i úkryt před deštěm. Nalézá tam pouze prostor plný mrtvol a stařenu, která jim stříhá vlasy, aby z nich následně vyráběla paruky, jejichž prodejem se živí. Děj příběhu líčeného ve filmu však vychází z jiné Akutagawovy povídky „V houštině“ („Rašómon a jiné povídky“). (džanik)
- Fumio Hajasaka, ktorý zložil hudbu k filmu, bol režisérom požiadaný, aby pre scénu, keď Masako (Mačiko Kjó) rozpráva svoju verziu, použil upravenú verziu skladby "Boléro", ktorú v 20-tych rokoch skomponoval francúzsky skladateľ Maurice Ravel. (Zdroj: ČSFD)
Reklama