Túlavý pes

Klasicky Kurosawův pomalý film - tentokrát černobílá klasická poctivá temná krimi z poválečného Japonska. Mladý vyšetřovatel nejprve hledá jemu ukradený kolt, aby později ve spolupráci se zkušeným kolegou pátral po vrahovi, který tuto zbraň používá, vše za víceméně mlčenlivé spoluúčasti zbytku policejního sboru. Pistole je ukradena za parného dne, atmosféra příšerného vedra se pak táhne celým filmem a přidává mu stresující napětí navíc. Je-li vedro někdy uvolněno lijákem, stane se brzy něco zlého. V předzávěrečné scéně dopadení zločince se zbraní je nejvíce cítit pozdější Kurosawův rukopis - policista a zločinec se dívají do očí, pistole je namířena, žena z blízkého domu hraje na klavír a rozuzlení se blíží. Scéna těžce oddychujících soupeřů pod květy slunečnic topinambur za zpěvu v blízkosti procházejících dětí taky nemá chybu. Trochu mi Mifuneho zodpovědná posedlost nalezením pistole a vraha a všudypřítomné vedro připomněla pozdější Nolanovu Insomnii s Al Pacinem sužovaným bílými nocemi, nespavostí a zodpovědností za své činy. Že by byl Kurosawa i tentokrát inspirací pro pozdější filmaře? Trailer: http://www.sms.cz/film/toulavy_pes/ukazka (06.04.2009)

Opět vynikající Kurosawa, napínavej detektivní film, ale co víc! Úžasnej sociální obraz poválečnýho Japonska, vliv Američanů (tehdejších okupantů!, alespoň pro Japonce) kam se člověk podíval. Baseball - pro Japonce cizí hra, na níž 4 roky po válce chodilo 50 000 lidí na zápas, swingový tanečnice, který, chudinky, vypadají při tom tanci tak nepřirozeně. Do toho silnej filosofickej podtext (tak nějak se přiklánim k soucitu mladýho policajta v podání Mifuneho) a magnetický vtáhnutí diváka do děje, zajímavá hudba, skoro dokumentární kamera, skvělý herecký výkony, a to horký léto tenkrát v Japonsku....... (24.01.2007)

Snímek, tvářící se zpočátku jako čistokrevná krimi, postupně akceleruje v zajímavou sociální a psychologickou sondu. Hodně mě bavila kamera, hodně mě bavilo "nakukování" do tehdejších reálií (jazzík v baru je fakt nářez:), hodně mě bavila dvojice Shimura/Mifune, která zde předvedla svou dost možná nejlepší souhru vůbec. (23.01.2008)

Japonska noirovka od mistra filmoveho remesla - a prvni role, kde vidim Mifuneho jinak nez jako samuraje. Byly to jeho zacatky a je to poznat, film tahne vic Shimura v roli staryho detektiva, nez panikarici a vinou szirajici se Mifune. Detektivka ze stary skoly, ktera nabrala na sile az nekde kolem prvni hodiny, me bavila a kdyz tam frajerka tancovala v satech za krvavy prachy, tak jsem si vzpomnel na divou Baru Capovy Babicky. Film klidne mohl skoncit dramaticteji, ale jsem spokojen a jsem rad, ze to detektiv Sato nakonec zvladnul. Jinak super kulturni vlozky z japonskyho baseballu nebo kabaretu. (11.05.2022)

Keď sa povie film Noir automaticky vás napadne mĺkvy detektív s cigaretou v ústach, so slabosťou pre nejakú kabaretnú speváčku, ktorá je zároveň famme fatale a mrcha a ktorý vyšetruje obyčajný zločin na pozadí upršaného mesta. Aj napriek tomu že Túlavý pes nesie mnohé znaky tohto amerického žánru, nedá sa definovať ako úplne typický Noirový príbeh. Rovnako ako aj ostatné neskoré Kurosawové filmy s 50 rokov aj tento sa vysporiadúva z druhou svetovou vojnou a jej dopadom na život Japonských obyvateľov. Zločin je tu podmienený stratou batožiny z vojnového frontu a vrah spolu s postavou neschopného detektíva v podaní ako obvykle skvelého Mifuneho majú viacej spoločného práve vďaka vojnovým skúsenostiam. Vďaka tomu nastáva u detektíva porozumenie s vrahom, ktoré je umocnené poslednou scénou, kde obydvaja ležia vedľa seba, pričom každého čaká iný osud. Atmosféru mesta umocňuje všade prítomného horko a pot, ktorý steká vo veľkom množstve so všetkých ľudí, ktorý sa pred kamerou ocitnú. Ďalším výrazným prvkom je potom príchod dažďa, vďaka ktorému nastáva v prípade zlom a gradácia. Kurosawa po Opitom anjelovi znova spojil dvojicu svojich dvorných hercov Shimuru a Mifuneho a vzniklo možno nie najlepšie, ale rozhodne významovo a formálne výrazne dielo, ktoré má v Kurosawovej filmografií nespochybniteľné miesto. (29.07.2012)