Túlavý pes

To by nebyl Kurosawa, aby se tam aspoň trošku nefilosofovalo. I když to je poctivá opravdu oldschoolová kriminálka. Nejradši jsem měl postavu protřelého detektiva Sata, který už z principu všechny zločince nenávidí a ospravedlňování nechává spisovatelům. Jeho parťák Murakami je po celý film hrozný ucho, a pochlapí se až úplně na konci. Chvílemi je to v dnešní době možná už trochu nezajímavé (některé scény jsou zbytečně hrooooooozně dlouhé), ale koukal jsem na to přesto zaujatě a nenudil jsem se. A z celého filmu mě vlastně nejvíc šokovalo, že se v japonsku hraje baseball. (26.12.2006)

Můj první film od Kurosawy, v některých místech dost natažený, až mi to i vadilo. Na to, že děj nebyl nějak složitý, tak myslím, že by to šlo i zkrátit, ale je to jenom můj subjektivní názor :). Jinak je to stará dobrá kriminálka, s osvědčeným modelem mladý a horlivý nováček a starší a zkušenější kolega. (04.02.2009)

Japonský pokus o film-noir, který se ale podle mě dost nevyvedl. Zápletka o ukradené zbrani neni z těch, které dokážou utáhnout dvouhodinový film, vše se neskutečně vleče a já se neskutečně nudil, na což nejsem u tohoto žánru vubec zvyklý. Sice Toshirô Mifune je tradičně skvělý a i hudba se mi velmi líbila, to je ale vše co se dá tomuto filmu přičíst k dobru. Skoro se mi ani nechce věřit, že tohle natočil Kurosawa. (09.12.2006)

Kriminálka bez jakýchkoliv zvratů a s velkým logickým kopancem si dala záležet na precizním vykreslení atmosféry, ale nedokázala se oprostit od nesmyslně afektovaných scén, v tomhle filmu nebrečely snad jen neživé předměty. Natočit to někdo jiný, je to průměrný film, v rámci Kurosawovy tvorby je to hodně podprůměrný film. (23.04.2016)

Keď sa povie film Noir automaticky vás napadne mĺkvy detektív s cigaretou v ústach, so slabosťou pre nejakú kabaretnú speváčku, ktorá je zároveň famme fatale a mrcha a ktorý vyšetruje obyčajný zločin na pozadí upršaného mesta. Aj napriek tomu že Túlavý pes nesie mnohé znaky tohto amerického žánru, nedá sa definovať ako úplne typický Noirový príbeh. Rovnako ako aj ostatné neskoré Kurosawové filmy s 50 rokov aj tento sa vysporiadúva z druhou svetovou vojnou a jej dopadom na život Japonských obyvateľov. Zločin je tu podmienený stratou batožiny z vojnového frontu a vrah spolu s postavou neschopného detektíva v podaní ako obvykle skvelého Mifuneho majú viacej spoločného práve vďaka vojnovým skúsenostiam. Vďaka tomu nastáva u detektíva porozumenie s vrahom, ktoré je umocnené poslednou scénou, kde obydvaja ležia vedľa seba, pričom každého čaká iný osud. Atmosféru mesta umocňuje všade prítomného horko a pot, ktorý steká vo veľkom množstve so všetkých ľudí, ktorý sa pred kamerou ocitnú. Ďalším výrazným prvkom je potom príchod dažďa, vďaka ktorému nastáva v prípade zlom a gradácia. Kurosawa po Opitom anjelovi znova spojil dvojicu svojich dvorných hercov Shimuru a Mifuneho a vzniklo možno nie najlepšie, ale rozhodne významovo a formálne výrazne dielo, ktoré má v Kurosawovej filmografií nespochybniteľné miesto. (29.07.2012)