Túlavý pes

Kurosawa dokáže smíchat velmi protichůdné věci do úžasného koktejlu. Náladu, vedro, déšť, téměř reportážní záběry pulsujícího města s přesně vystavěným a velmi překvapivě se odvíjejícím dějem, dokonalou charakteristikou postav, přesným střihem, netradičně používanou kamerou. Výsledek je filmová báseň která překračuje žánry a v každém přichází s něčím novým. Zkrátka mistr filmových umění s velkým M... Zajímavé komentáře: Kinej, Foma, gudaulin, stub (01.11.2006)

Skvělá práce s kamerou jakožto skvostné vykreslení atmoséfry poválečného Japonska a sociální frustrace. Zaujme i Mifuneho mentor a několik exteriérů, tím však výčet pozitiv bohužel končí. Zápletka je na celkovou stopáž příliš přímočará a vzniká tak dosti hluchých míst. Každý záběr je zbytečně dlouhý (baseball, tržnice, kabaret). Navíc ani samotný filmový materiál mi nepřišel moc kvalitní. Možná chybí Kurosawova vyzrálost včetně jeho dvorního herce. Slabší průměr. (01.10.2021)

Základním schématem, zápletkou, linearitou příběhu, ale i dobou vzniku a určitými stylistickými prostředky připomíná Toulavý pes klasické dílo italského neorealismu Zloději kol. Oba filmy nalezly svůj předobraz ve skutečné události (Kurosawa i De Sica, resp. Zavattini vycházeli z novinového článku, který dále rozpracovali), v obou filmech jde o krádež věci, která je poměrně zásadní pro výkon povolání (policista a zbraň vs. lepič plakátů a kolo), následné usilovné hledání zcizené věci, resp. vyšetřování, kde se téměř nevyskytují dějové odbočky. V obou dílech jde přitom o realistický akcent doby, ve které se příběh odehrává, resp. ve které filmy vznikly, tedy krátce po II. světové válce, kdy se Japonsko i Itálie jako poražené země setkávaly s válečnými reparacemi, resp. okupací, která se na nemálo let obtiskla do běžného života obyvatel obou zemí, v podstatě až do poloviny 50. let, kdy země zažily opětovný rozmach. Podobnostních rysů lze samozřejmě nalézt ještě více (točení v exteriérech, výrazný sociální podtext), stejně jako těch, které filmy od sebe odlišují (žánr, (ne)herecké obsazení, závěr a jeho vyznění). (03.05.2015)

Japonský pokus o film-noir, který se ale podle mě dost nevyvedl. Zápletka o ukradené zbrani neni z těch, které dokážou utáhnout dvouhodinový film, vše se neskutečně vleče a já se neskutečně nudil, na což nejsem u tohoto žánru vubec zvyklý. Sice Toshirô Mifune je tradičně skvělý a i hudba se mi velmi líbila, to je ale vše co se dá tomuto filmu přičíst k dobru. Skoro se mi ani nechce věřit, že tohle natočil Kurosawa. (09.12.2006)

Najstarší Kurosawov film, ktorý som videl. Množstvo zaujímavých pohľadov i scén a dvakrát toľko miest a záberov bez výpovednej hodnoty, ktoré film predlžovali až na neznesiteľnú úroveň. Pričom nechuť Kurosawu k strihačským nožničkám je mi známa, Kurosawove filmy pomerne dobre poznám a o týždeň sa teším na jeho Rašómona. Možno som to vnímal tak intenzívne, že bol neskorý večer a teplo bolo pomaly také, ako vo filme. (03.07.2017)