Túlavý pes

Japonský pokus o film-noir, který se ale podle mě dost nevyvedl. Zápletka o ukradené zbrani neni z těch, které dokážou utáhnout dvouhodinový film, vše se neskutečně vleče a já se neskutečně nudil, na což nejsem u tohoto žánru vubec zvyklý. Sice Toshirô Mifune je tradičně skvělý a i hudba se mi velmi líbila, to je ale vše co se dá tomuto filmu přičíst k dobru. Skoro se mi ani nechce věřit, že tohle natočil Kurosawa. (09.12.2006)

Jestliže se Kurosawa pokoušel natočit film noir, příliš se mu to nepovedlo. Ke klasikám noir žánru má toto dílo příliš daleko. To však neznamená, že se jedná o špatný film. Je to nadprůměrý kriminální film, bohužel však s trošku přepálenou stopáží. Některé scény, hlavně pak v první polovině filmu, jsou až příliš zdlouhavé. V závěru však děj nabírá na tempu a zakončení nemá chybu. Herecká dvojice Shimura - Mifune se opět vyznamenala, i když ne tak dobře, jako ve snímku předchozím. 7/10 (07.02.2008)

Neviem, neviem k tomuto Kurosawovmu filmu si nejako tvorím zvláštne puto, keď aj niekoľko dní od pozretia sa mi vybavujú scény z horúčavou zaliateho Tokia, kde sa Murakami vydáva na odyseu za ukradnutou pištoľou a svojim tieňom. Po Opitom anjelovi ďalší Kurosawov technicky krásny "mestský" film s výbornou atmosféru, ktorý patrí k tomu najlepšiemu z neamerického filmu noir. (28.11.2013)

Celkem sympatický kriminální film. Bavila mě na něm přímočarost vyšetřování a celkem jasná motivace postav, což je metla většiny dnešních kriminálek. Hodně se mi taky líbilo, jak z prostředí krásně vyzařuje vliv konfucianismu, což ocení hlavně ti, kdo se třeba jen trochu zajímají o jiné kultury. Navíc vyšetřování v podání Sata vypadá tak jednoduše a elegantně, že se o tom dokonce budete chtít vědět něco víc. Do super filmu tomu přecijen něco schází a něco nadbývá, ale koho zajímá více vyšetřování a psychologie než hektolitry krve a stovky neznámých slov, tak ten si celkem užije. (24.10.2009)

Keď sa povie film Noir automaticky vás napadne mĺkvy detektív s cigaretou v ústach, so slabosťou pre nejakú kabaretnú speváčku, ktorá je zároveň famme fatale a mrcha a ktorý vyšetruje obyčajný zločin na pozadí upršaného mesta. Aj napriek tomu že Túlavý pes nesie mnohé znaky tohto amerického žánru, nedá sa definovať ako úplne typický Noirový príbeh. Rovnako ako aj ostatné neskoré Kurosawové filmy s 50 rokov aj tento sa vysporiadúva z druhou svetovou vojnou a jej dopadom na život Japonských obyvateľov. Zločin je tu podmienený stratou batožiny z vojnového frontu a vrah spolu s postavou neschopného detektíva v podaní ako obvykle skvelého Mifuneho majú viacej spoločného práve vďaka vojnovým skúsenostiam. Vďaka tomu nastáva u detektíva porozumenie s vrahom, ktoré je umocnené poslednou scénou, kde obydvaja ležia vedľa seba, pričom každého čaká iný osud. Atmosféru mesta umocňuje všade prítomného horko a pot, ktorý steká vo veľkom množstve so všetkých ľudí, ktorý sa pred kamerou ocitnú. Ďalším výrazným prvkom je potom príchod dažďa, vďaka ktorému nastáva v prípade zlom a gradácia. Kurosawa po Opitom anjelovi znova spojil dvojicu svojich dvorných hercov Shimuru a Mifuneho a vzniklo možno nie najlepšie, ale rozhodne významovo a formálne výrazne dielo, ktoré má v Kurosawovej filmografií nespochybniteľné miesto. (29.07.2012)