Krvavý trůn
Kumonosu-jô
Throne of Blood
Réžia:
Akira KurosawaKamera:
Asakazu NakaiHudba:
Masaru SatóHrajú:
Toširó Mifune, Isuzu Jamada, Takaši Šimura, Akira Kubo, Hiroši Tačikawa, Minoru Čiaki, Takamaru Sasaki, Čieko Naniwa, Seidži Mijaguči, Isao Kimura (viac)Obsahy(2)
Režisér Akira Kurosawa, veľký milovník i znalec diela Williama Shakespeara, vo svojej filmografii viackrát adaptoval hry alžbetínskeho dramatika a ich dej presunul do historických reálií stredovekého Japonska. Podobne aj archetypálny príbeh o zhubnej túžbe po moci, svedomí, zrade a treste sa odohráva v časoch mocenských bojov medzi japonskými generálmi. Páni Taketori Wašizu a Yošiaki Miki sú pozvaní na hrad svojho pána, ktorý sa im chce odvďačiť za udatnosť v boji zo zradným generálom. Cestou na hrad páni Wašizu a Miki zablúdia v Pavučinovom lese. Tu stretnú starenku, ktorá obom predpovie skvelú budúcnosť a rýchly vojenský postup. Jej veštba sa okamžite naplní. Wašizuovu ženu však manželove úspechy neuspokojujú a svojou túžbou po moci otrávi i jeho srdce. Aby získal ešte väčšiu moc, zradí Wašizu svojho pána i Mikiho. Netuší však, že čoskoro sa proti nemu postaví nepriateľ silnejší ako meč. Namiesto šťastia na neho čakajú len útrapy svedomia. (STV)
(viac)Recenzie (138)
3,4* Kurosawova lady Macbeth je děsivá. ()
Nádherný příběh, musíme za něj sice poděkovat Shakespearovy, ale myslím si, že ta japonská verzeje lepší. Film provázela dobrá napínavá hudba. Scéna byla úžasná. Herci podle mého názoru nepřehrávali, ale naopak hráli realisticky. Příběhu a vůbec Shakespearovi se naprosto nedá nic vytknout a jsem pravdu rád, že se dočkal tak geliální podoby jakou mu může vtisknout jedině Kurosawa. ()
Bohužel zase vůbec nic. MIfune hraje super, ale to všechno okolo se mnou nic nedělalo. 5/10 ()
Temné a atmosférou nabité filmové dílo! Shakespeare by byl (stejně jako u Ran) nejspíš velmi spokojen, protože tento film "dýchá"(včetně záměrně křečovitého herectví)! ()
bezpochyby jedna z nejlepších shakespearovských adaptací, která dokáže navodit pořádnou depresi. ()
Nuda k posrání #142. Viz Osvícení. 10% ()
Mifune v záporné roli... Zajímavé. ()
Zajímavá adaptace Macbetha s patřičně oceněnými hereckými výkony. Jak vidno, japonská kultura není jen zprofanované anime, Kurosawa mě přesvědčil, že v zemi vycházejícího slunce se naleznou i kladné faktory tamější kultury. Ovšem že bych z tohoto filmu skákal metr vysoko nadšením, to zase ne. Film je tu a tam hodně rozvláčný a divákovi tak občas zabraňuje soustředit se. Ale i tak sympatická adaptace s úchvatně zvládnutým řemeslem. 70% ()
Námet, ale aj spracovanie sú výborné, stopáž je akurátna. Trochu boli niektoré scény zbytočne natahované a niektoré herecké kreácie zbytočne prehánané až teatrálne. Mifune ale vie divákov riadne pritiahnuť. Hodnotenie: 85% ()
Po většinu stopáže velmi divadelní, a pro ty kdo znají Shakespearovu hru, někdy až uspávající (všechno to zmatené ježdění lesem a mlhou). Na druhou stranu tito znalci mohou ocenit Kurosawovy skvělé nápady (přesun čarodějnického věštění na pohřebiště, tichá scéna královraždy), a hlavně konec, který je dle mého lepší Shakespeara (Kurosawa použil jen jednu část věštby). Bohužel stejně jako u pozdějšího Ran Kurosawu svazuje Shakespearova předloha, snaží se o velké divadlo, velké emoce, a přitom by stačilo ještě více tu divadelní předlohu pořádně překopat a víc ji ještě "zjaponštit". Jakoby Shakespearův duch už nepovolil nikomu na světě uchopit dané téma pořádně znovu. ()
Shakespeare by se obracel v hrobě závistí kdyby viděl jak někdo dokázal jeho mistrovské dílo vylepšit. Pro mě osobně nejlepší Kurosawa, možná ne tak akční jako Sanjuro, nebo Yojimbo o to ale hlubší a vizuálně krásnější a přitom stopáž dává šanci i neKurosawofilům. ;) ()
Před lety jeden z mých prvních Kurosawů; v paměti mi uvízla vlastně jen absurdně dlouhá scéna bloudění v mlze, z které jsem řičel nadšením, neb mám úlety rád. Po druhém zkouknutí po letech jsem v pokušení hvězdičku ubrat, protože to pro mě jaksi negraduje – atmosférické, výtvarné i emocionální vrcholy jsou nahloučené v první polovině a nitky vyprávění (linka Wašizuovy ženy, motivace jeho morálního úpadku, probouzející se výčitky, návrat dvojice uprchlíků…) se ztrácejí a zase vynořují ne zcela přesvědčivým způsobem. Pár věcí ale stojí za to – třeba sugestivní výjev se zlomyslným duchem a celý koncept sebenaplňujícího se proroctví, který láká k přemítání o předurčenosti osudu, o tom, co si neseme v sobě a co je nám podstrčeno okolnostmi. No tak dobrá, zůstaneme na čtyřech. ()
Atmosférou přetékající úvodní setkání s duchem nasadí laťku možná až příliš vysoko. Většina filmu totiž i na divadelní adaptaci působí příliš statisticky. Throne of Blood je i přesto exemplářem mistrovské filmařiny a to nejen té přímo režisérské.Vynikající kulisy a lokace natáčení při úpatí hory Fuji totiž dělají půlku filmu. Závěrečná lukostřelba je nezapomenutelná a její technické zpracování skutečně obdivuhodné. ()
Výborný převod známé „prokleté“ Shakespearovy hry do prostředí středověkého Japonska. Vpravdě démonická žena (Isuzu Jamada dostala za tuto roli cenu Kinema Junpo) přikrmuje ve svém muži touhu po úspěchu, přiměje ho k mnoha nečestným a krutým činům, které nakonec uvrhnou celý rod do záhuby. Spojení Shakespeara s Japonskem je jen zdánlivě nesourodé a překvapivé. Vždyť kdo by mohl lépe porozumět Shakespearovým konvencionalizovaným, archetypálním a do jisté míry schematickým hrám než Japonci, v jejichž kultuře je právě konvence a archetypálnost dosud pevně zakotvená. Zlatý lev v Benátkách. ()
Proroctví ducha a intriky ženy vyvolají teda pořádné drama. Boj o moc jak se patří. Promyšlené, chytré, kruté, s jedinou drobnou drsnou akční scénou na konci. Poutavé a působivé, asi si přečtu toho Macbetha. ()
V pamäti mi ostala snáď len finálna, brilantne incenovaná scéna Wašizuovej smrti, kde je zasiahnutý prívalom šípov, ktorá, podľa mňa, pozdvihuje Kurosawov snímok o jednu kategóriu nahor. ()
No nevím nevím, po tom co jsem zatím od Akiry viděl jsem očekával trochu víc. Ale oni jsou v tomto filmu světlé okamžiky v podobě mysteriozních prvků - duch a mnoho mlhy, ale jinak je děj příliš strohý, bez jediného překvapení... Snad až ke konci člověka překvapí, že chvíli mu není jasné jak celý film skončí. Dávám 3 plus, ale na 4 to nemá. ()
Atmosférický a vizuálně úžasný samurajský film, který mně dost zklamal nudným příběhem. Film má zajímavé prostředí, ale mohlo by být vylíčeno na trochu poutavějším a myšlenkově prosycenějším příběhu. Několik graficky skvělých záběrů film neutáhne, musí mít i děj a hlavně něco jako kompozici. Spojitost s Macbethem mi není úplně jasná, Kurosawa sice Shakespeara s oblibou přesazoval do starého Japonska, Macbeth byl ale inspirací spíše pro snímek Ran z roku 1985, než pro Kumonosu-jó. Japonskou kulturu mám rád, Kurosawa je mi taky sympatický, snad se mi jiné jeho filmy budou líbit víc. ()
Proroctví "zlého" ducha o budoucí moci navádí k tragickým intrikám (chladně ponoukající manželka patří k lidsky nejodpornějším postavám vůbec), vraždám/zradám, paranoii a výslednému šílenství. Krásnou kameru, výpravu a mlžnou atmosféru Pavučinového lesa i hradu vyšperkovává expresivní výkon Tošira Mifuneho, mnohé scény však s Kurosawou natahují a "teatrálně exponují" až na samou hranu. ()
Shakespeare od Japonca po japonsky v stredovekom Japonsku je slušná bizarnosť. Prvá časť až po prvý dômyselný príhovor nenásytnej manželky pekne plynie. Potom sa to ale zamotá, spomalí a do výborného záveru to treba nejako vydržať. Túžba po moci v japonskom podaní je až veľmi ukričaná a expresívna. –––– Všetci smrteľní sú márnosť nad márnosť a život je len dočasnou reťazou starostí. –––– V tomto svete musíte udrieť prvý, ak nechcete zahynúť sám. ()