Kagemuša

Kurosawa má estetické cítenie, čoho dôkazom je vizuálne exibicionisticko-umelecký film Dreams a prejavuje sa aj v Kagemušovi, hoci niekedy naozaj samoúčelne a len pre efekt. Kurosawa vie tak isto natočiť film, kde je všetko ako má byť a ktorý ma dostal (Deržu Uzala). Ale nech mi priaznivci tohto japonského umelca odpustia väčšinou z môjho pohľadu prevažuje to, čo som už v súvislosti s jeho filmami spomínal:nuda, rozťahanosť, nevyváženosť, miestami absolútne prehrávanie hercov a neprehľadnosť. Silné momenty by sa našli, ale tie horšie výrazne prevažujú. Trojhodinová stopáž bola v tomto prípade zabijácka. Skrátka rád prenechávam tento film na hodnotenie "japonológom", nie je to moja šálka kafe:) (15.07.2007)

Tacuja Nakadai a jeho uhrančivý pohľad patria k najsilnejším preformance tohto filmu. Kurosawa na staré kolená ide viacej do epickosti ako vo svojich predchádzajúcich filmov. Mifune je nahradený Nakadaiom a namiesto čistých ľudí v morálne pochybnom svete, tú máme machinácie, intrigy a značný vplyv mysticizmu – prevažne so šintoistickými prvkami. Začalo to Deršuom a naplno sa to tu prejavilo v snovej sekvencií a v predurčenosti aká z neho vyvstala. Oproti rozpohybovanej kamere z predchádzajúcich Kurosawových diel, sme tu väčšinou statický. Zároveň, sa ale nezabúda na vizuálnu podmanivosť a aj napriek tomu, že sa v nejakej scéne len rozpráva, je v nej perfektne využitý priestor, plány a postavy vždy hovoria k veci a predurčujú významom ich neskorší zmysel. Scény večerného boja, rozprava o nehybnej hore, finálne pole mŕtvych a už vyššie spomínaný sen patria k silným a katarzným scénam filmu. Najviac ma štve, že takéto filmy sa dnes netočia. Strašne rád by som bol, keby som mohol zažiť Kurosawu v tomto období ešte ako mladé ucho snažiace sa rozprávať veľké príbehy svojim spôsobom. Perfektná ukážka historického filmu, pri ktorom nadobúda Posledný samuraj s Cruisom hlbší význam. (02.09.2014)

S Kagemušou definitivně vzala za své moje někdejší proklatě zjednodušená představa, že Kurosawa v začátcích kariéry pevně vězel v japonských kořenech a pak se postupně „pozápadňoval“ – tady si za americké peníze natočil jeden ze svých nejjaponštějších filmů, silně odkazující na historii, tradice, divadlo nó/kabuki etc., což sice působí trochu nepřístupným, ale zároveň v té důslednosti, ukázněné práci s barvami apod. povznášejícím, harmonickým dojmem. Na rozdíl od pozdějšího a za mě přeceňovaného Ranu se Kagemuša mezi pompézně inscenovanými bitevními scénami, osudy národů a vladařskými eskapádami dotýká i komornějších témat, která mě osobně oslovují víc – třeba toho, co vlastně dělá z konkrétního člověka jedinečnou lidskou bytost. A moc mě potěšilo, jak málo je tu očekávatelných příběhových klišé – žádné „podceňovaný nýmand všechny překvapí, získá si všeobecný respekt, ale nakonec podlehne intrikám“, vždycky se v pravou chvíli ukročí stranou a do větší hloubky. Zralý, silný, mnohovrstevnatý kousek, i když už ne tak omračující a vlivný jako Kurosawovy největší „klasiky“. (01.12.2017)

Velmi, opravdu velmi pozvolně a rozvážně vyprávěný historický velkofilm. Kurosawovo estetické cítění a filmařská jistota jsou cítit z každé scény, bohužel příběh jednoho obyčejného zlodějíčka, který je donucen dělat dvojníka knížeti váženého rodu i dlouho po jeho smrti, by stěží vydal na hodinu a půl, takže mi snímek přišel strááášně natahovaný. Navíc naprosto tristně vyznívají všechny bojové scény - v předlouhých, ale téměř statických záběrech před kamerou sice pobíhají tisíce komparzistů v nádherných kostýmech, ale vždy jenom někam jedou, běží nebo na někoho střílí mimo záběr, nedojde k žádnému kontaktu nebo souboji. Tady se mohlo hodně stříhat. (25.03.2012)

7/10 Udelal jsem si zacatek roku s Kurosawou a nebyla to spatna volba - i kdyz... mohlo to byt i lepsejsi - nektere zabery by mohly byt kratsi a nektere tam nemusely byt vubec ale jinak nemam moc co vytknout - takove to bylo pekne Peckinpahovske - temer bez bab, zato se spostou krwe, skvelou vypravou/kostymy, zajimavym lec ne uplne vyuzitym nametem a pro me misty nepochopitelnou asijskou mentalitou. (03.01.2008)