Pomsta

Chcete sa za jednu noc stať rambom? Stačí ak si dáte kúsok peyotla a môžte ísť robiť nájomného vraha. A dokážu to aj blonďavé pipinky... Ten príbeh sám o sobe nebol bohviečo, len rádoby ďalšia revenge odplata s nudnejšou a opozeranou dejovou schémou a s minimom napätia. No to, na čom snímok jednoznačne stavia je absolútne perfektné spracovanie po formálnej stránke - špičková kamera, šikovná réžia, ktorá sa prejavuje najmä v detailoch, využívanie svetla, jasné farby, slušná muzika, ktorá strieda tichšie pasáže.... No proste je to pastva pre oči, ktorá dokáže držať pozornosť celý čas. Tiež nechápem, prečo nemá film nálepku horor, pretože krvavých záberov tu bolo pomerne dosť, ba čo viac, boli celkom slušne nasnímané, čo sa o mnohých ďalších žánrovkách nedá vôbec povedať. Fajn prekvapenie a spokojnosť. Blbé, ale výborne predané. Lepší priemer. 65/100 (18.05.2018)

Na rozdíl od většiny sledovatelů tohoto francouzského majstrštyku, jsem byl vyloženě nadšen. Nepochopil jsem sice plno věcí, které by možné nebyly, ale co na tom?! Vždyť je to úplně jedno! Mě se právě líbilo, že tam byly nelogičnosti, že Matilda byla jaká byla. Její proměna byla ideálně dokonalá. Od naivní barbínky po "revenge super bitch". Výraz těla, tváře, flinta do ruky... To všechno po vzoru starých ohraných grindhousů (třeba "Thriller En Grim Film apod"...) Byla to nádhera! Barevné, snové, herecké výkony fajn, všechno super a na pohodu. Brutalita výborná, zranění krásné, detailní. Já si prostě lebedil blahem. Nezajímá mě, že tohle by nešlo a tamto by nešlo. O tom to není. Škoda, že ji teda nepřefikly víckrát a že to nebylo víc "graphic", ale tak zase se vyřádili na těch třech týpcích... Za mě plná palba, je to krásný moderně - oldschoolový rape and revenge. /85% + FILM ROKU/ (21.01.2024)

Matilda Anna Ingrid Lutzová hraje roli naivky. Marockou pouští stříkají zásoby umělé krve. Příběh nahrává polemikám kolem hnutí MeToo odhalujícího sexuální násilí na ženách. Přestože žena sexuálně provokuje s lízátkme v ústech a výrazem lolitky. Trojice násilníků zosobňuje až karikovanou tresť chlapácké nechutnosti: hnusně se cpou, zpíjejí, chlípně tváří, sledují sport – a přitom režisérka dusno před bouří nastavuje upachtěnou symbolikou včetně mravenců a zahnívajícího jablka. Od chvíle, kdy polonahá zraněná slečna stane v pustině proti třem ozbrojeným mužům, přizná Pomsta naplno barvy. Přesněji barvu jedinou: křiklavě rudou. Inscenuje se typický žánrový model štvanice, studentského cvičení ve vymezeném prostoru a času, jehož nálada sice účinkuje, zato sdělení se příčí zdravému rozumu. Nicméně člověk musí uvěřit, co všechno dokáže křehká dívčina přežít, aby mohl ocenit opravdu vynalézavé postupy, kterými si pomáhá. Od robinsonovsky posbírané výstroje až po nevšední nápady, co se dá v nouzi podniknout se sluchátky, zapalovačem nebo s plechovkou. Pravda, schopnostmi sebeléčitelství slečna přebíjí i doktora medicíny v Uprchlíkovi, ale logika musí uhnout zásadnímu varování: Pánové, nepodceňujte zdánlivě hloupoučké blondýnky s výrazem tanečnice od tyče! Do rozhodující bitvy kráčí hrdinka bosá a špinavá, leč ztepile odhodlaná, zázračně uzdravená a westernově osudová, bohužel bez oné zábavné tarantinovské nadsázky. Dá se čekat, že tupí nadsamci neznalí základních hororových pravidel jí práci usnadní podle šablony, kterak se kořist mění v lovce, a stejně průhledně se rýsuje i pořadí jednotlivých střetů, aby se smyčka zatáhla ve výchozím bodu. Ovšem jedno překvapení nakonec přece jen přijde: do rozhodujícího souboje nastoupí mstitelčin urostlý protihráč v Adamově rouše. Možná k potěše milovnic pánského striptýzu, ale jinak bezúčelně; k předešlým praktickým prostředkům finále přidá už jenom nouzové použití kuchyňské fólie.Jako názorný inventář krabičky poslední záchrany pro přežití v divočině je Pomsta docela originální, filmařsky by zapadla mezi snesitelnou béčkovou produkci, která povinně cáká červenou na bílé koberce – ale pak by nesměla ostentativně předstírat vyšší umělecké cíle. (01.09.2020)

Film, na nějž skoro nelze jít do kina, aniž by člověku už předem nebylo vyzrazeno vše podstatné (už samotný titul je značně spoileroidní, o traileru a anotaci ani nemluvě). Nejenom kvůli tomu mi to bohužel přišlo hodně předvídatelné - po pár minutách mi bylo v podstatě jasné, jak to celé dopadne (byť jsem nečekal, v jak moc krvavá jatka se to skutečně zvrhne). Předvídatelný děj mi přesto nebránil v tom, abych si film maximálně užil - naprosto mě dostal jeho výborný soundtrack a nádherná barevnost (některé záběry jsou úchvatné, jako např. noční jezdec na motorce zabíraný zepředu; samotný plakát mi naopak vizuálně přijde dost slabý, a nápadně mi připomíná plakát jiného francouzského snímku ze stejného roku - Ava). Souhlasím tedy s názorem, že zde byla forma upřednostněna před obsahem, ale možná mám právě takové filmy rád. Skvělí jsou i herci a lokace, a celkově mi to prostě přišlo jako příjemné filmové překvapení z francouzských končin. Věrohodnost zde sice dostává hodně na frak, ale kupodivu mi to zde moc nevadilo - už pro všechny ty záběry na skvostnou prdelku herečky v hlavní roli. UPDATE 17. 6. 2018 - Film se mi líbil na i podruhé, byť už to přece jen nebylo ono, když člověk u všeho ví předem, jak to dopadne. Co mě ale doslova zarazilo, byla ta kolosální nevěrohodnost, kterou je celý film prostoupen - napoprvé jsem ji sice také zaregistroval, ale teprve napodruhé mi došlo, jak moc zde scénář ignoruje jakoukoli uvěřitelnost - lidé zde přežívají zranění, která jsou jen těžko slučitelná se životem, a hlavní hrdinka zde celkově vystupuje jako někdo, vedle koho se Chuck Norris krčí jako slabý amatér, což je sice zábavné, ale opět jen těžko uvěřitelné. Spolu se značnou krvavostí snímku to považuji za hlavní důvod nízkého hodnocení, které si zde film vysloužil, což je podle mě škoda. (20.04.2018)

Začínající režisérka Coralie Fargeat rozhodně nechtěla jít se svou „kůží na trh“ jen tak lacino a byť s rozpočtem necelých tří milionů dolarů a svou dosavadní minimální zkušeností (vždyť do té doby natočila jen dva krátkometrážní kousky) nabídla divákům docela slušnou a hlavně krvavou podívanou. Jako žena věděla, co na publikum platí a jelikož se na podobné filmy dívají hlavně muži, do hlavní role obsadila mladičkou italskou herečku a modelku. Pánové si tak zpočátku přijdou na své – nakrucující se prdelka, titěrné bikiny, svůdné pohyby, trocha té nahoty – no prostě pastva pro oči. Ani není divu, že naše (ne)svatá trojice z ní nemohla spustit oči a dvojici buranských kámošů tekly sliny. Krásná idylka přiblblé dívenky však záhy vezme za své a poté co je znásilněna, zbita a shozena ze skály, pomalu umírá uprostřed pouště. Každá druhá by to jistě nepřežila a když tak by po ztrátě takového množství krve následně podlehla svým zraněním (což bylo dle mého dost uhozené, ale podobných nelogických prvků tu bylo spousta), ale my se přece měli dočkat ještě oné slibované pomsty.Její tři protivníci postupně okusí vlastní medicínu a diváci se dočkají nejen litrů stříkající krve, ale i několika slušných gore scén (a to nejen díky halucinacím). Některé z nich opravdu nejsou pro slabší jedince. Míra brutality je slušná, hlavní hrdinka sympatická, na krvi se taky nešetřilo, jen nesmíte moc hledět na logiku a reálnost u důležitých momentů filmu. Pokud jste schopní se od toho oprostit, budete stejně jako já nadmíru spokojení. 70% (12.01.2020)