Cesty slávy

Už samo téma je silné, dramatické a ve scénáři zrealizované bez zbytečných kliček a možná s až příliš výslovným patosem spravedlnosti v některých momentech (nicméně nepopírám, že mě v tomto ohledu mohl ovlivnit strašidelný český dabing). Vzhledem k době a zemi původu by jistě mohlo působit tezovitě a strnule, jenže Kubrickova realizace je virtuózní. Od úvodního navození atmosféry zákopů (dokonalé průjězdy kamery i práce s kompozicí), přes bojové sekvence až po stěžejní část – soudní proces se třemi náhodně vybranými zbabělci. Drama sporu mezi velícím právníkem (Kirk Douglas) a ctižádostí zešílevšího generála Mireaua (George Macready) i gerontofilním sadismem generála Broularda (Adolphe Menjou) vede Kubrick úsečně, občas překvapí výborně zvoleným záběrem (soudní proces s polodetaily), nijak nevydírá diváka, ale předhazuje mu syrovou žalobu armády, nesmyslnost glorioly důstojníků-bohů a zoufalství bezmoci běžných vojínů, které mašinérie vlastní armády semlela. Přesto Stezky slávy končí netuctovým zdůrazněním humanity, které na mě svou jednoduchostí zapůsobilo opravdu mocně. Na dobu vzniku se jedná o film nadčasový, o drama provedené tím nejbrilantnějším způsobem, o drama sdílné, nepřikrášlované a strhující. (17.01.2007)

Kubrick ako ho nepoznáme. Dej je priamočiary, rýchly a svižný, príbeh krutý a hlavne zaujme od prvého momentu. Ďalší film, ktorý opisuje absurdnosť, nezmyselnosť a nespravodlivosť vojny, krutosť veliacich vojakov vo vlastných radoch, len škoda, že Amíci poukázali na francúzsku armádu, pritom mohli kľudne to isté naznačiť aj vo svojej. Nekončí typickým happy-endom, no po zhliadnutí som bol totálne spokojný. A na 57-my rok veľmi vyspelé herecké výkony. 80%. (09.11.2006)

Člověk neví, jestli mu má být víc špatně z nesmyslných rozkazů a následných jatek, nebo směšného vojenského soudu. Jasná obžaloba, divákova lítost a hněv zároveň. Herecky silné, nejcharismatičtější byl samozřejmě přesný Douglas (film bych uvítal jednoznačně ve francouzském znění, ale to by se zase nedalo dohromady takové obsazení). Nespravedlnost, pak trocha trapného sentimentu s německou dívkou (značně křečovitý pokus o falešný humanismus) a zase zpátky do mlýnku na živé maso (i když, opravdu znovu s „naším“ plukovníkem? To asi ne…). Stezky slávy nejsou dokonalé, nicméně silné 4* si bezpochyby zaslouží. (12.07.2014)

I s odstupem mnoha desítek let se Stezky slávy řadí k nejpůsobivějším (proti)válečným filmům, vytknout se mu dá opravdu máloco. V tom snímku se koncentrují všechny důležité emoce a střetávají všechny možné povahové rysy. Hrdinství se potkává se zbabělostí, idealismus s cynismem, obětavost se sobectvím a víra s beznadějí. Kubrickovi se povedlo dokonalé vtažení diváka do atmosféry zákopů zasypávaných dělostřeleckými granáty i zpustošené země nikoho rozervané jizvami výbuchů a pokryté troskami válečného šílenství. Stezky slávy představují vrcholnou školu především pro filmové kameramany. Co záběr, to obrazová lahůdka. Absurdní scéna vojenského soudu nad údajnými zbabělci, která má zamaskovat nesmyslnost útoku oslabené jednotky proti vojenské pevnosti, je pak obžalobou všech vojenských a politických systémů, které své obyvatele považují za pouhý kanónfutr pro své zájmy. Celkový dojem: 95 %. (13.12.2018)

Scénář: Stanley Kubrick, Calder Willingham, Jim Thompson .. Excelentní antiválečný film, který bere veškeré iluze o spravedlivé a zejména rozumně vedené válce. Takhle jsem se nad „zelenou hloupostí“ nepobavil snad od Švejka, byť zde byl ten úsměv spíše mrazivý s příchutí beznaděje. Tolik políčků do řad generality a jejich nesmyslných rozhodnutí se jen tak nevidí. Ani políček pro faráře nebyl špatný, tedy mě rozhodně pobavil. Dokonale zrežírované jak na bojišti, tak při dialozích v zákopech, soudní síni i šatlavě s patřičně neveselou tečkou na konci. Ano, mám na mysli tu hospodskou scénu, neboť většina z těch vojáků vidí dívku naposledy… Jak jsem u Kubricka při některých filmech nejistý ohledně zmiňované geniality - tak tohle je bezpečně ona. 100%. (13.09.2007)