Mechanický pomaranč

#70 WOW! Až se trochu stydím, že mi tenhle majstrštyk celé ty roky unikal. Čistá genialita v každém záběru ? Dost možná, i když musím se přiznat, že přes neskutečně divný úvod, který se mi líbil na celém filmu nejvíce a závěrečnou půlhodinku, jsem se v části s nápravným zařízením moc nekochal. Jako by na chvíly mistrovi došla nápaditost, pak se ale obrazy opět rozjely naplno, hudba mě opět začala očarovávat, pomyslně jsem slintal nad každým dalším přesně stylizovaným záběrem a mistr opět začal vládnout. A to jsem teprv u té formální stránky, když se přesunu k příběhu, opět musím smeknout. Nejdříve dekadentní mladý delikvent a jeho parta násilníků naprosto otřesou mou morálkou, málo kdy se stane, že násilí ve filmu je tak brutální až je mi nepříjemné, tohle je jeden z těch vzácných případů. Přesouváme se k problémům mezi násilníky, zradě a pokusu o nápravu. Alex má tu smůlu, že s ním systém začne poměrně nechutně zametat, zde jsem v sobě řešil tak trochu konflikt, zda si to protagonista (?) zaslouží, či nikoliv. Tuhle otázku jsem vyřešil až v závěru, to bych ale předbíhal. Následovná setkání s Alexovími předchozími oběťmi byla opět velmi nepříjemná. Na jednu stranu tu byla spravedlnost, které se prostě muselo dostat zadostiučinění, nicméně nejsem fanda oplácení stejnou mincí, konec konců bývalí Alexovi parťáci, nyní policisté mě svou vychcaností zvedali ze židle mnohem více. Konečné politické motivy vedlejších stran pro mě nebyly rozvedeny natolik, abych se nad nimi mohl nějak více zamýšlet, přesto ale příběh doplnily a ucelily po všech stránkách, tak jak si zasloužil. Popravdě, nakonec ale stejně zůstávám u toho, že odbourán jsem byl spíše formou, než obsahem. Možná kdyby některé novější filmy byly chápány stejně (zdravím Sucker Punch), nebylo by to odvěci. Každopádně se nehorázně těším, až si tenhle (pro mě už nyní klasický) kousek pustím v klidu znovu, protože už teď mám takové tušení, že tohle je dost možná to nejlepší, co jsem kdy viděl. No kidding! (16.06.2011)

Jsem přesvědčená o tom, že vím, co chtěl pan Kubrick tímto filmem sdělit, na co upozorňoval a o čem vlastně vyprávěl, ale napsat to tu nemůžu, protože bych spoilerovala až hrůza... Takže se zkusím vyjádřit bez popisování děje - věci, které jsou pro Kubricka typické opět nezklamaly - výrazná vizuální stylizace, pečlivě volená hudba, skvělí herci, to vše zde je a funguje. Ale těžce stravitelný děj, který je sice nápaditý, ale místy hodně překombinovaný, napínavý, někdy vyznívající až nepřirozeně komicky (byl to úmysl?), depresivní, ale tak nějak podivně, prostě šel tak trochu mimo mě (i když ty hlavní důvody popsat nedokážu). Ty 4* jsou hodně slabé... (11.07.2006)

Já singing in the rain, až vykopu ti brain.....Kubrick si pohrál s lidskou přirozeností. Ve světě, kde se někdo hrdě patlá v přebytku a nemá, do čeho píchnout, zatímco jiný naplní svůj den až po okraj honbou za přežitím, no prostě v úplně skifáckém vybájeném prostředí:). Podumat nad příčinou agresivity v nás, a co víc, nedat jednoznačnou odpověď, zato ponechat pachuť hořkých mandlí na jazyku, to, řekl bych, byl Staníčkův plán. U mě vyšel. (17.04.2012)

Od Kubricka som videl takmer "všetko", pričom "Mechanicky pomaranč" mi skrížil cestu už pred pár rokmi, akurát v danom období som zrejme ešte nebol pravidelným návštevníkom tejto "pofidérnej" stránky, pričom sa musím priznať, že Ja už som si dej, či príbeh a s tým súvisiacu formu spracovania absolútne nepamätal. No a opätovne som naň narazil po zistení, že v rámci rebríčka 200 najlepších, najobľúbenejších filmov, nemá od mojej krásnej osôbky konečný "rezultát". Ja osobne neviem, čo som si myslel v časoch, keď som ho videl prvý krát, len si matne spomínam, že jeden z mojich blízkych priateľov neustále túto podivnosť omieľal s tým, že je ide o dokonalú satiru. No a čo si myslím teraz? S odstupom času možno aj 25 rokov? Pri dávkach filmov, ktoré dokážem behom voľného dňa v rámci plánu oddychu vzhliadnuť, som si sám pred sebou sľúbil, že čo ma nezaujme hneď od úvodu tým správnym smerom, nebudem strácať čas s pičovinami. Takže tak. Zostáva posledný "kúsok". (11.06.2024)

Ach, ta ujetá 70. léta. Je k nevíře, co Kubrick dokázal vytřískat z celkem nezáživné Burgessovy předlohy a kolika způsoby jeho dílo s divákem komunikuje (vynalézavě použitou klasickou hudbou, barvitou výpravou a kostýmy, cool anglo-ruským slangovým jazykem Alexe a spol). Kubrick operuje hlavně s kontrasty odrážejícími jím napadané pokrytectví a tak je násilí stylizováno jako balet a je podmalovávané nádhernou hudbou. Jako diamant zasazený do šperku se pak skví Malcolm McDowell, předvádějící sugestivně odpudivý herecký koncert. (25.07.2006)