Vážení přátelé, ano

Samostatný referent podniku Fortuna Bohous Fisher (Milan Lasica) si nikdy nemyslel, že dosáhne na nějaký vyšší post. Ale co čert nechtěl, starý ředitel odchází do důchodku, nastupuje nový a ten si vybere Bouhouše jako zástupce. Ten konečně začíná vidět jak to v podniku skutečně funguje - nikdo se nepředře, a přesto podnik vydělává, pracovní úraz se zamaskuje (a statistika pak vypadá super). Začíná pociťovat touhu po skutečné práci, která je za člověkem vidět - a tak si sežene nářadí, odbornou literaturu a rozhodne se vlastníma rukama vyrobit pravá kamna... Když vidím ty nadšené recenze okolo, tak si chvilkama říkám, jestli jsem se náhodou nedíval na úplně jiný film. Jasně, jako ukazatel toho, jak to tenkrát vypadalo možná super, ale kde je nějaký příběh? Spousta scén jednotlivě mne bavila (např. předpověď počasí "špiona" meteorologa), ale dohromady jsem se vcelku nudil. Ani proti hereckému obsazení - minimálně po "pracovní" linii Bohouše Fishera nic nemám - ta "rodinná" byla o řád horší. Nevím, prostě mi tento film moc nesednul - když už něco z podobné éry na podobné téma, tak si radši pustím Kouř (14.02.2013)

Dušan Klein si střihl velmi satirickou komedii, která popisovala úřední šiml a další problémy socialistického hospodářství a vůbec chodu. Film je tak ostrý, že být natočen o rok, dva dřív, tak nemá šanci projít. Kdyby tak ale tvůrci věděli, že jednou bude byrokracie mnohem horší a tohle tak bude pouze slabý odvar. Druhá linie je pak příběh stárnoucího muže, který stále touží něco dokázat, ale ve skutečnosti spadl do všedních klišé a manželského i rodinného stereotypu. A obě linie se prolínají umně a s grácií. Však byl taky Milan Lasica dobrá volba. Na závěr jedna chyba, kterou jsem náhodou objevil a to si všímám chyb jen málo: při jednání o pracovním úrazu u Fischerova nadřízeného, kdy je mu vytýkáno, že ho špatně posoudil, je na zadní dřevěné, lakované stěně vidět odraz mikrofonu nad hlavami herců. (10.01.2024)

„Člověk dospívá v životě třikrát. A pokaždé při tom ztrácí iluze. Poprvé o svých rodičích, podruhé o sobě a potřetí o svých dětech.“ Už úvod spolu s variací pro záchodovou mísu a bidet mě pobavil. A smál jsem se i dál, ačkoliv film je krom komedie i satirou tepající do dobových nešvarů. Neřeší se jen práce, ale vůbec život stárnoucího muže, ať už jde o neporozumění dětem („Vidíš! Bez podprsenky!“ - „Ale jen od pondělka do čtvrtka.“ - „V pátek ne?“ - „V pátek nemaj matematiku.“), starost o rodiče („Podívej, náš Boba je tady. Přines ti kytičku.“ - „Absolutně jedna. Z nás tří budu mít nejmenší rakev.“ - „Má radost.“) či problém s potencí („Tuším, že si uříznu ostudu. A jak řekla Anděla, nakonec těm holkám ještě ublížím. Bohouši, musíš!“). Podobných frků je tam spousta, škoda jen, že některým postavám se dává až příliš prostoru i na úkor vtipnosti (bratr, manželka), což film ve výsledku stojí 1*. „Myslím, že řešení je komplexní. Oni zkrátka dostanou odměnu za to, že si v pracovní době zašoustali.“ - „Právnicky je to ovšem v naprostém pořádku.“ (27.05.2018)

"Bohouši, hraj, nebo bude průser!" Tak jo, Lasica byl úžasný, film se točil v mém Rakovníku (takže už jenom pozorovat naše náměstí byl skvělý pocit), ale pro člověka, který komunismus už nezažil, nemá tahle komedie skoro žádnou cenu. Kratší stopáž by neuškodila, Bohoušova dvojčata byla vyloženě odpudivá stvoření. Některé hlášky mě ale opravdu pobavily. (29.11.2011)

Tragikomické poznanie muža stredného veku príliš sa zaoberajúceho sa prácou, v ktorej postúpil. Zisťuje, že ani vysnívaný koníček nenapomôže tomu, že systém nepreciká a ĺudia sú úlisné štetky poklonkujúce tým ešte mocnejším. Zmena výrobného programu keramických hajzľov spočívajúca v pridaní farieb nezaručí zmenu. Do záchodov padajú napriek zmene farby stále rovnaké výkaly. Proklamovaná odvážnosť stráca body v nepochopiteľných a nadbytočných snovo-halucinačných scénach. (27.03.2018)