Henry a June

Nejdřiv jsem se na to chtěl kouknout jenom kvuli tomu, že tam hraje Uma Thurman, ale ta se tam teda moc neohřála, jenom tak trošičku zateplila..., takže mě zklamalo, že tam byla tak málo. Maria de Medeiros je sice celkem pěkná náhrada, ale přece jenom vypadá spíš jak nějaká holčička, né žena, kterou bych si v té roli představoval - prostě jí nevěřím, že dokáže tak bezostyšně šukat s každym. Jinak se tam pořád vyskytuje hodně divná umělecká smetánka a jejich divny chování, vztahy a hlavně sex, to všechno okecávany intelektuálníma kecama. Docela se mi libil Fred Ward, asi jeho nejlepší role nebo co (ty jeho ostatní role totiž většinou byly v nějakym béčku). Shrnu to takhle: hodně Henryho, málo June, nejvíc Anais hernajs... (25.06.2013)

Na pozadí životopisných faktů o Henry Milerovi, June a Anais předvedena evokace uměleckého kvasu Paříže 1. poloviny 30. let, v snových partiích Anais jakoby probíhají zrychlené dějiny moderního malířství od Picassa a Chagalla po surrealisty, při návštěvách biografu vidíme pak díla Buňuelova a Dreyerova, doprovodná hudba pak pulsuje mezi díly Pařížské šestky, francouzským šansonem, jazzem, Španělskem a vzdálenější exotikou. Erotika otevřená i potlačovaná má stále ducha kultivovanosti i artistní pikantnosti. (05.04.2010)

June Miller musela být přesně ten typ člověka, který na vás ihned při prvním setkání něčím zvláštním zapůsobil a o chvíli později vás zcela pohltil a očaroval. A i přes to, že jeho chování mohlo být sebehorší, vždycky jste mu to odpustili. Takže čekejte již postaršího šviháka Henryho a na první pohled nevinnou Anaïs, kteří jsou v podstatě propadlí ženě, jež je akorát využívá a lišácky s nimi zametá. Není divu, že toho o ní tolik napsali. Ke konci se to možná trochu vleče, ale Uma je tady překvapivě tak okouzlující, že to tomu filmu prostě rádi odpustíte. Pěkné. (03.04.2012)

Viděno na ČT2 v příšerném českém dabingu. Henry a June je film, který je v evokování dobové či erotické atmosféry pozoruhodně neživotný - v tomto ohledu je srovnatelný třeba s podobně poznamenaným snímkem Děvčátko, který se také marně pokoušel o cosi jako nostalgický filmový návrat do starých zlatých časů 1. pol. 20. stol. (viděno z dnešního mainstreamového pohledu, který si celou éru avantgardy s oblibou idealizuje). S tím, že první jmenovaný je více než devótní filmovou poctou Henrymu Millerovi a Anaïs Nin, kde June Miller hraje zcela nepokrytě pouze druhé housle. Moje hlavní výtky bych však směřoval především k neúměrně dlouhé stopáži (více než dvě hodiny je na film, kde se toho stane povážlivě málo, přece jen příliš) a k hereckému obsazení hlavních mužských rolí - je-li Richard E. Grant ve své roli Huga nemožně toporný až neohrabaný, pak Fred Ward je ve své titulní roli Henryho Millera přímo děsivě nepřesvědčivý a sklouzávající kamsi na dno ochotnického tápání a výrazové nejistoty - a ještě k tomu byl zcela hrůzně nadabován... to je prostě celé špatně. Naopak ženské obsazení hlavních rolí je pro mě hlavním důvodem, proč jsem si nakonec z tohoto - ne zrovna dvakrát povedeného - snímku odnesl relativně příjemný divácký zážitek. Postava June je v podání Umy Thurman smyslnou, éterickou a šarmantní femme fatale, a Maria de Medeiros je v roli Anaïs odzbrojujícím způsobem sladká, zasněná a žádostivá (při každém záběru na její oči jsem lapal po dechu). Jsou to tyhle dvě holky, kvůli nimž pro mě osobně mělo cenu tento film vidět, jinak - vztato kolem a kolem - nestojí tenhle biják za nic. Objektivně tři hvězdy, subjektivně o jednu víc. (29.10.2012)

Svatí hosté styčných "drákulovských" stylů. Múzy Kámasútry ve městě Amorů. Tam padá listí, stud. Padají šaty. Utrhlo se fyzično. Nosí se intelektuální sex, pohledy na vrcholné polohy. Polední tango těl. Sekty se sny u tabule vzdechů pornografické nevěsty. Pomyšlení  loží, s  omezenou životností přelétavé věrnosti. (11.05.2023)