Smrt si říká Engelchen

Odvrácená tvář odboje - to je drsný příběh z moravskoslezského pomezí z konce druhé světové války, ztvárněný zřejmě jeho přímým účastníkem Laco Mňačkem do průrazné stejnojmenné knihy, která si dodnes zachovala svou hodnotu. Filmové ztvárnění knize ještě leccos přidalo. Výkony tehdy mladých herců Jana Kačera a sličné, předčasně zesnulé Slovenky Evy Polákové stejně jako silné a jisté režie jsou strhující a tragédii doby, která v ničem nesnižuje, ale naopak zvyšuje závažnost a neodpustitelnost nacistických zločinů, otevírají otázky jdoucí za a přes rámec své doby. Otázky aměřující k Pražskému jaru, ale i ke gorbačovovské přestavbě/přelomu. Řečeny a naznačené ne v prvním, ale v druhém plánu dále zvyšují hodnotu plnohodnotného, nezkreslujícího líčení partyzánského druhoodbojového odporu. Dvojznačnost pohledu také mj, charakterizuje zoufalý povzdech ženské hrdinky: "Za statečnost pod nepřítelem se vyznamenání nedávají". (25.08.2007)

Subjektivně na silné čtyři, objektivně, když jsem si to v hlavě zrekapituloval, plná palba. Moje druhé setkání s dvojicí Kadár/Klos a podruhé je z toho hutný válečný film, tentokrát ne psychologický jako špičkový Obchod na korze, ale vyloženě válečný se vším všudy - střílení zajatců, řežba s nacisty, partyzáni, věšení a upalování civilistů. Obsahové hledisko tedy za jedna a i technicky je to excelentně natočené - flashbacky, neuzavřený konec a perfektní příběh. Tohle je za mě film do žebříčku a ne ty utahané, ukecané a nicneříkající škváry, kterých je to tu plné. Za mě nejlepší válečný film, jaký jsme kdy natočili a na svou dobu to musela být nepředstavitelná brutalita. 100% (09.02.2022)

,,My si tady hrajeme s kdejakou rýmou a s takovými případy, jako jste vy, a zatím... Stopadesát tisíc mrtvých." Asi jeden z najpůsobivějších československých válečných filmů. Značný podíl na kvalitách nese osobitá forma vyprávění, kde se veškeré scény z války odehrávají v retrospektivách coby vzpomínky a sny hlavního hrdiny - pacienta s postřelenou nohou. Dochází zde tak nejen k pozoruhodné filmařině, podpořené excelentní kamerou, ale i zajímavých konfrontací událostí, např. radostní euforie nad postřílením velké skupiny nacistů verzus radost nad pocitěním prstů na raněné noze. Jako nejsilnější konfrontaci v tomto směru zmiňuju pak vzpomínku na vypálení paseky verzus zprávu z novin o atomové bombě v Hirošimě. Film navzdory nadprůměrné délce snad nemá výrazněji slabšího místa, neustále napíná diváka postupným vyplňováním příběhu, z nějž už známe současnost a útržky z minulosti a i ten kousek místního patosu popři všem hravě ztratí. Snímkem vládnou vynikající herecké výkony všech zúčastněných v komorních i "akčních" scénách, z nichž se vedle Jana Kačera oplatí zmínit Martina Růžka v roli doktora a málo známou, předčasně zesnulou slovensku Evu Polákovou, která ztvárnila hlavní ženskou postavu rozporuplné Marty. Jednou z nezapomenutelných scén byla ta, kdy Marta plná sebavědomí si přichází sama uprostřed přepadení nacistů zastřelit "svého" generála. (90%) (Filmová výzva 2018 - Karlas) (19.08.2018)

Výborný obraz partyzánského odboje, který už rázně nakračuje z klasického narativu do moderní podoby, která se zde prezentuje až překvapivě svěžím způsobem (pohledy očima postav, roztřesená ruční kamera, nechronologické asociativní flashabacky...), navíc hrdiny našeho národa nijak nešetří a bere je i jako záminku pro rozpoutání slušné existenciální krize ve skvělém výkonu Jana Kačera, kterému rozervanci nesmírně seděli. Některé scény hlavně díky naprosto přesnému střihu jsou dodnes působivé a dynamické (úspěšná partyzánská akce, která ústí i v první známky zlepšování Pavlova stavu, odchod Marty z pokoje, který je doprovázen flashbacky daleko drastičtějším odchodem jiné důležité ženy, naléhavé obrazy z úprku v horách, které plně souzní s Pavlovou touhou znovu se vrátit do života a nechat vše za sebou), Kadár a Klos zde naplno projevily svou sílu po všech stránkách, k Obchodu na Korze už byl jen nevelký krůček. (27.12.2009)

Možná je dobré přečíst si knížku, nebo rozsáhlý popis filmu. Je taky dobré dávat celou dobu bedlivý pozor. V mnoha věcech jistě přelomový film, u kterého se nedivím, že skončil v trezoru. Poslední dobou si uvědomuji, že trezorové záležitosti dob minulých jsou jedněmi z nejlepších českých filmů. Klos a Kadár měli v té době neuvěřitelnou scénáristickou fazónu a když k tomu přidáme skvělý výkon Jana Kačera, vznikne něco dosti nepředpokládatelného. Jediné, co mi příjde, že tomu filmu chybělo byla skutečnost, že byl trošku delší než měl být a že titulky pro ruské dialogy byly dělané jen kde se překládajícím chtělo a zároveň strašně ledabyle. (23.02.2011)